Po téměř půl roce od nástupu vlády Andreje Babiše se zatím těžko hledá věcný důvod k tomu, stavět barikády. Jeden ale lze najít pod termínem „hluboký stát“. Nejde o čistokrevnou orbánovskou konzervativní revoluci, přesto některé aktivity prozrazují, že Babišova vláda má ambici změnit společnost.
Kabinet Andreje Babiše „jde v současnosti tvrdě proti svobodě umělců a médií či ochraně životního prostředí, chce zrušit veřejnoprávní poplatky a škrtá finance veřejně prospěšným organizacím. Svévolně propouští odborníky i řídící pracovníky kulturních institucí a národních parků, kromě toho omezuje podporu pro Ukrajinu. Tím následuje příklad Orbána a Polska v časech PiS.“
Dokonce v německém Süddeutsche Zeitung dali dohromady seznam hlavních hříchů tuzemské vlády. Z toho je ovšem těžké odvozovat, že v Česku jde právě teď o všechno.
Snaha ministra kultury Oto Klempíře (Motoristé) zrušit televizní a rozhlasové poplatky zatím skončila u návrhu, že roční výnosy z poplatků ve výši 9,2 miliardy korun nahradí státní dotace 7,8 miliardy. Rovněž Motoristé inzerují škrty nevládním organizacím, Petr Macinka na zahraničí a Filip Turek na životním prostředí. Ovšem hlavní příjemci dotací z neziskovek, tedy sociální sektor a sport, si po nástupu nové vlády stěžovat nemůžou. Pokus Jindřicha Rajchla z klubu SPD vydat zákon na přísnější kontrolu nevládních organizací skončil ve chvíli, když unikla na veřejnost jeho první verze.
Také vyhazování odborníků mají na svědomí Motoristé. Dvě největší jména jsou šéf Krkonošského národního parku Robin Böhnisch a ředitelka Národní galerie Alicja Knastová. Exemplárním případem se na ekologickém ministerstvu stalo sloučení odborů řídících Modernizační fond, Sociální klimatizační fond a Zelenou úsporám. Počet zaměstnanců v nich klesl z dosavadních 14 na čtyři. K omezení vojenské pomoci Ukrajině od státu dojít nemohlo, protože tam v rámci zbrojní iniciativy zamířily během čtyř let jen 1,8 miliardy.