Co se za 25 let nepovedlo? Etablovat politiku, říká Jan Bubeník

V politice se mihl jen krátce: v listopadu 1989 měl nálepku studentského vůdce a poté nejmladšího poslance Národního shromáždění. Už 25 let si užívá “politický důchod”, etabloval se v byznysu, věnuje se výběru manažerů pro vrcholové pozice. Jan Bubeník. Muž, který má hodně co říct.

Čas od času se na něj obrátí některá politická partaj a pokouší se ho dostat na svou kandidátku. Jan Bubeník s díky odmítá: Tam, kde je – v čele vlastní headhuntingové společnosti Bubenik Partners – je spokojený, snaží se dát maximum času své rodině a politika ho nevábí. Nicméně: nikdy neříkej nikdy, to přiznává. A se současnou situací spokojen není.

“Jestli se něco za posledních 25 let vysloveně nepodařilo, tak etablovat politiku jako slušné a profesionální řemeslo. Nepodařilo se etablovat veřejnou službu. Je to stejné, jako když vám někdo nekompetentní spravuje vaši firmu, váš statek nebo váš dům. Důsledkem bude, že to bude zanedbané a bude vám to občas padat na hlavu,” uvedl Jan Bubeník v profilovém rozhovoru pro společnost DeadLineMedia, vydavatele deníku Neovlivní.cz, jehož první část vám nyní předkládáme.

Bubeník v něm hovoří nejen o české politice a politicích, ale také o lidech, kteří mohou ostatní inspirovat – a třeba i o vlastní kariéře.

V druhé části rozhovoru – naleznete ji zde – pak zejména vzpomíná na čtrnáct let starou událost, kdy byl uvězněn na Kubě za kontakty s disidenty.

Mohlo být lépe

DLM: Je pětadvacet let po Sametové revoluci. Co se podle vás v naší zemi vysloveně nepodařilo? Jste něčím zklamán?

Nepodařilo se etablovat politiku jako slušné a profesionální řemeslo. Nepodařilo se etablovat veřejnou službu jako čestné a profesionální řemeslo. To je, jako když vám někdo nekompetentní spravuje vaši firmu, váš statek nebo váš dům. Důsledkem bude, že to bude zanedbané a bude vám to občas padat na hlavu.

Jinak jsme měli víc štěstí než rozumu. To, že se tady zaháčkoval Volkswagen a díky tomu automobilový průmysl a další odvětví, nebylo většinou proto, že tomu pomohla politika nebo veřejná správa, ale navzdory tomu. Tím, že máme moc hezké hlavní město, že tady máme bezpečno a máme relativně vzdělanou a ne tak drahou pracovní sílu, se nám docela dobře daří. Ještě k tomu máme skvělou polohu ve střední Evropě, takže logisticky nás nejde nějakým způsobem obejít.

Ale myslím si, že jsme se mohli mít výrazně lépe. Ale není to jenom “my” a “oni”, je to hodně střelba do vlastních řad v tom smyslu, že nejsme zvyklí konfrontovat věci, které se nedějí správně. Jestli to je policista, který po nás vymáhá úplatek, nebo jestli to je někdo na stavebním úřadě, který nám nedovoluje postavit si dům tak, jak chceme. Nebo nechodíme k volbám. Potom se nemůžeme divit, kdo nám spravuje zemi a jak.

DLM: Ten správce může být špatný hospodář, který to neumí, ale může to být správce, který velmi dobře ví, co dělá. A nedělá svou práci dobře s nějakým záměrem. Záměrně třeba nedotahuje zákony nebo v nich nechává skulinky, aby je někdo mohl využít. Vsadili jsme na špatné koně?

Musíme si umět lépe vybírat. Je potřeba rozhlédnout se i ve svém okolí a zkusit pobídnout lidi, kterých si vážíme, o kterých si myslíme, že jsou kompetentní, že jsou mravní a které bychom rádi následovali, aby do veřejného života šli. Když mluvíme osobně: Kdo se chce dobrovolně s těmito lidmi potkávat? Kdo chce s nimi trávit volný čas? Čas, který můžete trávit s lidmi, kterých si vážíte a máte je rád?

Nedivím se, že být aktivní v této oblasti nepřitahuje moc lidí, kterých by si člověk vážil. Ale asi bychom měli zkusit takové lidi mezi sebou najít a podpořit je tím či oním způsobem. Nic jiného nám nezbývá, demokracie tak nastavuje pravidla.

DLM: Podal byste dnes ruku Miloši Zemanovi nebo Václavu Klausovi?

