Člověk a stát za časů korony II.

Toto není válka, je to agónie, píše pro Neovlivní.cz finančník Pavel Bodlák

Je to snad poprvé v historii, kdy i přes rozdílné politické a ekonomické fundamenty jednotlivých zemí se až na výjimky všechny hlavy státu unisono shodly a veřejně vyhlásily, že země je ve válce, a to ve válce s neviditelným nepřítelem – virem COVID 19. Podíváme-li se ale jak na současné dění ve světě, tak na reakce jednotlivých zemí, nutně dojdeme k závěru, že politici žádnou válku nevedou.

Jediné, co doposud dokázali, je uvrhnout obyvatelstvo vlastních zemí svým naprosto chaotickým postupem do agónie a marasmu, jaký téměř žádný žijící člověk nepamatuje. Všechny války v historii, ať z jedné strany dobyvačné či z druhé strany obranné, měly několik společných jmenovatelů. Jedním z hlavních je pak skutečnost, že v nich masově umírají lidé, a to převážně mladí a zdraví. Součástí každé válečné doktríny je správně odhadnout zdroje, potenciální výsledek a počet obětí.  Nic takového však tentokráte neproběhlo, postup vládních činitelů postrádá jakékoliv rácio a zjevně nikam nevede.


Ilustrace: Shutterstock

Tak, jak lze dnes svět rozdělit na země tzv. rozvinutých ekonomik (tedy v zásadě liberální kapitalismus západního typu) a země rozvíjejících se ekonomik, tak lze vést i pomyslnou dělicí čáru přístupu ke covidové pandemii. Obyvatelé rozvíjejících se ekonomik se nedožívají tak vysokého věku, v mnohem menší míře trpí nadváhou, cukrovkou či kardiovaskulárními potížemi, tedy i typickými chorobami spojenými s úmrtími s Covidem, a zároveň typickými chorobami bohatých zemí rozvinutých ekonomik.

To, co nás primárně zajímá, je průběh a způsob řešení pandemie v západním světě (do kterého i přes vývoj v posledních 10 letech stále patříme). COVID 19 tuto agónii nezpůsobil. Tu způsobily vládnoucí elity, které pochopily, že vyvolat strach a paniku, zlikvidovat produktivní střední třídu, uvrhnout do konfliktu starší, nejvíce ohroženou vrstvu obyvatelstva s mladou a produktivní generací, je právě ta cesta ke změně společenského systému.

Lidstvo je doprovázeno virovými i bakteriálními pandemiemi po celou svou historii. Na rozdíl ode dneška se vždy projevily vymíráním obyvatelstva v masivní míře (podle odhadů i poslední velká pandemie španělské chřipky před sto lety přinesla stejný počet obětí jako první světová válka). Středověké pandemie pak dokázaly zredukovat obyvatelstvo v desítkách procent. Nic takového současný virus nezpůsobil a nezpůsobí.  Jen pro porovnání, a i když nemáme ještě oficiální statistická čísla za rok 2020, můžeme téměř s jistotou o ČR říct následující: při poslední velké chřipkové epidemii v roce 1995 zemřelo v přepočtu na obyvatele stejně nebo více lidí než v roce 2020.


Souvislosti: Rok s covidem – největší propad naděje dožití od II. světové války


Prezidentem byl tenkrát Václav Havel a premiérem Václav Klaus. Jediné významné opatření, které vyhlásil hlavní hygienik ČR, bylo rozšíření vánočních prázdnin pro studenty o jeden týden a zákaz návštěv v nemocnicích a domovech důchodců. HDP v roce 1995 vzrostlo o 6,4 %, což je třetí nejvyšší růst od roku 1989. HDP za rok 2020 ještě oficiálně neznáme, ale určitě bude propad hlubší než 6 %, dle mého odhadu o více než 8 %.

Na Hradě sedí nemocný a nekompetentní stařec a ze Strakovky nám vládne na Slovensku usvědčený spolupracovník STB ruku v ruce s plukovníkem bez prověrky. Naše postavení „best in COVID“ se dá nejlépe ilustrovat slovy klasika, Karla Kryla: „Byl hrozný tento stát, když zakázali hrát a zakázali zpívat, a bylo jim to málo“.

Vláda Václava Klause dokázala hospodařit s přebytkem 7,2 miliardy, což představovalo 0,5 % HDP. Vláda současného premiéra vytvořila největší a naprosto bezprecedentní deficit v historii, dle kvalifikovaných odhadů ve výši cca 500 mld., což představuje zhruba 9 % HDP. Již třetí střídání na postu ministra zdravotnictví od počátku pandemie dokresluje naprostou nekompetentnost naší vládnoucí garnitury. Kdyby se však jednalo o specifický průběh v české kotlině, nebyla by situace ještě tak tragická.

