Bývalá mluvčí od Haška potvrdila existenci mluvčí, která neexistuje

Předně je potřeba říct, že Denisa Kapitančiková, o které bude v textu řeč, existuje. V redakci Neovlivní.cz si ji pamatujeme jako bývalou novinářku TV Nova a dlouholetou policejní mluvčí. Také strávila dva roky jako tisková mluvčí jihomoravského hejtmana Michala Haška. V rozhovoru, který poskytla Deníku Referendum, nyní – jako první na jméno – potvrdila, že Hašek za 400 tisíc ročně zaměstnával fiktivní mluvčí.

Deník Referendum publikoval v úterý v podvečer rozhovor s Denisou Kapitánčikovou, která pracovala jako mluvčí hejtmana Haška od dubna 2013 do května roku 2015. Kapitánčiková se rozhodla promluvit v kauze jiné mluvčí – té, která existovala jen virtuálně.

Jde o příběh, který zveřejnila v půli července Mf Dnes. List napsal, že za Michala Haška rozesílá roky tiskové zprávy žena jménem Lucie Proutníková, přičemž jde o fiktivní jméno. Na hejtmanství nikdo takový nepracoval, přesto se zprávy o tom, co si Michal Hašek myslí, jejím jménem rozesílaly do redakcí.

Připomeňte si

Takto o případu Haškovy mluvčí informuje dnešní Mf Dnes. Repro: neo
» Co má hejtman Hašek? Mluvčí, která neexistuje
» Jak Michal Hašek znovu posloužil ruské propagandě

Mf Dnes uvedla, že podle jejich zjištění se za jménem Lucie Proutníkové schovává Jana Mrencová. Lobbistka, která proslula hodně nestandardními metodami práce; letos v dubnu jí soud v kauze podplácení a ovlivňování médií vyměřil dvouletou podmínku.

Hejtman Hašek se informacím listu vysmál, označil je za absurdní, k Mrencové se neznal: “Před několika lety jsem ji asi i viděl. V životě jsem se bavil asi s milionem lidí,” řekl tehdy. A nedokázal vysvětlit, proč se během let neohradil proti tomu, že do redakcí píše někdo cizí jeho jménem a rozesílá totožné tiskové zprávy, které vydává jeho úřad.

Teď to v Deníku Referendum osvětlila Kapitančiková (externí link zde »).

V rozhovoru, který s ní vedl novinář Vratislav Dostál, uvedla, že všichni na tiskovém odboru v době, kdy tam působila, věděli, že se za pseudonymem Proutníková skrývá Jana Mrencová. A že se jí na toto jméno ptala i Haškova současná mluvčí Eliška Windová – která přitom dosud tvrdila, že neví, kdo Lucie Proutníková je.

“Když jsem na pozici tiskové mluvčí nastoupila, byla jsem tam několik dnů, možná týdnů, volalo mi neznámé číslo. Nevěděla jsem, o koho jde… A ten člověk na mě ale byl sprostý,” popsala Kapitančiková první kontakt s lobbistkou. “Byla to Jana Mrencová. Křičela, byla vulgární, nadávala. Vůbec jsem tehdy netušila, kdo to je, a telefon jsem zavěsila. Jeli jsme pak s kolegy autem a já se jich ptám: Prosím vás, co to je? Kdo to je? Všichni se začali smát a říkají: No to je náš démon, náš kostlivec ve skříni.
To je taková baba, pokračovali, která tady na nás všechny řve. Ona nám prostě volá, ať jí všechno posíláme, a pořád na každého huláká.”

Kapitančiková měla pokračovat v praxi, že se všechny tiskové výstupy posílají před zveřejněním právě Mrencové. Když chtěla znát důvod, dostalo se jí odpovědi, ať v tom nerýpe.

Pikantní je, že zprávy Mrencové, které do světa šly jako ty od Proutníkové, měla posílat na adresu evakominkova@seznam.cz.

Kapitančiková se na tajemnou ženu šla vyptat i samotného Haška. “Šla jsem za hejtmanem a za ředitelkou krajského úřadu. Obou jsem se tehdy ptala, co to má znamenat. Proč to takto děláme… Oba mi odvětili, ať to neřeším. Samozřejmě jsem se jich také ptala, k čemu tam tedy jsem a proč mám něco posílat někomu do Mariánských Lázní, a ten to pak rozešle novinářům,” tvrdí bývalá regulérní mluvčí. “Řekli mi, ať se na nic neptám. Ať to neřeším. Museli jsme zkrátka s asi dvacetiminutovým předstihem zasílat vše nejdřív Mrencové, teprve pak všem ostatním.”

Podle Kapitančikové byla přidaná hodnota Mrencové nula – jen přeposílala už připravené zprávy, ke kterým připojila svůj podpis. A inkasovala čtyři sta tisíc korun ročně. “Praxe byla takováto: za služby od 1. ledna do 30. června platil Odbor kanceláře hejtmana. Bylo to dvě stě tisíc korun. A druhý půl roku, tedy od 1. července do 31. prosince, tu samou částku platil Odbor kanceláře ředitelky. Celkově šlo tedy o čtyři sta tisíc ročně.”