Profilové rozhovory

Vrátit na oblohu papírového draka

Afghánistán – to je prach, kamení a bída. Anebo docela konkrétní afghánský kluk, který ve dvanácti letech zemřel v české polní nemocnici. Byl u toho vojenský kaplan Petr Šabaka. A papírový drak. Když jejich příběhu nasloucháte, umí i dnes, po deseti letech, vehnat slzy do očí. Je syrový a zvláštně jemný. Jako mýdlové bubliny, které Šabaka onehdy foukal během kázání. „Chtěl jsem mluvit o radosti. Radosti, která není hysterická, agresivní, není příliš hlučná. Bubliny jsou křehké, jemné. A radost… ta se také vznáší jemně,“ říká. Petr Šabaka má podobnou názornost rád, lidé díky ní lépe chápou, co jim vlastně říká. Využil…

Ivo Pospíšil: Čerta je třeba si držet od těla celý život

Ivo Pospíšil patří mezi nejvýznamnější postavy českého undergroundu. Pohyboval se v okruhu kapel Plastic People a DG 307, následně založil a řídil kultovní skupinu Garáž. Restartoval kariéru Ivana Krále, kterému dělal manažera. Po roce 1989 zakládal v Praze legendární klub Radost FX. Posledních deset let pouští muziku jako Tea Jay Ivo. Hraje hudbu padesátých a šedesátých let, hlavně černošský rock ‘n’ roll. Jak říká: „Nabízím lidem cestu ke kořenům, kdy hudba ještě měla sílu.“ Odemykáme rozhovor z letního speciálu Neovlivní.cz.   ešli jsme se v Klukovicích na západním okraji Prahy. Jen kousek od místa, kde máma Ivo Pospíšila provozovala hospodu Na Zavadilce. Tam…

Paralen mají v lékárně, na shledanou

Třináct let byl Vít Samek tím, koho byste zařadili mezi „hrdiny všedních dnů“. Pracoval u pražské záchranky a historkami, co zažil, bavil jenom své okolí. Pak začal poznámky a rady, jak se zachovat „když“, psát na Facebook. Spolu se sestrou Alžbětou si otevřeli blog s názvem „Bulbem záchranáře a vulvou porodní asistentky“, který má dnes tisíce sledujících. A věci nabraly spád. Samka si začali zvát do médií, chtěli se s ním potkat politici, dostal nabídku napsat knihu, a protože je člověkem, který své názory říká rázně a nahlas, také se dostal do sporu s vedením pražské záchranky. Neslyšeli rádi námitky proti systému, který…

Ivan Hlas: I Bejby by se bouřil

Rok 1993 už pomalu končil, když do českých kin vtrhl celovečerní debut Jana Hřebejka Šakalí léta. A byla to událost. Dobové recenze o snímku psaly jako jasné ukázce, kam míří polistopadový vývoj české kinematografie, jiné zas připomínaly, že od Starců na chmelu z roku 1964 tu vlastně nikdo muzikálový film nenatočil. A diváci, ti si Bejbyho a jeho partu spjatou s Radiem Luxembourg a marně vzdorující častuškám zamilovali. Filmu by ovšem byla půlka nebýt songů Ivana Hlase. „Na kolena“ nebo „Jednou mi fotr povídá“ jsou výpovědí o vzpourách mládí, které platily tehdy a platí i dnes. „Myslím, že i dnes je proč…

Slunce, seno? Bez slunce jako pár facek

Podstatnou část své tvorby věnoval tomu, aby se lidé smáli. Doyen českých kameramanů Josef Hanuš natočil na tři desítky komedií. Pohledem zpátky vidí, že si vybral poněkud nedoceněný žánr – dnes se do něj pouští málokdo. On ale na natáčení vzpomíná s chutí. Třeba když spolupracoval se Zdeňkem Troškou, s nímž natočil celkem čtyři snímky – Botu jménem Melichar a pak trilogii Slunce, seno… „Kolekce jeho filmů je nevyrovnaná, ale jedno se musí nechat – komedii umí. Ví, co chce,“ říká Hanuš. O filmařině, smíchu i životních fackách bude celý následující rozhovor. „Promiňte, trochu hůř slyším a jsem poněkud starší, tak se…

Aňo, bude líp

Je to už pětadvacet let, co Anna Geislerová během letních prázdnin vystřihla roli dívky na útěku – stopařky Anny ve Svěrákově Jízdě. „Když se ohlídnu, tak mám pocit, že útěk je má nejoblíbenější životní strategie. Ale teď už jsem naopak čelič. Ono k tomu dospějete věkem. Postupně si vytyčíte své hranice a jasně si formulujete, co v životě chcete,“ říká dnes ceněná herečka. Uplynulé týdny ukázaly, že to, co v životě chce, se nebojí pojmenovat veřejně. Protože má za to, že když se lže, krade a podvádí, nesmí se to přehlížet. A že je potřeba probrat se z apatie, kdy je všem všechno jedno….

Suchý: Co bych to byl za fotra, abych neměl rád své písničky

Co kdyby se všechny zbraně proměnily v hudební nástroje? A co kdyby se to v armádě zalíbilo? S poměrně radikální myšlenkou přišel uprostřed studené války filmový muzikál Kdyby tisíc klarinetů. Téma, jemuž by za oceánem aplaudovaly květinové děti, zvedl s českým smyslem pro absurditu i pro roztomilost. Výjimečné bylo taky herecké a pěvecké obsazení. Vycházelo z ansámblu Divadla Semafor, takže se před kamerou sešla elita domácí popmusic. Jeden z otců snímku Jiří Suchý ale na natáčení vzpomíná poměrně vlažně. Na vyprávění historek prý moc není. Nemá totiž čas. Sedmaosmdesátiletý matador Divadla Semafor pořád tráví mnoho hodin týdně na jevišti. „Mohou…

Jan Herčík: Zvířata máme mnohdy radši než sami sebe

Jméno Jana Herčíka si v Česku prakticky každý hned spojí s jeho povoláním: Zvěrolékař. Za více než třicet let své veterinární praxe toho v ordinaci se svými pacienty a jejich páníčky zažil opravdu požehnaně. Zblízka sledoval, jak se proměňovala péče o domácí mazlíčky, jak zásadně pokročila diagnostika jejich chorob, jak na nich lpíme. „Určitě jsme národ, který má rád zvířata. Mnohdy víc než sami sebe. Když vidím, co jsou lidi ochotni udělat pro zvíře, nevím, jestli by tohle udělali pro někoho blízkého,“ říká. Sám se nedávno rozhodl udělat něco pro své okolí: Pustil se do komunální politiky. I o jeho současné – tak…

© Dead Line Media s.r.o. 2016 – všechna práva vyhrazena | buďte s námi v kontaktu: facebook – twitter – napište nám

© Design: Prokoho.cz | Souhlas se zpracováním osobních údajů (nastavení, odvolání)