Toto není válka, je to agónie, píše pro Neovlivní.cz finančník Pavel Bodlák
Je to snad poprvé v historii, kdy i přes rozdílné politické a ekonomické fundamenty jednotlivých zemí se až na výjimky všechny hlavy státu unisono shodly a veřejně vyhlásily, že země je ve válce, a to ve válce s neviditelným nepřítelem – virem COVID 19. Podíváme-li se ale jak na současné dění ve světě, tak na reakce jednotlivých zemí, nutně dojdeme k závěru, že politici žádnou válku nevedou.
Jediné, co doposud dokázali, je uvrhnout obyvatelstvo vlastních zemí svým naprosto chaotickým postupem do agónie a marasmu, jaký téměř žádný žijící člověk nepamatuje. Všechny války v historii, ať z jedné strany dobyvačné či z druhé strany obranné, měly několik společných jmenovatelů. Jedním z hlavních je pak skutečnost, že v nich masově umírají lidé, a to převážně mladí a zdraví. Součástí každé válečné doktríny je správně odhadnout zdroje, potenciální výsledek a počet obětí. Nic takového však tentokráte neproběhlo, postup vládních činitelů postrádá jakékoliv rácio a zjevně nikam nevede.
Ilustrace: Shutterstock
Tak, jak lze dnes svět rozdělit na země tzv. rozvinutých ekonomik (tedy v zásadě liberální kapitalismus západního typu) a země rozvíjejících se ekonomik, tak lze vést i pomyslnou dělicí čáru přístupu ke covidové pandemii. Obyvatelé rozvíjejících se ekonomik se nedožívají tak vysokého věku, v mnohem menší míře trpí nadváhou, cukrovkou či kardiovaskulárními potížemi, tedy i typickými chorobami spojenými s úmrtími s Covidem, a zároveň typickými chorobami bohatých zemí rozvinutých ekonomik.
To, co nás primárně zajímá, je průběh a způsob řešení pandemie v západním světě (do kterého i přes vývoj v posledních 10 letech stále patříme). COVID 19 tuto agónii nezpůsobil. Tu způsobily vládnoucí elity, které pochopily, že vyvolat strach a paniku, zlikvidovat produktivní střední třídu, uvrhnout do konfliktu starší, nejvíce ohroženou vrstvu obyvatelstva s mladou a produktivní generací, je právě ta cesta ke změně společenského systému.