Covid zametený pod koberec

Covid-19 se vrací. Nejde jen o to, že se v některých okresech podílí na epidemii respiračních onemocnění. Ve světových médiích stále častěji probleskují připomínky toho, co lidé před čtyřmi lety po příchodu dosud neznámého viru zažili. Co se nám to tehdy stalo? A proč je chyba, že si tu otázku v Česku neklademe?

V centru východoněmeckého města Halle probíhá demonstrace. Opakuje se každý týden v pondělí a účastní se zhruba sto lidí s transparenty, které připomínají pandemii covidu-19. „Očkovat se, abychom byli svobodní? Už nikdy!“ stojí na jednom z nich. Podle reportérky deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung mají účastníci blízko k radikálním stranám AfD a BSW, proto nepřekvapí, že k původní agendě brzy přidali protesty proti vývozu zbraní na Ukrajinu nebo cenzuře.

O třetím říjnovém víkendu připomíná covid-19 také vídeňský levicový týdeník Falter. Jeho šéfredaktor Armin Thurnherr v komentáři tvrdí, že bývalý kancléř Sebastian Kurz využil v roce 2020 opatření proti pandemii, aby „prozkoumal možnosti rozšíření autoritarismu“. Tím otevřel cestu pro nedávný triumf neliberální strany FPÖ v rakouských volbách.

Ve stejné době vychází v Německu překlad knihy povídek „Tři misky. Rituály v krizovém roce“. Italská autorka Michela Murgiová se v nich vyrovnává s onemocněním rakovinou, příběhy ovšem inscenuje v Římě během lockdownu.

Uvedené články a publikace sice připomínají otřesné události minulých let, znázorňují je však pouze nepřímo, v politických či historických souvislostech, a jako něco, co bylo jedinečné a už je dávno pryč.

Tento přístup si může evropská společnost do jisté míry dovolit, potvrzují znalci epidemií. Exministr Roman Prymula vysvětlil v polovině října divákům televize Nova, že se covid v těchto týdnech šíří v podobě subvarianty už známého omikronu. Šíří se rychleji než jiné varianty, do Vánoc se „zřejmě nakazí všichni“, nový virus naštěstí vyvolává „stále mírnější formy onemocnění“, uvedl zkušený vakcinolog. To potvrzuje i imunolog Karel Drbal z Karlovy univerzity, který ovšem připomíná, že prostředí virů se chová „jako písečná duna“, u níž nikdy nevíte, co se může objevit.

Něco jako ruská chřipka

Epidemiologové dnes v zásadě potvrzují hypotézu, kterou se někteří jejich kolegové snažili utěšovat veřejnost hned po příchodu covidu. Dramatické varování Světové zdravotnické organizace před vražedným respiračním virem a nevídaně přísné karantény ve většině zemí byly vyvolány obavou, že nový koronavirus SARS-CoV-2 (později označovaný jako covid-19) může být pro nakažené jedince stejně nebezpečný jako jeho předchůdci SARS-CoV-1 z roku 2002 nebo MERS, který se objevil o deset let později. V obou případech se koronavirus přenesl na člověka ze zvířat, přitom smrtí končilo každé desáté, resp. třetí ohlášené onemocnění.

Bylo nebezpečí skutečně tak velké? Bylo správné “zavřít” zemi? A jak jsme se z epidemie covidu poučili? Odpovědi přináší aktuální vydání časopisu Neovlivní.cz. PŘEDPLATNÉ.

Zdroj náhledové foto: Shutterstock.com