© Dead Line Media s.r.o. 2016 – všechna práva vyhrazena | buďte s námi v kontaktu: facebook – twitter – napište nám
© Design: Prokoho.cz | Souhlas se zpracováním osobních údajů (nastavení, odvolání)
Elitní policejní důstojníci dvou států, prokurátorská esa ze Švýcarska, legendární atašé z pražské ambasády, schůzky na vrcholné úrovni. A dvě miliardy, na které si už brousila zuby švýcarská justice. V takových kulisách se odehrávala mezinárodní operace proti muži s přezdívkou lord Voldemort. Nic z toho nakonec nestačilo. Kmotr Roman Janoušek z pečlivě upředené sítě vyklouzl. Jak se mu to povedlo?
Bylo pondělí 22. září 2008. V pronajatém pražském bytě švýcarského policejního atašé Charlese Marchona se večer sešla elita švýcarských a českých expertů na sofistikované finanční zločiny. Původně měli u večeře řešit Mosteckou uhelnou. Privatizační kauzu, v níž švýcarské úřady zabavily v tamních bankách miliardy korun a nakonec dosáhly tvrdých trestů pro české manažery, kteří kdysi za Zemanovy vlády doly získali.
V jednu chvíli si ale švýcarský žalobce Luc Leimgruber vzal stranou dalšího z účastníků dýchánku, šéfa české protikorupční policie Jiřího Nováka. „Na odděleném jednání pan Leimgruber informoval pana Nováka o stavu vyšetřování ve Švýcarsku a o tom, že se jedná o významný případ praní peněz ve vztahu k Romanu Janouškovi. Pan Novák byl kooperativní. Řekl, že ÚOKFK (protikorupční služba, pozn. Neo) se o pana Janouška zajímá již delší dobu,“ zaprotokolovali čeští policisté o několik let později výpověď žalobce Leimgrubera.
Jedenáct let starým rozhovorem mezi čtyřma očima tak začal hon dvou států na Romana Janouška. Někdejšího pražského kmotra, kterému se dařilo zejména za vlády ODS a Pavla Béma a jemuž se v pražském zákulisí kvůli jeho vlivu přezdívalo lord Voldemort.
O pokusech Švýcarů dostat Janouška za mříže už se psalo i v minulosti. Teprve díky případu jiného kdysi mocného hráče – náměstka vrchního žalobce Libora Grygárka – ale nyní vyšly najevo detaily.
A také míra urputnosti, s jakou švýcarští prokurátoři po Janouškovi šli.
Libor Grygárek byl původně obviněn z toho, že Janouškovi kryl záda a snahu Švýcarů sabotoval. Mimo jiné tak, že hatil zdárné předání informací prostřednictvím právní pomoci. Jenže soud v létě Grygárkovo stíhání po šesti letech bez procesu zastavil.
„Soud v tomto řízení žádné porušení povinnosti státního zástupce neshledal,“ stojí v rozhodnutí soudu. Obžaloba kromě toho nedokázala doložit, že se pozdější přátelé Janoušek s Grygárkem v inkriminované době už znali.
Rozsudek nad Grygárkem současně obsahuje detailní popis toho, co všechno švýcarské a české úřady podnikaly, aby dostaly za mříže Romana Janouška. Na základě policejních dokumentů zveřejněných v létě soudem, které jsme doplnili o svědecké výpovědi některých aktérů, přinášíme rekonstrukci příběhu.
Na počátku stála cílená dezinformace o existenci policejního spisu Blaník.
Zmínka o Blaníku se jako vedlejší větev objevila v příběhu týdeníku Respekt, který popisoval aktivity tehdejšího ministra dopravy za ODS Aleše Řebíčka. Součástí článku z konce srpna 2008 byla informace o chystaném prodeji ruzyňského letiště, které spadalo pod Řebíčkův úřad. Autor článku Jaroslav Spurný napsal, že policie kvůli snahám přihrát letiště Romanu Janouškovi založila spis Blaník. Blaník proto, že ve stejnojmenném paláci na pražském Václavském náměstí roky sídlily Janouškovy firmy.
A právě tuto informaci o tři týdny později – 15. září – využila banka Kredietbank v Ženevě k tomu, aby specializovanému švýcarskému úřadu na potírání praní špinavých peněz s názvem MROZ oznámila podezření ohledně účtů spojených s Romanem Janouškem.
„Banka podala toto oznámení potom, co se dozvěděla prostřednictvím zpráv z tisku, že útvar české policie proti korupci zahájil vyšetřování proti Romanu Janouškovi zejména v rámci přípravy prodeje mezinárodního letiště Ruzyně v Praze. Banka konstatovala, že aktiva na jednom z účtů, k němuž má Roman Janoušek hospodářská práva, podstatně převyšují cíle a záměry pro používání tohoto účtu,“ stojí v dokumentech švýcarské prokuratury.
Janoušek s bankou podle jejího vyjádření nekomunikoval, tak mu účty s desítkami milionů zablokovala. A o další týden později už švýcarské státní zastupitelství prostřednictvím soudní policie rozjelo oficiální vyšetřování proti Romanu Janouškovi kvůli podezření z praní špinavých peněz.
Kdo vypustil do světa cílenou dezinformaci? Jak se k tomu postavila česká policie? A co ve skutečnosti motivovalo Švýcary k celé akci? Špionážní detektivku jsme přinesli v časopise Neovlivní.cz.