© Dead Line Media s.r.o. 2016 – všechna práva vyhrazena | buďte s námi v kontaktu: facebook – twitter – napište nám
© Design: Prokoho.cz | Souhlas se zpracováním osobních údajů (nastavení, odvolání)
Sváti Karáska bylo vždycky všude plno. Už jako dítě byl živel, takže když donesl ze školy z mravů jenom dvojku, pekla maminka na oslavu dort. Výbušný, rozesmátý, hovorný. Duše českého undergroundu. Když mu táhlo na sedmdesát, se smíchem říkal, že už ví, kam půjde: zrenovoval statek v Chlumu u Třeboně, kde plánoval veselý starobinec. Jenže, jak se říká, chcete-li pobavit Pána Boha, seznamte ho se svými plány do budoucna. Na veselý starobinec nedošlo. Před sedmi lety prodělal cévní mozkovou příhodu, znovu se učil mluvit, stal se z něj „tichý farář“, jak sám říká. Ale celoživotní víra, že lidé jsou dobří a věci se…
Strachujeme se o zabezpečení svého internetového bankovnictví, zaheslováváme maily, ale skutečně se na internetu bát – čeho? Nejen prezident Zeman považuje útoky hackerů za nafouknutou bublinu. A to navzdory množícím se zprávám, jak anonymní organizované skupiny manipulovaly volbami pomocí vypuštěných smyšlenek v dalším státě v řadě. Že se to v Česku nemůže stát? Že jsme příliš malí a nezajímaví? Redakce Neovlivní.cz požádala o rozhovor muže, který toho o kyberbezpečnosti ví jako málokdo. Roky se pohybuje na pomezí státní správy a byznysu. Spolupracuje s tajnými službami, zná hackery a přístup státu k oblasti IT. Svoji identitu ze všech těchto důvodů nechce zveřejnit. To byla ostatně podmínka…
Když jsem toho rána vstal a připravil se do práce, prošel jsem si zprávy a sociální sítě. Vévodila jim Babišova akce s plakátem, jímž sugestivně naznačoval, jak se jej snaží ČSSD umlčet – proč? První, co mě napadlo, že je to skvělá nahrávka na smeč. To muselo někoho v marketingu ČSSD napadnout. Udělat plakát a říct mu, že PROTO. A vyjmenovat ty důvody, přesně ten seznam nejasností, na který měl už tolikrát odpovědět. Chvíli jsem hledal, ke svému zklamání jsem žádnou takovou grafiku nenašel. Ani na Twitteru o ní nikdo nevěděl. A tak jsem pustil grafický editor a nakreslil…
Jeho jídlo je v podstatě hlavolam. Dáte si sousto a začnete bádat, co to vaše chuťové pohárky vlastně registrují. Je to spíš slané, nebo trochu do kysela? Jak to, že list kadeřávku, který je zjevně osmažený a krásně křupe, neztratil barvu a nechutná… smaženě? Opravdu z toho cítím jehličí? Není to už trochu šílená kombinace? Radek Kašpárek se šílených kombinací nebojí. Rád jde až na hranu, mdlé ho nebaví, zajímají ho extrémy, výrazné chutě. Jejich spojení cítí v hlavě podobně, jako někdo dokáže slyšet uvnitř vlastní lebky tóny dřív, než je z notového papíru zahraje orchestr. Takže pojďme na to: Jak přemýšlí michelinský…
„Hele, jak se vám tam žije po brexitu,“ slýchávám nezřídka od svého českého okolí, včetně lidí, kteří mají velmi dobrý přehled o dění kolem nás. Nesměle namítnu, že brexit, tedy odchod Spojeného království z Evropské unie, ještě nenastal a že zatím máme za sebou pouhé referendum o tomto kroku. Britská veřejnost ale ohledně unijního odcházení taky slušně tápe. Hlavně od příznivců brexitu člověk často slyší, že se obavy z odchodu z EU nenaplnily a že se ostrovní ekonomice daří velmi dobře. Tímhle eurodiletantstvím byla prošpikovaná už kampaň před loňským plebiscitem. Značné mezery měly oba tábory. Brexiters dokázali velmi přesvědčivě zformulovat, jakou realitu…
“Situace je velmi vážná: jsme na tom podobně jako před rokem 1938.” Nestor české žurnalistiky Karel Hvížďala se zamýšlí nad stavem českých médií. A to v kontextu volby šéfa veřejnoprávní televize, která proběhne už za pár dní. Nebo také s ohledem na podzimní parlamentní volby, v nichž mohou média sehrát důležitou roli. Od XIX. století, kdy vznikla tzv. liberální teorie médií, se o novinách hovoří jako o čtvrté mocnosti ve státě a prestižním médiím, ke kterým se později připojil i veřejnoprávní rozhlas, televize a nakonec i některé internetové servery, jsou přiřknuty tři funkce: informovat, kontrolovat zbylé mocnosti, to znamená moc…
Na případu nejmenovaného člena Etické komise ČR Karla Srpa je dobře vidět, co by se stalo, pokud by veřejnost neměla možnost studovat svazky Státní bezpečnosti. Možná i právě proto jsme svědky neustálé snahy politiků zablokovat přístup do archivů. Odemykáme esej Radka Schovánka z lednového tištěného magazínu Neovlivní.cz. Neuběhl ani měsíc od rozhodnutí Ústavního soudu, jímž byla ponechána v platnosti výjimka v přístupu k citlivým a osobním informacím, a veřejnost mohla zkraje roku sledovat souboj mezi prezidentem Zemanem a premiérem Sobotkou o člena Etické komise, ve kterém hrály svazky Státní bezpečnosti hlavní roli. Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský hlasoval pro přísnější regulaci v přístupu k archiváliím…
Cvičit na piano ho kdysi bavilo zhruba stejně jako většinu dětí, co musí do hudebky. Pak přičichl k jazzu, někde cosi secvaklo a Ondřej Pivec se poprvé našel. Podruhé se to stalo v New Yorku, kam se před osmi lety přestěhoval. Doma patřil k jazzové špičce, ale ve Státech? Neznal nikoho. Měl pocit, že nic neumí. Nula. Vydržel. Dnes o sobě může říct nejen to, že se hraním slušně uživí. Ale ve svých čerstvých třiatřiceti letech také může dodat: A na kontě mám Grammy. Takže ano, rozhovor s hudebníkem Ondřejem Pivcem je i o tom, jaké to je, než a když si člověk splní…