Profilové rozhovory

Karel Cudlín: Za svůj ksicht si může do jisté míry každý sám

Lidé na jeho fotografiích hledí do objektivu s klidnou tváří. Nestojí proti lovci osudů, ale svěřují se do péče dokumentaristovi, který fotí s porozuměním. Karel Cudlín zachycuje proměny společnosti od sedmdesátých let. Fotoaparát nosí pořád u sebe. V začátcích mu pomohl strýček, který byl amatérský fotograf. Dokumentární fotografií se tak začal zabývat přibližně v sedmnácti letech. „Spoustu věcí bych vůbec nezažil, kdybych nefotil,” říká Karel Cudlín. Lidské příběhy lovil v žižkovských ulicích, v tanečních sálech, během politických setkání, na filmovém place i během svých výprav na Východ nebo do Izraele. Odemykáme rozhovor ze zimního speciálu Neovlivní.cz. Potkáváme se na malém…

David Stypka: Nikdo si nezíská úctu příkazem

Ještě před pár lety znali Davida Stypku hlavně na severu Moravy, kde tu a tam vystupoval. Pak se však jeho tvorba dostala do rukou „Pražáků“, kteří vycítili tvůrčí potenciál. A následovala v podstatě pohádka, na jejímž konci je ze Stypky jeden z nejvyhledávanějších zpěváků a textařů své doby. „Ať nad tím přemýšlím, jak přemýšlím, tak tou největší brzdou a důvodem, proč jsme hráli jen pro pár desítek lidí po klubech kolem Ostravy a Frýdku-Místku, bylo to, že jsem si nedokázal představit, že by to mohlo být jinak,“ říká s odstupem času Stypka, který se nebojí mluvit o věcech zcela otevřeně. I o strachu,…

Josef Klíma: Křičet zlo

Jeho tvář zná v téhle zemi každý. Když v devětaosmdesátém padli komunisti, byl zřejmě první, kdo pochopil, že všechna ta svoboda potřebuje pečlivý novinářský dohled. Jako šéfreportér tehdy Josef Klíma zakládal v čerstvě vzniklém Reflexu první investigativní oddělení. A z cesty, kterou si zvolil, se nikdy neodchýlil. Po stopách zločinců a nepravostí se pídil, i když mu chodily výhrůžky a potřeboval bodyguarda, když sklízel novinářské ceny i nadávky, i když je to často únavné, i když je to nevděčné. „V určité fázi si říkáš: Tolik se toho odhalilo, ale napravil se jen zlomek. Nestojí to za nic… Jenže pak si uvědomíš, kde je…

Moje století. Vzpomínky pilota první třídy

Jiljí Horák se narodil, když byla republika teprve desetiletým děvčátkem. Když jemu bylo deset, Československo bezprostředně ohrožoval vzestup nacistického Německa. Stát mobilizoval a ve škole si tenkrát vykládali, že tatínkům hrozí nebezpečí. Zažil první deportace Židů. Bombardování Brna. Odsun Němců si ovšem vybavuje jen matně; hořel zrovna pro svou první, osudovou lásku. Únor 1948 i srpen 1968 strávil ve vojenské uniformě. Kluk z maloměsta z prosté rodiny, který ještě v osmnácti trpěl tím, že měl k nošení jen rezavé pumpky, využil hladu poválečné republiky po silné armádě a nastoupil na letecké učiliště. Létat! To je přece taková krása! „Po nějaké době k tomu člověk pocítí…

Jiří Chalupa: Hlavní je věřit na pohádky

Pro jednu generaci českých a slovenských dětí se dramaturg a scenárista Jiří Chalupa stal zosobněním dětství. Čtyřicet let se věnuje výrobě dětských pohádek a pořadů. Stojí za slavnými díly jako Princové jsou na draka nebo Anděl páně. Do vzpomínek dnešních dospělých se ale dostal hlavně jako první moderátor a také spoluautor slavného Studia Kamarád, které Česká televize vysílá od roku 1980 dodnes. „Je to nezasloužené, rozhodně si nemyslím, že jsem tak dobrej, ale je pravda, že mě dodnes často zastavují na ulici, v metru mladí lidé a říkají: Já jsem na vás vyrostl. A já jedněm říkám: No vždyť si…

Roman Holý: Tiše doufám, že lidé prokouknou

Jeden muzikantský magazín ho před lety označil za strůjce i strojvedoucího nejlepších českých porevolučních kapel. Úspěšný byl tehdy, stejně jako dnes, kdy má Roman Holý v kalendáři termíny na příštích sto dvacet koncertů. Přesto říká, že to, co teď prožíváme, je nejtemnější období novodobé historie. A že ho současná politika, abychom citovali doslova, pěkně sere. Kazí večírky. „Naše nová deska ponese název Bad Time For Gentlemen a je plná politiky, i když ve skrytých verších. Creatures on the castle…“ Odemykáme rozhovor z letního speciálu Neovlivní.cz otcem českého funku, i když vlastně říká, že nic jako český funk neexistuje. Je úspěšným hudebním…

Hana Michopulu: V jídle prosím nepodvádět!

Už jako začínající novinářce jí kolegyně poradila, aby psala o jídle. Z její rubriky v magazínu Marianne se postupně zrodil samostatný časopis Apetit, který vedla. V roce 2007 uznávané gastroexpertce Haně Michopulu vyšla první kuchařka Zpátky domů. Pak psaní na chvíli opustila a vrhla se na obnovování tradic zemědělských trhů. Z toho vzešly i další dvě kuchařské knihy Recepty z farmářského trhu podzim–zima a jaro–léto. A založila si i vlastní podnik – chlebíčkárnu Sisters. „Chtěla jsem vzít náš domácí poklad a dát mu novou podobu, vystavět ho od začátku znovu,“ popisuje. A jak se budovala naše dnešní láska k jídlu? ení to až tak dávno,…

Věřím, že už se to změní. Jinak to tu můžeme zabalit

Minimálně dvacet let má pocit, že ví, co „jeho“ město potřebuje. Co všechno je zapotřebí udělat, aby Praha nemusela závistivě pošilhávat po západních metropolích. Pár roků se o to snažil jako politik a primátor, celoživotně jako architekt. Jan Kasl. lavní město jako by posledních 30 let probdělo v podivném polospánku či prospalo v podivném polobdění. Jako by se Praha ani nechtěla posouvat kupředu. Katastrofální dopravní situace, chaotický rozvoj, centrum města připomínající kýčovitý skanzen… A dalo by se pokračovat. „Největší problém je nekoncepčnost a nicnedělání,“ tvrdí někdejší primátor a architekt Jan Kasl, který byl v dubnu zvolen předsedou České komory architektů….