Čtyři roky pro Dalíka: Ani soudy si nejsou jisté, co se vlastně stalo

Někdejší první lobbista a důvěrník Mirka Topolánka má strávit příští čtyři roky ve vězení. A zaplatit čtyři miliony korun za nezákonné jednání při vládním nákupu obrněnců Pandur. Odvolací soud snížil o rok původní rozsudek a současně změnil paragraf, podle něhož byl Dalík odsouzený. Většina klíčových otázek procesu tak zůstala nezodpovězená.

Byla to obří korupce nebo pokus o podvod? Nevíme. Prvoinstanční soud rozhodl, že si Marek Dalík řekl o půl miliardový úplatek a dopustil se tak korupce. Odvolací soud ale míní, že nešlo o korupci, ale o podvod, protože ve skutečnosti nebylo v Dalíkových silách prodloužení kontraktu výrobcem pandurů zařídit.

Kauza Pandury

• Nákup za 20,8 mld. Kč schválila v r. 2006 vláda J. Paroubka (ČSSD). Topolánkův kabinet (ODS) od zakázky v r. 2007 odstoupil kvůli porušení podmínek. Později zakázku upravil, takže ČR koupila 107 transportérů Steyer za 14,4 mld.

• Topolánkův poradce Dalík byl obviněn po svědectví ex-zaměstnance Steyru Stephana Szücse, který na jaře 2011 řekl, že lobbista chtěl za pokračování zakázky 18 mil. eur (0,5 mld. Kč).

• Policie říká, že žádost o úplatek zazněla v listopadu 2007 v restauraci U Malířů.

• Žaloba tvrdila, že Dalík “předstíral blízký vztah k představitelům vlády a to, že může ovlivnit jejich rozhodování, ačkoliv podle žalobce nemohl”.

• Před soudem stál Dalík kvůli pokusu o podvod (až 10 let vězení), soud případ rozsudkem změnil na úplatek (až 12 let). .

Oba soudy jsou nicméně zajedno v tom podstatném: Dalík si podle obou verdiktů řekl o peníze výměnou za příslib, že bude prodloužená spolupráce se zbrojaři z firmy Steyer (tehdy vlastněné Američany).

Při detailnějším pohledu na důkazy se ale ukazuje, že celý případ byl od počátku v podstatě soubojem o to, kdo bude pro soudy věrohodnější.

Dalík, ex-premiér Topolánek a spol., kteří jakoukoli korupci od počátku popírají.

Nebo manažeři zbrojařské firmy Steyer, kteří naopak během procesu opakovali, že žádost o úplatek ohledně pandurů skutečně padla.

Převedeno do řeči čísel je to “remíza”.

Dva účastníci klíčové schůzky v restauraci u Malířů tvrdili, že si Dalík řekl během jednání o “všimné” půl miliardy (zahraniční zbrojaři). Další dva to kategoricky vylučují (Dalík a přítel slovenského premiéra Miroslav Výboh).

Oba soudy se nakonec rozhodly uvěřit verzi zahraničních zbrojařů. Mimo jiné i díky podpůrným listinným důkazům, mezi nimiž byly depeše z americké ambasády v Praze.

Bývalý americký velvyslanec v Praze Richard Graber při výslechu řekl, že zakázku provázely nestandardní kroky. Nicméně je nespecifikoval a Dalíka výslovně nejmenoval.

Ani jeden ze soudů ale i přes verdikt “vinen” nevyjasnil sporné momenty příběhu. Zejména zůstávají tyto tři:

1. Jestliže si Dalík řekl o peníze, byly jen pro něj?

2. Kdo ho na schůzku vyslal a s jakým zadáním?

3. A byl původní kontrakt z éry vlády socialistů, o jehož prodloužení v době Topolánkovy vlády šlo, také uplacený?