S Milošem Zemanem se znám od revoluce, tykáme si. Ale v poslední době bych se mu radši vyhnul a taky jsem to několikrát udělal. Podal bych mu asi ruku na znamení, že se známe. Ale nebyl by to výraz toho, že si ho vážím a že s ním ve všem souhlasím.

S Václavem Klausem jsem měl pár osobních zkušeností. Je to člověk, který podle mě už nepotřebuje ani být brán na zřetel. Myslím si, že ze svého vlastního rozhodnutí žije na okraji naší společnosti a i to dobré, co pro naši zemi udělat, se rozhodl z nějakého důvodu marginalizovat a téměř popřít.

O vlivu a elitách

DLM: Zmínil jsem dvě osobnosti, které mají – nebo měly – v této zemi vliv. Co si vy představujete pod slovem vliv?

Schopnost něco změnit. Schopnost něco posunout tím či oním směrem. A může to být pro společnost pozitivní nebo negativní. To je asi základní definice.

DLM: Vy vliv máte. Nejen proto, že se pravidelně objevujete v médiích, ani proto, že když se blíží volby, tak vás oslovují, zdali byste nechtěl kandidovat. Přitom děláte byznys. Že máte vliv v této oblasti, je jasné. Vy ho máte ale i ve společnosti. Čím to je?

Asi je to tím, že dlouhodobě říkám stejné věci. Vliv nebo kredibilita vzniká tím, že jste důvěryhodný. Že se v určitých situacích zachováte tak, že vám lidé nějakým způsobem věří a jste prediktabilní. Lidé očekávají, že se nějakým způsobem zachováte. A když to děláte delší dobu, tak vám uvěří vaše pozice, vaše názory.

DLM: Koho byste v naší společnosti označil za osobnost, která má vliv a používá ho dobrým směrem?

Jednoznačně to byl Václav Havel. Do prezidentské kampaně to byl Karel Schwarzenberg, od té doby víc odpočívá.

Ale jsou to lidé jako Petr Sýkora (filantrop, spoluzakladatel Dobrého anděla, pozn. red.), který minulý týden dostal cenu Arnošta Lustiga. To je člověk, který je celým svým životem neuvěřitelnou inspirací i co se týče hodnot, disciplíny, lásky, nesobeckosti. Je to třeba Šimon Pánek s tím, jak dokázal postavit Člověka v tísni. A jsou to lidé, kteří nejsou sobečtí a kteří žijí v pravdě.

DLM: Vidíte někoho takového v české politice?

Já lidi z české politiky tolik neznám, těžko říct. Potkal jsem krátce pana Jiřího Hlavatého. Přijde mi, že říká věci, které mu věřím. A že se chová podle toho, co říká. To je člověk, kterého jsem měl možnost osobně poznat a nemám důvod mu nevěřit.

DLM: Jaká témata by lidé s vlivem měli podle vás nastolovat?

Měli by nastolovat hodnotová témata. Měli by zkoušet ukazovat, kde je sever. Měli by se vyjadřovat k tomu, co je správně a proč, a co není správně a proč. Měli by vyjít z ulity pohodlnosti a zkusit nedobré věci konfrontovat až pranýřovat a naopak pochválit děje a lidi, kteří ve společnosti ty správné hodnoty žijí. Necháme-li si líbit, že lidé, kteří nejsou hodni následování, jsou glorifikováni, tak se nedivme, že dav jde za pištcem.

O politickém důchodu

DLM: V roce 1990 jste byl několik měsíců v československé politice. Záhy na to jste odešel do politického důchodu. Je rozhodnutí odejít z politiky definitivní?

Člověk nemusí být součástí volené politiky, aby byl ve veřejném prostoru aktivní a vlivný. Nedávno jsem se přidal k Iniciativě pro evropské hodnoty. Předtím jsem pracoval – a pracuji dál – pro Nadaci Václava Havla, pro Fórum 2000, angažuji se i v jiných věcech. Člověk může být stále aktivní.

Jsou určité fáze života, kde se víc věnujete rodině. Mně moje práce baví. I tím ovlivňuji společnost. Když dáte správného člověka do správné firmy, tak ideálně rozkvete jak ten člověk, tak firma. Tím pádem ovlivňujete život stovkám až tisícům lidí a s tím spojenou komunitu. To je taky způsob, jak profesionálně přispívat k tomu, že společnost spíše prosperuje, než že by zanikala. Zvlášť, když tam nasazujete lidi, kteří jsou nejen profesionální a technicky zruční, ale mají správné hodnoty a ovlivňují tím chování i hodnoty komunity.

Když se vrátím zpátky k vaší otázce, z hloubi duše doufám, že nenastane ta prahová hodnota, abych musel zpátky do politiky. Mně je s mojí rodinou dobře, před několika dny jsem se stal počtvrté otcem, a tím otcem nemůže být nikdo za mne, substitut neexistuje. Rád bych si uchoval luxus dělat obyčejné věci a hrát roli, kterou mám rád.

Na druhou stranu, kdo ví, co bude za deset, patnáct let. Viděl jsem spoustu mužů neschopných odolat vábení zanechat nějakou značku ve společnosti, využít svou zkušenost, možná důvěryhodnost a vliv a šli ještě do veřejné arény zkusit poprat se o věci, kterým věřili. Pokud to rodinná a ekonomická situace dovolí, tak návrat do politiky nemůžu vyloučit. Minimálně po další dekádu bych ale preferoval zůstat u věcí, které jsou mi blízké, které mne baví a kde mám ten správný vliv, kde se cítím kompetentní.

DLM: Jsou lidé s vlivem, jsou ale i firmy, které mají obrovský vliv nejen svým ekonomickým významem. I takové firmy mohou využít svůj vliv pro dobro společnosti, například v oblasti Corporate Social Responsibility. Dělají toho u nás firmy dost?

Jsou firmy, které se chovají dobře nejen ke svým zaměstnancům, ale ke všem, kterých se jejich činnost týká. Vidím příklady skvělých organizací, které se snaží podobné programy pro firmy vymýšlet – ať je to Business Leaders Forum nebo Byznys pro společnost. Tyto organizace dělají skvělou práci a většina firem, které se do toho zapojují, se nechávají inspirovat a vzdělávat. Pokud se ta síla sloučí, tak to může mít vliv na okolí a třeba i politiku. A byznys má odpovědnost formovat a použít svoji sílu i proto, aby se tady celkově lépe žilo.

DLM: Někdy ale firmy využívají svůj vliv a své peníze, aby ovlivnily věci v zájmu svého profitu, na úkor svých zaměstnanců, životního prostředí. Vyplatí se jim to?

Myslím si, že je potvrzeno jak empiricky, tak studiemi, že krátkodobý zisk je většinou potrestán tím, že lidé odejdou. Když se podíváte na chytré, vzdělané a vlivné lidi, tak to většinou nejsou žádní žoldáci. To jsou lidé, kteří chtějí – zvlášť v druhé polovině života – dělat něco, co dává smysl, za co se nemusejí stydět. Za to jsou ochotni zaplatit tím, že klidně přijmou menší plat a menší kompenzaci. Ale chtějí být v pravdě se svými hodnotami. Je to jako ve vztahu s vaším životním partnerem, když nesdílíte hodnoty, tak vztah dlouho nevydrží. Totéž platí pro práci.

Říkat si o pár facek

 

DLM: Jak vysoce postavení byznysmeni vnímají dnešní českou společnost? Dá se říci, že jejich názor je “ruce pryč od politiky, nechci se tím ušpinit, stejně nemá smysl se angažovat ve věcech veřejných”?

Najdeme tam celé spektrum. Můžou to být lidé, kteří jsou velice úspěšní a kterých si vážím, ti se jakékoliv veřejné zakázce na hony vyhýbají, s úřady a s politiky zvlášť přicházejí do styku jen v naprosto nezbytných případech. A jsou lidé, kteří to berou v daleko otevřenějším gardu, kteří se snaží kultivovat prostředí, vyjadřovat se k němu aktivně, minimálně tam, kde se cítí kompetentně a kde mají pocit, že tomu rozumí a že jejich hlas může alespoň zkusit něco změnit. Je to od nuly do sta.

Ale většina lidí, kterým byznys rozumně běží, má pocit, že nějakým způsobem komunikovat s politiky nebo s veřejnou správou je jako říkat si o pár facek nebo o nějaké problémy. Snaží se držet ve stínu, aby na ně nebylo moc vidět, aby k sobě nepřitahovali pozornost.

DLM: To je poměrně nepěkné vysvědčení. Jak vtáhnout slušné lidi do veřejného života? Jak mobilizovat lidi, aby se přestali štítit, nebo aby dali najevo těm, kterých se štítí, proč se jich štítí?

