Covid: Korejské ponaučení z krizového vývoje

Bývalý bankéř a investor Radovan Vávra píše pro Neovlivní.cz o tom, že do konce léta se vyvíjela situace v Jižní Koreji i České republice stejně. Přesto jsou na tom obě země dnes o parník jinak. Proč?

Jižní Korea, kde pandemie začala, díky poloze, o dva měsíce dříve než u nás, a která má pětkrát více lidí, hlásí pětkrát méně nakažených, než my a vedeme i na mrtvé. Jak je to možné? Co se stalo a kdo za to může? A hlavně, co s tím?

Situace ale takhle strašná vždycky nebyla. Ano, Korea šla cestou inovativních technologií od začátku. Technologií, které my jsme do dnes masově nerozšířili. Korea šla cestou propracovaných protokolů, fungovalo jim izolování a trasování. Není to jenom o tom, že Korejci jsou disciplinovanější a jsou v technologiích o parník před námi. Jejich výhodou je, že si odbyli generálku v podobě SARS a měli zkušenosti a existující systémy a instituce. To je potřeba férově přiznat. My nic z toho neměli a museli jsme na jaře přerazit kvalitu kvantitou. Tedy nic, než lockdown, nám nezbylo a neznám člověka, který by tohle vládě vyčítal. Korejské nástroje jsme tehdy zkrátka k dispozici neměli. Já osobně jsem tehdy kroky vlády podporoval a bez ohledu na politické preference se snažil pádlovat stejným směrem. To platilo někdy do začátku léta.

Tam vláda oznámila svůj ekonomický „stimulus package“ a já poprvé znejistěl. Nutno přiznat, že tento pocit, že to děláme špatně, mne bohužel neopustil, ale zesiloval se, což dnes snad už chápe úplně každý. Oznámené číslo, 1200 miliard na podporu ekonomiky, bylo sice v kontextu EU a OECD spíše malé, ale my se můžeme spolehnout na efekt trhů. Jsme totiž tak malá a zároveň tak otevřená ekonomika, že je trochu jedno, co se v Praze upeče. My, jako občané, stejně nakonec sníme spíše to, co se upeče v Berlíně a v Bruselu, takže chaotické hemžení vládních „odborníků“ mne celkem nechávalo klidným. Stejně tak mne nechává klidným vládní rozhazování a kupování hlasů na dluh. Je zřejmé, že nic jiného tato vláda nedokáže a že tyto peníze jsou jedny z mála, které do ekonomiky dotečou. Co na tom, že jejich multiplikační efekt je nízký. Co na tom, že zbytečně necháme chcípnout firmy, které mají tu smůlu, že je nevlastní pan premiér. To je holt Česko 2020. Ekonomice jsme adekvátně nepomohli, ale doufal jsem, že ona si pomůže sama. Jenže i to jsme jí posledními opatřeními zatrhli.

Pojďme se vrátit k tomu srovnání s Koreou. Víme, že Korea je násobně lidnatější, ale že měla náskok v připravenosti. Situace obou zemí se až do konce léta díky tomu vyvíjela srovnatelně. Obě země vstoupily do školního roku s dvaceti tisíci potvrzených případů nemoci kovid 19 a obě zaznamenávaly stejný, zhruba tisícový přírůstek nakažených týdně. Jenže pro Koreu to byla rudá vlajka, zatímco pro nás pohodička. Zatímco Korea zavedla už tehdy Prymulova opatření z tohoto týdne, my jsme se tvářili, že všechno je zalité sluncem. Tedy, jak kdo. Nejen já, ale i novináři už tehdy věděli, že je zle. Na obrazovce České televize tak došlo k této, dnes už legendární výměně názorů mezi pány Kubalem a Babišem:

„Pane premiére, nenastal čas změnit rétoriku vzhledem k těm posledním číslům? Přiznat, že situace je vážná a upozornit lidi, že by ji tak měli brát?“

 „Já tu situaci nepovažuju za vážnou. My sledujeme hlavně počet lidí v nemocnicích. A z hlediska úmrtnosti na milion obyvatel stále patříme mezi nejlepší země Evropy.“

No, chápu, bylo před volbami a pan premiér se obával o jejich výsledek. Trochu cynicky musím povzdechnout, že to nás ti tři hejtmani pro ANO, nebo kolik to nakonec bude, vyšli všechny setsakra draho. A při tom stačilo tak málo. Už jsem uvedl, že v Koreji v současné době platí zhruba stejná opatření, jaká u nás zavedl Plukovník. To je v pořádku a jsem za to rád. Korea má třístupňový systém opatření pro boj s kovidem. Takže když v televizi řeknou, že máme „jedničku“ a za týden nám hrozí „dvojka“ tak každý ví o čem je řeč. K lidem se stát nechová jako k dobytku, ale jako k partnerovi, kterému sděluje sice nepříjemnou, ale strukturovanou a jasnou zprávu. Hlášky našeho pana ministra ve stylu, „asi něco ohlásím, ale neřeknu vám co“ mi připadají jako z absurdního dramatu.

Korea na to jde jinak. Je dopředu známé, při jakém průběhu epidemie se jednotlivé stupně mění a je dopředu známé, jaká omezení jednotlivé stupně znamenají. Takže například všichni DOPŘEDU vědí, že Stupeň 2 se aktivuje, když se po dobu 14 dní denní přírůstek nakažených pohybuje v určeném pásmu. Pokud je vyšší, aktivuje se Stupeň 3. Také každý DOPŘEDU ví, že při Stupni 2 se může uvnitř sejít do 50 lidí a při Stupni 3 do 10 lidí a uzavřou se všechny školy. Nemusím se tady asi rozepisovat, který přístup je mi bližší, který přístup je pro lidi stravitelnější a tedy účinnější. Korea se chová k lidem jako ke svéprávným bytostem, naše vláda nás překvapuje. Naposledy pan exministr Adam Vojtěch, který týden po ostudném zakončení své kariéry přišel národ pobavit popěvky u Krause. Ale co už, koho by těch pár tisíc mrtvých, kteří za Adíkem jdou, trápilo, že.

Zdroj náhledové foto: Shutterstock.com

Sdílet článekShare on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Email this to someone
email


Tento web používá k personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

Služby společnosti DeadLineMedia mohou pro své správné fungování vyžadovat tzv. cookies – tedy malá množství dat, které www servery přes prohlížeč běžně posílají a ukládají do počítače uživatele, aby identifikovaly jeho osobní předvolby a nastavení a usnadnily tak přístup k webovým stránkám. Celosvětově cookies na drtivé většině webových stránek využívají rovněž provozovatelé reklamních systémů pro zobrazování co nejrelevantnější inzerce. Pokud se rozhodnete, že tato cookies ukládat nechcete, najdete více informací a další postup na: http://www.youronlinechoices.com/cz/vase-volby.

Zavřít