Daniela Lusková: Nebojím se. Tohle mělo vyšší smysl

Někdy se odvaha rodí ruku v ruce se strachem. Alespoň tak to na sobě vypozorovala Daniela Lusková, ředitelka domova pro seniory, která se v době koronakrize jako jediná za sektor sociálních služeb hlasitě ozvala. Nemusíte nám radit, co máme dělat, nedělejte z nás blbečky, stačí, když nám pošlete ochranné pomůcky, vzkázala tehdy vládě. „Byť za mnou další ředitelé nahlas nešli, v rámci telefonátů, mailů, sociálních sítí byla vlna podpory poměrně velká. A co jsem vůbec nečekala, byla solidarita lékařské obce. Ozývala se mi velká vlna lékařů, kteří mi rozuměli. Neměli odvahu sami veřejně vystoupit, protože se – stejně jako ti ředitelé – báli o svá místa, nebo o to, aby je zřizovatel nepokáral, nebo že nedostanou dotace, když se opřou do ministerstva. Nelze se proto na ně zlobit, protože je pravda, že trochu odvahy to vyžaduje,“ říká. O odvaze a věcech, které jsou v životě důležité, bude i následující rozhovor.

Byl konec března a v Česku vrcholil strach z koronavirové nákazy. Vláda za sebou měla nejobtížnější dny shánění zcela nedostatkových ochranných pomůcek i zavádění leckdy chaotických protipandemických opatření. Někdy v té době se začala pozornost pomalu upínat na ty skutečně nejzranitelnější – seniory. Kabinet začal vydávat pokyny pro sektor sociálních služeb, radil jim, jak měřit teplotu a dezinfikovat prostory, jenže zapomněl na to hlavní – dát pečovatelům ochranné pomůcky. Tehdy došla ředitelce královéhradeckého Domova u Biřičky a viceprezidentce Asociace poskytovatelů sociálních služeb Daniele Luskové trpělivost. „Nedělejte z nás blbečky,“ napsala do velmi ostrého otevřeného dopisu pro ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha a ministryni práce a sociálních věcí Janu Maláčovou. A věci se začaly hýbat.

Neo: Nelitujete toho?

Určitě nelituji. Musíme to brát v kontextu té doby, která byla pohnutá. Psala jsem to pod dojmem emocí, byla jsem pohlcena strachem. Bylo to v sobotu – a v pátek předtím vyšlo ono doporučení ministerstva, které mě tak naštvalo. Říkali nám: měřte teploty, což jsme dávno dělali. Všechna opatření, co nám najednou radili, už jsme dávno dělali i bez jejich rad. A to už od konce února. No a mě velice rozzlobilo, že to podstatné, co chrání zaměstnance, tedy ochranné pomůcky, šlo absolutně do pozadí. Ty nám nedodali. Říkala jsem si, že z nás dělají nesvéprávné blázny, kterým musí poradit základní věci. Ale to, že nemáme roušky a další základní věci, to bylo zameteno. V té době to přitom bylo velmi podstatné.

Neo: Udělala byste to dnes stejně?

Kdyby nevyšlo ono stupidní doporučení, tak bych se asi tak razantně neozvala. Na druhou stranu moje slova, myslím, zafungovala. Hned den nato se začal ministr Hamáček domlouvat s ministrem Vojtěchem, kdo má pro nás ochranné pomůcky vlastně zajišťovat. Ty pomůcky totiž už tehdy byly na skladě, ale zapomněli se domluvit, kdo to má v kompetenci a kdo nám to má přivézt. Pak se teprve domluvili, že to bude věc ministerstva vnitra. A okamžitě to začalo běžet. Ale jak reagovala ministryně Maláčová? Řekla, že se bude ptát, kde ty ochranné pomůcky jsou. To nepochopím! My jsme přece obrovský segment a ona jako ministryně si to neohlídala! A až po mém dopisu se začala ptát a shánět si informace. Starala se o to, co bylo populární, o dávky, ale sociální služby nechala bokem.

Zkrátka – v té době bych to neudělala jinak.

Neo: Váš dopis díky jeho razanci ve velkém převzala média. Jakou reakci jste měla od vlády? Já jsem zaregistrovala jen slova Jany Maláčové, která o vás řekla, že jste byla vždycky problémová.

My jsme dlouhodobě v určitém střetu, protože kritizuji její vedení resortu, a tak se ke mně přes média vyjádřila. Neberu to nijak dramaticky.

Neo: Veřejně o vás řekla, že jste známá konfliktní osoba.

Tím myslela to, že pro ni skutečně jsem konfliktní. Protože jí neustále v něčem oponuji.

O strachu, bezmoci z mocných, sebeúctě a pomoci bližním mluví Daniela Lusková v Letním speciálu Neovlivní.cz. Předplácejte ZDE:

Zdroj náhledové foto: Archiv Daniely Luskové