Český premiér přišel bez omluvy o čtvrt hodiny později k prezidentovi. Odmítá ho coby vrchního velitele ozbrojených sil vzít na summit NATO v Ankaře. Jde o potvrzení té hluboké propasti, která mezi oběma muži lezí. Poprvé se naplno projevila během povolebního vyjednávání. Petr Pavel a Andrej Babiš jako by podle svědků, kteří u toho byli, mluvili cizí řečí. Jako by pocházeli z jiných světů. „A pak jsou tu ještě čistokrevné emoce, které jsou na obou stranách hodně silné. Paradoxně možná ani ne tak u politiků samotných, jako v jejich okolí.“
Ve vrcholové politice měl Andrej Babiš zatím jen dva protějšky, které skutečně nemohl vystát. Jedním byl premiér Bohuslav Sobotka, který ho coby ministra financí ze své vlády vyhodil. Druhým byl vicepremiér téže vlády, tehdejší lidovecký šéf Pavel Bělobrádek.
Někdejší předseda ČSSD Sobotka rozpaloval Babiše doběla stylem, jakým se snažil kočírovat celou vládu. Do častých hádek mezi koaličními sociálními demokraty, lidovci a ministry za ANO nezasahoval, nepřiléval, nekomentoval. Počkal si, až se ostatní vyzuří a unaví, přesně si propočítal hlasy; pokud je neměl, klidně rozhodnutí o některé z norem odložil, a nakonec si za podpory lidovců ve správný okamžik prosadil svou. Andrej Babiš pak mluvil o podrazech a politickém kšeftování.
Kromě komplikovaného vztahu s premiérem se lídr ANO mezi svými spolupracovníky netajil tím, že vysloveně nesnášel tehdejšího předsedu KDU-ČSL Pavla Bělobrádka. Ten cholerického miliardáře vytáčel svým stoickým klidem, absencí mocenských ambicí, zjevným paktem se Sobotkou a pak také častým tweetováním během zasedání vlády. „On to bere osobně, několikrát mě urazil, napadl, ale já to tak neberu… Nikdo není dokonalý, nicméně já k němu mám neutrální vztah,“ komentoval to tehdy Bělobrádek.
Třetí v pořadí je…
První týdny po volbách, které Andreji Babišovi přinesly naději na návrat do premiérského křesla, ukázaly, že k Sobotkovi a Bělobrádkovi má velké šance se přiřadit i prezident Petr Pavel. A teď se to naplno potvrdilo. V souvislosti s aktuální krizi připomínáme obsáhlý text z prosincového časopisu Neovlivní.cz. Zde je: