Jestli něco chceš, musíš pro to udělat všechno a přizpůsobit tomu všechno, říká v rozhovoru pro Neovlivní.cz uznávaná pěvkyně.
Působí jako vítr. Všude vpadne jako velká voda a s ničím se nemaže. Znají ji i ti, kteří opeře neholdují – její fotky z titulní role My Fair Lady dodnes zdobí Hudební divadlo v Karlíně. Proslula ježkem, překvapující upřímností a klipem, v němž zpívá Mozarta ve vaně.
Když tedy Dagmar Pecková mluví o tom, že byla tak vyhořelá, že chtěla skončit, překvapí. Udělala by dnes něco jinak? Proč si místo vystupování v Metropolitní opeře pořídila rodinu, když tvrdí, že její obor náročností nezaostává s vrcholovým sportem? A kde se v ní vzala ta umanutost uspět? Možná napoví tahle věta z velmi otevřeného rozhovoru, který redakci Neovlivní.cz poskytla loni v létě: „Jestli něco chceš, musíš pro to udělat všechno a přizpůsobit tomu všechno.“
Zpívat začala s maminkou a sestrou u mytí nádobí. Absolvovala pražskou konzervatoř a už během studia byla sólistkou operety v Plzni a v Hudebním divadle v Karlíně. Toužila po angažmá v Národním divadle, ale tehdejší šéf opery jí doporučil, ať se „vrátí k šibřinkám“. Dagmar Pecková nepolevila. Odešla do operního studia do Drážďan a v dalších letech – s nesmírnou pílí a houževnatostí – vystoupala na vrchol. „Třicet let obstát v zahraniční konkurenci, když ten job dělám jednačtyřicet let? Myslím, že jsem opravdu odvedla dobrou práci,“ směje se, zatímco si povídáme.
Tykáme si. S Dagmar Peckovou se známe a přátelíme léta; i díky tomu vznikl rozhovor, ve kterém se neostýchá mluvit o svých vrcholech i pádech.