Profilové rozhovory

Eva Jiřičná: Kreslit si do šuplíku nestačí

Je první dámou české architektury. Nositelkou Řádu britského impéria. Její práci můžete najít v Londýně, New Yorku – i ve Zlíně. Eva Jiřičná. Komunisti ji vyštvali z vlasti, kam se dnes pravidelně vrací. A navzdory renomé a celosvětovému zájmu zůstává skromná; chce, aby její projekty hlavně dělaly lidem radost. Nemá touhu postavit si „pomník“ na zelené louce. „Když už toho máte za sebou víc, zjistíte, že historie je jedna nedělitelná linka a my jsme její neoddělitelnou součástí, ať už je jakkoli klikatá. Já ráda navazuji na něco, co nám bylo zanecháno předcházejícími architekty, umělci nebo jejich klienty. Ráda se cítím součástí…

Šéf mordparty Mareš odchází: Lidé jako Harry Hole v policii nejsou

Když sám píše krimi scénáře, úzkostlivě dbá na to, aby byl přesný. A uvěřitelný. Jako čtenář ale oceňuje i detektivky, o nichž sám říká, že by hlavní hrdinové v českých podmínkách neobstáli. Když má dlouholetý kriminalista a také scenárista Josef Mareš odpovědět na otázku, proč lidé tak milují detektivky, má hned jasno: lidi chtějí číst o něčem, co nechtějí zažít. Aktualizováno 20.11. 2019: Josef Mareš dnes oznámil, že pro neshody s nadřízenými odchází od policie. Odemykáme proto rozhovor s loňského léta z časopisu Neovlivní.cz. oky řídí pražskou „mordpartu“, tedy 1. oddělení, které má na starost vyšetřování vražd. Vystudovaný kybernetik Josef Mareš…

Mariusz Surosz: Nikdy jsem Čechy nepovažoval za liberální

Zná Čechy jako málokdo. Napsal o nich dvě knihy a pozoruje je zblízka už léta. Na rozdíl od nás má ale možnost nadhledu a především odstupu. Polský spisovatel, novinář a historik Mariusz Surosz se kvůli psaní rozhodl v Česku načas usadit. Původně to mělo být na půl roku, možná na rok. Dnes už tu žije sedm let. Odemykáme rozhovor ze zimního speciálu Neovlivní.cz Přestože sám na zájem Poláků o Čechy sází, považuje jej do jisté míry za mýtus. „Poláci nemilují Čechy, Poláci mají rádi svou představu o Češích. Ta vznikla podle knih Bohumila Hrabala, Oty Pavla a filmů. Ale to…

Michal Petrov: Nebezpečnější je se neohlížet

Během léta se tradičně téměř milion Čechů vypravilo k moři na Jadran. V tomhle jako bychom se neměnili. Vždyť před třiceti lety by lidé stejně tak vyrazili do Jugošky. Nebo to tak masová záležitost nebyla a je to jen mýtus? Jak se vlastně proměnilo trávení dovolené během desítek let? A jak do něj promlouvá touha vracet se do svého mládí, ohlížet se s povzdechem a s růžovými brýlemi na doby (ne)dávno minulé? Zkrátka nostalgie a s ní stále populární retro vlna. Michal Petrov, autor televizního cyklu Retro a knižní trilogie Retro ČS, z nichž ta poslední se věnuje právě dovoleným, o tom náhodou něco ví. akže,…

My, Češi, houbaři: Od bílých hřibů k bílým muchomůrkám

Jen máloco přináší člověku takové uspokojení jako vracet se z lesa s košíkem plným hub. Nevadí, že kalhoty jsou zatrhané od trní, boty navlhlé z mokré trávy a ve vlasech pavučiny. Našli jste! A navíc – cha! Támhleti houbaři jdou skoro s prázdnou. Lovec v nás se tetelí. Spisovatel a novinář Jiří Kamen, sám vášnivý houbař, se zhruba před deseti lety začal pídit po tom, kde se v české nátuře tyto instinkty vzaly. A jako první zmapoval vliv houbaření na tuzemské umění. Budete překvapeni, kolik výtvarníků, spisovatelů či hudebníků začlenilo houby do své tvorby. A kolik osobností světových dějin nedokázalo opustit les, pokud rostly. „Bratr…

Pavel Kosatík: Není možné tady v tom smradu žít pořád

Ve své tvorbě nechává ožívat postavy z doby minulé. Do nejmenších detailů dokáže vykreslit redakci, do které právě přichvátal Ferdinand Peroutka, stejně jako londýnské apartmá Jana Masaryka nebo odpor, který vyústil až v let královských místodržících z oken Pražského hradu. Pochopit historii je podle něj klíčem k tomu, aby člověk porozuměl době, ve které dnes žije. „Člověk může mít pocit, že když čte o Palackém, tak se nedozví nic o Klausovi. Ne, opravdu se tam dozví všecko o současné době,“ říká na okraj rozhovoru pro Neovlivní.cz spisovatel Pavel Kosatík. Vrátili jsme se společně do minulosti, abychom pochopili, co nám vlastně chybí….

Paralympionik Jan Povýšil: Reprezentace je nejvíc

„Slyšel jsem novou verzi hymny… No tak já se zase vrátím k bronzům a čtvrtým místům. Fakt nebudu riskovat něco, co zní jako puštěný pozpátku.“ To je jen jeden ze sarkastických šlehů, které na Twitter sází jeden z nejúspěšnějších českých paralympioniků Jan Povýšil. Pětinásobný plavecký medailista z paralympijských her a od loňského prosince také mistr světa na 50 m volným způsobem si servítky nebere. Nikdy. Na cokoli se ho zeptáte, dostanete tak otevřenou odpověď, že už během rozhovoru přemýšlíte, jestli papír unese tu část o sexu nebo vyměšování. „V klidu. Neznám člověka s handicapem, kterej by o svym handicapu mluvil korektně. Vlastně si…

Farmaceut: Uhodujeme se k smrti

Stali jsme se hříčkou v rukou lékařského systému a farmaceutické lobby. Přijdete k doktorovi, proženou vás kolečkem, aby byla jistota, že se něco nepřehlédlo, a nakonec vás systém vyplivne s lékem, který ve finále může spíš ubližovat než léčit. „Přitom – nemoc je příběh. Vysoký tlak je příběhem o vás, o vašem způsobu života, práci, rodině, výživě, prostředí, ve kterém jste. Ale doktora váš příběh vůbec nezajímá. V jeho čekárně už sedí dalších třicet příběhů,“ říká farmaceut Richard Pfleger. Naše povídání není radostným čtením. Je výpovědí o době, ve které žijeme. Obžerství, kterému propadáme. A systému péče, který je před zhroucením – pokud…

© Dead Line Media s.r.o. 2016 – všechna práva vyhrazena | buďte s námi v kontaktu: facebook – twitter – napište nám

© Design: Prokoho.cz | Souhlas se zpracováním osobních údajů (nastavení, odvolání)