Je vždycky jednodušší být proti něčemu. Jenže – jenom si odplivnout a jít pryč, opravdu nic neřeší. Důležitější je nabídnout lidem alternativu, aby mohli být pro něco. Aby mohli říct, ‘s tím se ztotožňuji, pro toto půjdu přiložit ruku k dílu’. To je svým způsobem ambice naší jízdy přes regiony a debat s vysokoškoláky, později asi i středoškoláky v rámci Iniciativy pro evropské hodnoty. Máme příležitost říct jim, proč jsme se v životě chovali tak, jak jsme se chovali. Jaké jsme udělali volby, čeho litujeme, kde jsme to zkazili, co se nám naopak povedlo a za čím si stojíme. Dát lidem inspiraci k aktivnímu způsobu života. Aby si našli někoho, kdo jim sedí, aby si našli stranu, aby chodili k volbám, aby byli aktivními minimálně tam, kde mohou okamžitě svoje okolí ovlivňovat. Bez ohledu na to, jestli to je být dobrovolníkem v hospicu, pomáhat bezdomovcům nebo pomáhat postiženým.

Je to aktivita, která má ambici nabídnout mladé generaci modely jak profesního, tak veřejného života a říct jim, že to opravdu vždycky má cenu, protože když se o to nepostaráte vy, tak se o to postará někdo hlasitější s méně skrupulemi.

O životě v pravdě

DLM: Co je pro vás společensky odpovědný životní styl?

Tak jsem o tom nikdy nepřemýšlel. Osobně je to pro mě žití v pravdě. Každý musí začít sám u sebe a musí být autentický. Je to svoboda, která končí tam, kde začíná svoboda někoho jiného, čili je to i respekt k ostatním, je to respekt k zákonům, pravidlům – a to jak psaným, tak i k těm nepsaným. To může vést i k tomu, že nepodám ruku člověku, kterého si nevážím. Myslím si, že společenská ostrakizace ještě nenabrala té míry, aby bylo zřejmé, že byť ten člověk je bohatý, tak ho nezveme k nám domů, nevážíme si ho.

A je to i odvaha říct, co se nám nelíbí. Nejen, že máme uklizený sníh před naším domem na našem chodníku, že my máme všechno v pořádku. Ale když vidím nepravost, nebo že sousedovi leze někdo přes plot, tak nebudu dělat, že nic nevidím a minimálně zavolám policii. Se svobodou přichází i odpovědnost za komunitu a za dodržování pravidel, protože ta by mne měla chránit a měla by mně i mé rodině dávat nějakou jistotu.

DLM: Změnil jste svůj pohled na svůj životní styl s ohledem třeba i na trvale udržitelný rozvoj, ekologii?

Snažím se o tom daleko více přemýšlet. Domů jsme koupili čtyři velké kontejnery a snažíme se recyklovat a našim dětem ukazovat, že i odpadky mají hodnotu. Snažím se v mnoha ohledech neplýtvat. Ale je to i v odpovědném chování vůči potřebným lidem, v podání pomocné ruky tam, kde je to potřeba. Příklad Petra Sýkory a jeho projektu Dobrý anděl, který umožňuje pomáhat i lidem, kteří sami mají relativně málo, je báječný příklad toho, že každý může trochu dát.

DLM: Je pro vás kariéra důležitá?

Kariéra pro mě důležitá není – alespoň z definice, jak ji vnímám já. Důležité je dělat něco, čím jste prospěšný, hodnotný ostatním. Jestli tomu někdo říká kariéra, tak budiž. Myslím si, že v českém jazyce má kariéra spíš pejorativní přídech. Jsou lidé, kteří jsou cílevědomí, chtějí dosáhnout nějaké mety – jestli to je ve sportu Jarda Jágr nebo jestli to je někdo v umění nebo i v byznyse. Pokud tohle je kariéra, tak určitě jsem kariéristou, protože bych rád dosáhl určitých kvalitativních a hodnotových měřítek. Pak pro mne kariéra důležitá je.

DLM: Kterou značku, firmu, výrobek, považujete za symbol úspěchu?

Zmínil jsem to několikrát: Dobrý anděl je jak v Čechách, tak na Slovensku prvotřídním symbolem charity a filantropie. Pak je spousta jiných značek, u kterých vnímám, že jsou nějakým způsobem zárukou jejich kvality, hodnot a atributů. Ale obecně značky moc neprožívám.

DLM: Existuje nějaká věc, bez které byste si nedovedl představit den?

V mé práci je to asi mobilní telefon. Je to prostředek, který mi umožňuje komunikovat, dotýkat se života ostatních, být v kontaktu s mojí mámou, s mojí ženu a dětmi, s přáteli. Obecně jsou to komunikační nástroje jako FaceTime, Skype, které mám rád. Ale vždycky je to dobrý sluha, špatný pán.