© Dead Line Media s.r.o. 2016 – všechna práva vyhrazena | buďte s námi v kontaktu: facebook – twitter – napište nám
© Design: Prokoho.cz | Souhlas se zpracováním osobních údajů (nastavení, odvolání)
„Tento způsob léta,“ děl vposled, odvraceje se od přístroje Celsiova, „zdá se mi poněkud nešťastným.“ Kdo by neznal okřídlenou větu majitele říčních lázní Antonína Důry z Rozmarného léta, jemuž vtiskl nezaměnitelnou podobu v Menzelově poetické adaptaci Rudolf Hrušínský. To Vlastimil Jirsa, který podobné lázně provozuje už patnáct let v jihočeské Volyni, si nad počasím zatím stýskat nemusí. Jenže v životě plovárníkově roku 2019 jsou jiné věci, které mohou život činit poněkud nešťastným. Byrokracie, úředníci, taky moc vysoká tráva. Tak se natáhněte na deku, a než si půjdete znovu zaplavat, zjistěte, jak se žije na plovárně. lovárna ve Volyni se pyšní přívlastkem „nejstarší v České republice“….
Rok 1993 už pomalu končil, když do českých kin vtrhl celovečerní debut Jana Hřebejka Šakalí léta. A byla to událost. Dobové recenze o snímku psaly jako jasné ukázce, kam míří polistopadový vývoj české kinematografie, jiné zas připomínaly, že od Starců na chmelu z roku 1964 tu vlastně nikdo muzikálový film nenatočil. A diváci, ti si Bejbyho a jeho partu spjatou s Radiem Luxembourg a marně vzdorující častuškám zamilovali. Filmu by ovšem byla půlka nebýt songů Ivana Hlase. „Na kolena“ nebo „Jednou mi fotr povídá“ jsou výpovědí o vzpourách mládí, které platily tehdy a platí i dnes. „Myslím, že i dnes…
Nejdřív to bylo děvčátko se zázračným hlasem. Pak dívka, která vykročila svou vlastní cestou a vnitřně zuřila, že kamkoli přijde, všichni stále vidí jen ten „Zvonček šťastia“. Nenechala se zválcovat, nenastoupila do estrád, místo toho kamínek po kamínku stavěla své vlastní impérium. Prolíná se v něm kvalitní hudba, móda, životní postoje, ženský princip. Její jméno – Dara Rolins – je dnes značkou samo o sobě. Značkou, o kterou se Dara pečlivě stará, promýšlí další kroky, přesně ví, kdo je její cílovka a kam se chce posouvat dál. „Reálně si připouštím, že v showbyznysu hraju vysokou hru, ne-li tu nejvyšší, a jsem na…
S tímhle příjmením to dnes není v Česku jednoduché. Jenže Osamu Okamura si nemusí dělat starosti, své jméno i místo si vydobyl už dávno. Patří mezi přední hlasy zdejší architektury a urbanismu. A i když by bylo pokrytecké se při rozhovoru jeho bratrům zcela vyhnout, tohle povídání je především o tom, v čem žijeme. Jak číst veřejný prostor, proč se u nás staví, jak se staví, proč to měli architekti za první republiky mnohem snazší než ti polistopadoví. A také o tom, že něco jako neviditelná ruka trhu vlastně neexistuje. klíčové pro dobré stavby i prostředí, které nás obklopuje, považuje diskusi…
Kdyby zůstal ve škatulce egyptolog, byl by nejspíš obecně velebeným českým mozkem. Jenže postupně začal zjišťovat, že v dávné civilizaci pod pyramidami a pískem leží víc paralel s naší společností, než by nás kdy napadlo. V tu chvíli se pro část intelektuálů stal hlasatelem apokalypsy. „Vyčítají mi, že se na základě studia kolapsů snažím tvrdit, že vše skončí. Málokdo pak chápe, že kolaps je ‘pouze’ ztráta komplexicity, lidé zůstávají, akorát benzín může stát čtyřikrát víc a jogurtů není 500 druhů, ale třeba 30,” říká šéf Českého egyptologického ústavu Miroslav Bárta, který se kromě výzkumu v poušti věnuje léta kolapsům a…
Jaroslav Šonka, politolog, expert na evropskou politiku, který žil léta v Německu a v 90. letech vedl semináře na Evropské akademii v Berlíně, ve své úvaze líčí západoněmecké hledání mediálních svobod. A zamýšlí se nad tím, proč v Česku mechanismy na ochranu nezávislosti médií nefungují. Začátky Německo po roce 1945 řešilo rekonstrukci země, která před tímto rokem způsobila řadu tragických zlomů, organizovala masové vraždy a vycházela z ideologie, která „rozuměla všemu“ a už tedy nikoho přemýšlejícího nepotřebovala. Stačí si přečíst projev Josepha Goebbelse z roku 1936, když připojoval k centralizovanému rozhlasu Německé říše rozhlas Sárska – to se právě k Říši připojilo…
Psycholožka a vysokoškolská pedagožka Lenka Mynaříková napsala o lži už dvě knihy. V rozhovoru pro Neovlivní.cz říká: „Cílem politika není předávat pravdu, ale být zvolen, a manipulace je k tomu z jejich pohledu vhodným nástrojem.“ Rozhovor vyšel jako součást projektu Lež jako pracovní nástroj, v němž Neovlivní.cz mapuje lži českých politiků. Více o projektu ZDE. Neo: Proč jsou někteří politici přesvědčeni, že jim projde každá lež? Odpověď není snadná, protože se jedná o globálnější problém. Obecně při lhaní vycházíme z toho, jaké informace má „protistrana“, tedy co si myslíme, že ví ten, koho chceme obelhat. Běžná populace není expertem na zdravotnictví, školství, finance atd.,…
Dnes, 25. února je mu třiaosmdesát. Český rozhlas mu dal už ke konci loňského roku předčasný “dárek”: po desetiletích s ním ukončil spolupráci. Jiří Černý je přitom v hudební branži legendou. O nových kapelách a o tom, co se právě děje v hudbě podstatného, má přehled jako málokdo. S ohledem na aktuální události odemykáme rozhovor ze zimního speciálu Neovlivní.cz S Jiřím Černým jsme si dali sraz v listopadu v jedné z letenských kaváren. V té době ještě netušil, že na Štědrý den odvysílá Český rozhlas jeho poslední díl autorského pořadu Klub osamělých srdcí seržanta Pepře. “Všem, kdo ho kdy poslouchali a reagovali na…