Rozhovory a názory

Časopis Neovlivni.cz: Wikifakes

Na Wikipedii zuří nenápadná válka o výklad událostí. U těch aktuálních, kde si každý může za pár kliků dohledat relevantní zprávy, to až takový problém není. Mnohem nebezpečnější je pozměňování historických událostí, kde má laický čtenář omezené možnosti informace získat a ověřit. Česká akademická obec by se měla vážně začít zabývat tím, jak do editování Wikipedie aktivně vstoupit. Jinak se „Encyclopedia Bohemica“ stane rejdištěm konspirátorů, přepisovačů historie a ruských trollích farem. A my se potom za nějaký čas nebudeme stačit divit, jaká generace nám bude vyrůstat a s jakými názory. „Kdo ovládá minulost, ovládá i budoucnost.” (George Orwell) Když v…

Slunce, seno? Bez slunce jako pár facek

Podstatnou část své tvorby věnoval tomu, aby se lidé smáli. Doyen českých kameramanů Josef Hanuš natočil na tři desítky komedií. Pohledem zpátky vidí, že si vybral poněkud nedoceněný žánr – dnes se do něj pouští málokdo. On ale na natáčení vzpomíná s chutí. Třeba když spolupracoval se Zdeňkem Troškou, s nímž natočil celkem čtyři snímky – Botu jménem Melichar a pak trilogii Slunce, seno… „Kolekce jeho filmů je nevyrovnaná, ale jedno se musí nechat – komedii umí. Ví, co chce,“ říká Hanuš. O filmařině, smíchu i životních fackách bude celý následující rozhovor. „Promiňte, trochu hůř slyším a jsem poněkud starší, tak se…

Aňo, bude líp

Je to už pětadvacet let, co Anna Geislerová během letních prázdnin vystřihla roli dívky na útěku – stopařky Anny ve Svěrákově Jízdě. „Když se ohlídnu, tak mám pocit, že útěk je má nejoblíbenější životní strategie. Ale teď už jsem naopak čelič. Ono k tomu dospějete věkem. Postupně si vytyčíte své hranice a jasně si formulujete, co v životě chcete,“ říká dnes ceněná herečka. Uplynulé týdny ukázaly, že to, co v životě chce, se nebojí pojmenovat veřejně. Protože má za to, že když se lže, krade a podvádí, nesmí se to přehlížet. A že je potřeba probrat se z apatie, kdy je všem všechno jedno….

Suchý: Co bych to byl za fotra, abych neměl rád své písničky

Co kdyby se všechny zbraně proměnily v hudební nástroje? A co kdyby se to v armádě zalíbilo? S poměrně radikální myšlenkou přišel uprostřed studené války filmový muzikál Kdyby tisíc klarinetů. Téma, jemuž by za oceánem aplaudovaly květinové děti, zvedl s českým smyslem pro absurditu i pro roztomilost. Výjimečné bylo taky herecké a pěvecké obsazení. Vycházelo z ansámblu Divadla Semafor, takže se před kamerou sešla elita domácí popmusic. Jeden z otců snímku Jiří Suchý ale na natáčení vzpomíná poměrně vlažně. Na vyprávění historek prý moc není. Nemá totiž čas. Sedmaosmdesátiletý matador Divadla Semafor pořád tráví mnoho hodin týdně na jevišti. „Mohou…

Jan Hrušínský: To není země, to je zahrádka!

Červnové vzestupy a pády Pravil doktor Skružný ve filmu Vesničko má středisková svému psovi Karlu von Bahnhof. „Alpy tě ohromí, Karle, ale tohle – to tě dojme! Jen se na to podívej! Vidíš to?! A jestli máš srdce, tak to musíš cítit. To není země, to je zahrádka! Jdi s tou chemií do hajzlu!“ dodal doktor s pohledem na žluté práškovací letadlo ze Slovenska. „Já pamatuji, že touhle dobou se vždycky ve vsi objevil dráteník ze Slovenska. A dneska, panečku – Štefan!“ „Štefan!“ vydechli chlapi na poli s radostným dojetím. Pamatujete? Dneska už se na vsi neobjevuje ve žlutém letadélku Slovák Štefan, ale…

Esej Libora Winklera: Fajt versus politici zachraňující pracující lid před řáděním elit

Je všeobecně známo, že kultura v naší zemi se netěší přílišnému zájmu politiků, kteří by se snažili zajistit pro ni dostatek peněz. Kulturní instituce vedou neustálý boj o peníze, finančních podporovatelů ze strany privátních osob je málo, a tak je většina z nich naprosto závislá na státních zdrojích. Sám se svou manželkou podporuji spoustu různých kulturních aktivit – hlavně v oblasti divadla a hudby. Podporujeme hlavně menší organizace, protože ty mají mnohem menší šanci získat peníze než ty velké. Z tohoto důvodu jsem nikdy neposkytoval finanční dary velkým kulturním institucím a už vůbec ne těm „národním”. Výjimku jsem udělal až…

Jan Hrušínský: V Rakousku už zase mají zelenější trávu

Květnové vzestupy a pády Za komunismu jsme věřili, že tráva hned za hranicemi s Rakouskem a Německem je zelenější. Byla upravená. Ostříhaná a bez všudypřítomné špíny a odpadků. Přišla revoluce roku 1989 a s ní svoboda. Tráva se zazelenala i u nás. Češi pořizovali sekačky a začali se (někteří) o svoji zem starat. Po celé zemi mizela dřevěná lešení, pod nimiž byla čtyřicet let ukryta socialistická města i vesnice. Domy dostaly nové fasády, otevíraly se nové obchody a hospůdky se zahrádkami. Na silnice se vrátily západní automobily. Škodovku v Mladé Boleslavi koupil Volkswagen (mimochodem jeden z posledních českých transparentních obchodů,…

Jan Hrušínský: O čem sním, když náhodou spím

Dubnové vzestupy a pády Onehdá jsem si chtěl koupit k večeři hovězí na dva pěkné steaky z argentinského býčka, které náš pan řezník dováží z Gmündu neboli z prvního rakouského městečka za hranicemi. Ještě včera bych si připadal jako zbohatlík, co si dopřává nejdražší maso z dovozu, a v obchodě by na mě koukali jako na toho Hrušínského, co si může dovolit každou chvíli svíčkovou – a vidíte, dnes jsem si v Nuslích koupil dva normální steaky za čtyři eura padesát kus, jaké si v EU už léta může dopřát téměř každý. Tuto informaci jsem si vygooglil díky 10 GB dat, která mému divadlu každý měsíc prodává…

© Dead Line Media s.r.o. 2016 – všechna práva vyhrazena | buďte s námi v kontaktu: facebook – twitter – napište nám

© Design: Prokoho.cz | Souhlas se zpracováním osobních údajů (nastavení, odvolání)