© Dead Line Media s.r.o. 2016 – všechna práva vyhrazena | buďte s námi v kontaktu: facebook – twitter – napište nám
© Design: Prokoho.cz | Souhlas se zpracováním osobních údajů (nastavení, odvolání)
“Situace je velmi vážná: jsme na tom podobně jako před rokem 1938.” Nestor české žurnalistiky Karel Hvížďala se zamýšlí nad stavem českých médií. A to v kontextu volby šéfa veřejnoprávní televize, která proběhne už za pár dní. Nebo také s ohledem na podzimní parlamentní volby, v nichž mohou média sehrát důležitou roli. Od XIX. století, kdy vznikla tzv. liberální teorie médií, se o novinách hovoří jako o čtvrté mocnosti ve státě a prestižním médiím, ke kterým se později připojil i veřejnoprávní rozhlas, televize a nakonec i některé internetové servery, jsou přiřknuty tři funkce: informovat, kontrolovat zbylé mocnosti, to znamená moc…
Na případu nejmenovaného člena Etické komise ČR Karla Srpa je dobře vidět, co by se stalo, pokud by veřejnost neměla možnost studovat svazky Státní bezpečnosti. Možná i právě proto jsme svědky neustálé snahy politiků zablokovat přístup do archivů. Odemykáme esej Radka Schovánka z lednového tištěného magazínu Neovlivní.cz. Neuběhl ani měsíc od rozhodnutí Ústavního soudu, jímž byla ponechána v platnosti výjimka v přístupu k citlivým a osobním informacím, a veřejnost mohla zkraje roku sledovat souboj mezi prezidentem Zemanem a premiérem Sobotkou o člena Etické komise, ve kterém hrály svazky Státní bezpečnosti hlavní roli. Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský hlasoval pro přísnější regulaci v přístupu k archiváliím…
Václav Havel oslavil osmdesátiny. A přestože nedožité, byl všude. V televizním zpravodajství, v divadle, na Václavském náměstí, v Dejvicích před Technickou knihovnou nebo večer, když jsem se vracel z vinárny, tak mi na cestu pod Novou scénou posvítilo jeho červené srdce. Češi by normálně řekli, že je přehavlováno, aby trochu narušili tu skořápku kultu osobnosti, aby tak trochu hospodsky vyjádřili odstup od panovníka, byť bývalého a mrtvého. Co mě tak překvapilo, že na mě žádný mrmlající Čech nikde nevykoukl. Možná jsem jen sledoval špatné internetové stránky, jiné televizní zpravodajství nebo navštěvoval málo mrmlající hospody. Václav Havel oslavil osmdesátiny. A mně se zdálo, že lidé,…
Kolbiště české politiky na sedm. Tribuny? Přísálí? Kdepak. Twitter. Tam se dnes přesunula mediálně nejvděčnější podoba politická diskuse. Sto čtyřicet znaků výpadů a obran, sžíravé ironie, vzkazů a odpovědí. Politika on-line. Reality show. Je to svůdné, protože je to rychlé. Politik nemusí čekat na tiskovku, na uzávěrku zpravodajství, na nic. Komunikuje s voliči bezprostředně. Což je samozřejmě trochu past, neboť nad jeho prsty nad klávesnicí nebdí ostražitý poradce či tiskový mluvčí, který by je včas zastavil či zkrotil. I v tom je tahle sociální síť pro politiku zajímavá: umožňuje voličům zahlédnout alespoň trochu autentické podoby těch, jejichž osobnost při veřejných vystoupeních spolehlivě…
Zabývá se zejména filozofickými otázkami civilizační krize, kterou chápe jako konflikt kultury s přírodou. Vytvořil originální filozofickou koncepci evoluční ontologie, je autorem mnoha knih s ontologickou a ekologickou tematikou, které jsou překládány do jiných jazyků. Profesor Josef Šmajs nabídl redakci Neovlivní.cz svůj komentář na téma lidská práce. Jeho obsáhlou reflexi zveřejňujeme v plném rozsahu, bez redakčních úprav. Proč přehlížíme fenomén lidské práce? (Opožděná reflexe hlubinné antropologické potřeby) Josef Šmajs My starší si ještě vzpomínáme na úchvatný text prvomájového Nerudova fejetonu. „Klidným, železným krokem přirazily 1. května 1890 batalióny dělnické, přečetné nepřehledné…“ Dnes však slaví Svátek práce jen některé levicové…
Když jsme loni a letos vysílali humanitární konvoje na východní Ukrajinu, scházelo se nás při rozloučení asi tak padesát. Dětský sbor místní ZŠ zazpíval ukrajinské lidové, nakonec Kde domov můj, pan farář požehnal, přijel i ukrajinský velvyslanec a vojenský atašé a zpočátku dokonce Česká televize. Dnes jsme se k rozloučení s kamionem naloženým humanitární pomocí pro uprchlíky v táboře v Idomeni sešli čtyři. Připadlo mi, že celé moje tělo je jedna velká anténa a docela jasně vnímám vysílání těch nepřítomných: Okázalý nezájem, zdvižené obočí, úsměšek, nepochopení, až zášť. Tak na tohleto máš teda peníze?! Co se do toho montuješ? Vždyť já jsem lajkoval na…
V pondělí 21. března mi volala mladá a krásná novinářka z Hospodářských novin – které by podle obecné obavy měly stranit Andreji Babišovi, ale, jak jsem bez vlastní zásluhy investigativně zjistil, opak je pravdou – z mého povídání totiž druhý den v HN nevyšlo ani slovo. Volala, že prý Stanislav Bernard právě odvolal podporu Andreje Babiše a Radim Jančura jakbysmet – a jak se k tomu stavím já. Otázky měla celkem tři, a tak jsem začal tou nejlehčí – jak si prý podle mne Andrej Babiš vede ve vládě a zda plní svoje předvolební sliby. Snadná otázka – jasná odpověď,…
Letošní ročník Fora 2000 má název Demokracie a vzdělání. Jde o téma trvalé a vztah starý jako sám prapůvod demokracie. Zabývali se jím již antičtí filosofové, ale i dnes je opět navýsost aktuální, až akutní. Je nám však až fatální vzájemná závislost tohoto vztahu skutečně zřejmá? Liberálně demokratická civilizace, jejíž podstatnou součástí je i naše euroatlantické společenství, není dokonalá. Je ale tím dosud nejlepším společenským uspořádáním, jakého lidstvo dosáhlo. Je to zřízení, ve kterém člověk a jeho osobní svoboda je největší absolutní hodnotou a mírou života a světa. Systém základních společenských a sociálních hodnot liberální demokracie vychází z křesťansko-židovsko-antického dědictví, ze kterého…