Zpěvák, textař a muzikant dnes zemřel. Odemykáme rozhovor, který jsme s ním před časem pořídili. R.I.P.
Ještě před pár lety znali Davida Stypku hlavně na severu Moravy, kde tu a tam vystupoval. Pak se však jeho tvorba dostala do rukou „Pražáků“, kteří vycítili tvůrčí potenciál. A následovala v podstatě pohádka, na jejímž konci je ze Stypky jeden z nejvyhledávanějších zpěváků a textařů své doby. „Ať nad tím přemýšlím, jak přemýšlím, tak tou největší brzdou a důvodem, proč jsme hráli jen pro pár desítek lidí po klubech kolem Ostravy a Frýdku-Místku, bylo to, že jsem si nedokázal představit, že by to mohlo být jinak,“ říká s odstupem času Stypka, který se nebojí mluvit o věcech zcela otevřeně. I o strachu, který jej jistou dobu hodně svazoval. „Jsem rád, že jsem to nějak pošpekuloval. Život je teď takový plnější, když jdu s těmi věcmi na světlo.“ S čím vším se nebojí jít na světlo?
Ještě jsem nespal, milá / a už asi nezaberu. / Ne, prášky nechci / možná jen ty, co už se po nich / neproberu. Tak začíná hit Dobré ráno milá, který David Stypka nazpíval s Ewou Farnou. A ve kterém se vyzpíval z chorobné žárlivosti, která ho stravovala. Stypka to tak má: Ve svých písních odhaluje temná zákoutí své duše, myšlenky, které ho sužují. „Mnoha svými texty na sebe něco bonznu a pak se s tím musím popasovat. Je to trochu forma sadomasochistické terapie. Hodím to do luftu a ono se mi to vrátí,“ přiznává během rozhovoru.
Potkali jsme se v Praze, ale do Prahy, ač právě tady má nejvíc příležitostí, se rodák z Frýdku-Místku stěhovat nehodlá. Nevidí důvod.
Neo: Máte za sebou horor na D1?