Bývalý šéf špionáže Petr Mlejnek přináší důkladnou analýzu uplynulého roku Putinovy invaze na Ukrajinu. První díl je věnovaný právě ukrajinské pozici.
V únoru to budou tři roky, kdy Vladimir Putin vpadl na Ukrajinu. S novým rokem je čas zhodnotit obě strany konfliktu. Nejprve přinášíme analýzu Ukrajinské pozice, text o Rusku již brzy na Neovlivní.cz.
Hodnocení Ukrajiny není pěkné. Nicméně diskuse o neúspěších na ukrajinském bojišti a válečné trajektorii zůstávají nezbytně nutné jako vždy.
Ilustrační foto: Shutterstock.com
V tomto textu vycházím z informací z Ukrajiny. Přináším hodnocení systémových problémů, které podkopávají politické a vojenské ambice Ukrajiny – jak na bojišti, tak na mezinárodní scéně. Je nutné tuto realitu přijmout. Navzdory tomu, že je nepříjemná. Diskuse, které musí Ukrajina a její příznivci čelit, aby změnili současnou trajektorii země, která se zdá být stále nepříznivější, je totiž nezbytná. Pro Českou republiku a její ozbrojené síly, to je dobrý námět na zamyšlení.
Malá sovětská armáda nemůže porazit velkou sovětskou armádu. Kdysi varovný příběh, tato fráze nyní zní prorocky. Nazývat ukrajinskou armádu „malou sovětskou armádou“ samozřejmě celou záležitost příliš zjednodušuje – ani ruská, ani ukrajinská armáda není skutečně sovětská v širokém slova smyslu, ale obě zdědily systémové nedostatky sovětské armády. Pro Ukrajinu desítky let zanedbávání, nedostatečné financování, nedostatečná vojenská prestiž a prohlubující se socioekonomické problémy tyto problémy prohloubily. Teprve rozsáhlá náročná celospolečenská mobilizace tyto problémy odhalila. Jak se válka protahovala, drobné problémy v roce 2022 se staly do roku 2025 do očí bijícími problémy.