Bohužel, podobně se chovají vládnoucí elity celého vyspělého světa. Tuto skutečnost nelze vysvětlit nekompetentností či intelektuální nedostatečností, tak jako je tomu v ČR. Ono chování má mnohem hlubší příčiny, a ty jsou společné právě zemím, kde vládne liberální kapitalismus s parlamentní demokracií.

Nelze nevzpomenout na vizionářskou trilogii Matrixu, ve které lidstvo ztratilo veškerou kontrolu nad svými životy a fungováním systému, který ovládly stroje. Nebudou to ale stroje, kdo nám bude v blízké budoucnosti vládnout, bude to systém. Současná vládnoucí třída již nemá žádnou politickou vizi, jsou to jen technologové moci. A jak správně řekl americký spisovatel Frank Herbert: „Moc přitahuje zkorumpovatelné“.


ČTĚTE TAKÉ: Pavel Bodlák – Člověk a stát za časů korony I.


Za své setrvání u moci dobrovolně předají vládu do rukou systému, který prosazuje neomarxistické, ekoteroristické a podobné rovnostářské bludy. Covid totiž zafungoval jako spouštěcí mechanismus zásadní transformace svobodné společnosti v utopickou rádoby udržitelnou a spravedlivou budoucnost. I když Marx nedokázal pochopit a definovat, že k ovládnutí společnosti je třeba ovládat kapitál a ne výrobní prostředky, v ostatních věcech bohužel nachází opět mnoho následovníků. Ti již více než dvacet let uměle tisknou peníze a přebírají tak prostřednictvím bezskrupulózních centrálních bankéřů kontrolu a moc nad systémem.

Co mají dnešní centrální bankéři, politické elity či ekoteroristé společného s nejškodlivějšími ideologiemi první poloviny minulého století? Fašismus i komunismus byly historií odsouzeny jakožto zločinecké ideologie. Avšak stejně tak i dnešní neomarxisté vystupují z pozice pýchy intelektu a arogance nadřazenosti, z kterých dovozují, že právě oni jsou povoláni vytvořit nový řád a v něm diktovat svobodným občanům, jak mají žít. Co jiného jsou bludy o ovlivňování klimatických změn člověkem oproti komunistickému „poručíme větru dešti“? Geniální díla Miloše Formana, jako Přelet nad kukaččím hnízdem a Amadeus, by nemohla v dnešní době ani soutěžit o Oskary. Nesplňují totiž genderové a rasové požadavky liberálního mainstreamu. V čem se to liší od komunistické cenzury?

Absence jakýchkoliv politických vizí a nenasytná touha po moci vede impotentní vládnoucí elitu k dnešnímu chování. I když danou situaci nezpůsobily a ani nevymyslely (všechny konspirační teorie jsou liché), dokáží danou situaci využít pro svůj jediný skutečný cíl – moc. Pochopily, že je možné prostřednictvím vládních opatření ve velice krátkém čase zásadně zredukovat střední třídu, a tím získat absolutní nadvládu nad společností.

Důsledkem bude mnohem vyšší procento obyvatelstva závislé na státu a stát=oni=systém a v něm fungující trojúhelník: centrální banky a jejich tisk peněz – oligopoly napojené na centrální systém – politici opilí svou mocí. Navršení státních dluhů do naprosto nepředstavitelných výšin není pak nic jiného, než efektivní nástroj k udržení moci nad populací. Státní dluh ve svých konečných důsledcích patří totiž obyvatelstvu a zatíží tak následné generace závazky, které samy nevytvořily, a které nebudou schopny nikdy splatit.

Takto vykrádat budoucnost si ještě žádný vladař v historii nedovolil, a k danému jednání je bezpodmínečně nutný kvalifikovaný souhlas budoucí populace samotné. Jak opět velice správně definoval Frank Herbert, pokud nemá vládnoucí elita kvalifikovaný souhlas populace, které vládne, dopouští se dle kritérií uznávaných celým vesmírem vědomého zločinu.

Kvůli dluhům ztráceli králové své koruny, feudální šlechta své statky a my ztratíme tak těžce nabytou svobodu. Nezbývá nám než doufat, že mladá generace prozře a požene současnou garnituru k zodpovědnosti za své chování.

Autor je finančník, šéf představenstva Carduus Asset Management

Zdroj náhledové foto: Shutterstock.com

Sdílet článekShare on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Email this to someone
email

Štítky: , ,