Proč je dobré se ptát, za kolik a co přesně jsme poslali na Ukrajinu za zbraně. Pro Neovlivní.cz píše bývalý ředitel rozvědky Petr Mlejnek.
Tento příspěvek není psán proto, abych kohokoli poškozoval. Píšu ho z pohledu analytika, kdy cílem je upozornit na to, že pokud bude Západ prodávat na Ukrajinu předražené zbraně, tak tím paradoxně pomáháme Rusům, protože Ukrajinci za své nebo i naše peníze získají méně zbraní. Ze strany států, které pomáhají Ukrajině je nutné, aby kontrolovaly cenovou hladinu vyvážených zbraní. Stát muže požadovat po firmách rozpad cen a přiměřenou marži.
Foto: Oleh Dubyna / Shutterstock.com
Když Rusko před rokem rozpoutalo totální válku, Ukrajina nutně potřebovala zbraně a munici, aby se mohla bránit. A byla připravena nakoupit je za každou cenu. Někteří soukromí obchodníci se zbraněmi viděli příležitost a vyhnali ceny svých služeb nahoru. Zvýšené ceny ovlivnily kupní sílu spojenců Ukrajiny.
Rozsáhlá ruská invaze na Ukrajinu dala nový impuls globálnímu trhu se zbraněmi, vyzvala obchodniky, aby naléhavě našli zbraně a munici ze sovětské éry pro Ukrajinu, ale také jim poskytla pozoruhodný peněžní tok. Potřeby Ukrajiny byly také zcela specifické: sovětské minomety, granátomety a munice, což jsou věci, které ukrajinská armáda nejvíce používá, ale na Západě jich je nedostatek.
Čím vyšší ceny, tím méně zbraní nakonec Ukrajina dostane na svou obranu. V počátku války mnoho zbrojních obchodů probíhalo přes prostředníky. Zprostředkovatelé se obvykle postarají o hladký průběh transakce tím, že zaručí platbu. Navíc v době války může být jejich přítomnost ospravedlněna strachem prodejců z Ruska. Bulharsko například až do prosince odmítalo přímý prodej Ukrajině, protože se obávalo reakce z Kremlu. Zapojení prostředníka může často zamaskovat skutečného dodavatele.