© Dead Line Media s.r.o. 2016 – všechna práva vyhrazena | buďte s námi v kontaktu: facebook – twitter – napište nám
© Design: Prokoho.cz | Souhlas se zpracováním osobních údajů (nastavení, odvolání)
Elektronické poklady přinesly do státního rozpočtu deset miliard, tvrdí premiér Andrej Babiš o své vlajkové lodi v tažení proti daňovým podvodům. Jenomže, jak je to ve skutečnosti? Na reálná čísla se podíval Nejvyšší kontrolní úřad. A výsledek? Tvrzení ministerstva financí o výhodách EET nelze nijak ověřit. A stát navíc tají skutečné náklady na zavedení elektronických pokladen.
“Víte, co znamená 18 miliard? To jsou třeba platy zdravotníků a vybavení 18 nemocnic, nebo za to může být 140 škol a školek, nebo 280 kilometrů modernizovaných železnic, nebo pětistovka měsíčně navíc důchodcům nebo 900 dětských hřišť, nebo 2700 špičkových hasičských aut, nebo 4 500 měsíčně navíc pro učitele,” prohlašoval v reklamním klipu na zavedení EET příjemný mužský hlas.
Na webu finanční správy se můžeme dočíst, že nevykázané příjmy podle Českého statistického úřadu dosahují v České republice částky cca 170 miliard korun ročně. Tedy více než dvojnásobek schodku státního rozpočtu.
Jaká je však skutečná bilance přínosů opatření premiéra Andreje Babiše proti podnikatelům a jejich údajnému podvádění?
Nejprve čerstvá data z ministerstva financí. “Ministerstvo financí od počátku příprav elektronické evidence tržeb odhaduje roční přínos tohoto opatření na inkasu daně z přidané hodnoty a inkasu daně z příjmů zcela konzistentně, a to ve výši 18 miliard korun. Zdůrazňujeme, že tento přínos představuje zvýšení inkasa po náběhu všech fází elektronické evidence tržeb. K náběhu první fáze došlo 1. prosince 2016, k náběhu druhé fáze došlo 1. března 2017. Třetí a čtvrtá fáze, které měly naběhnout v průběhu roku 2018, byly nálezem ústavního soudu odloženy. Je tedy pochopitelné, že bez náběhu zbývajících dvou fází nemůže inkaso dosahovat 18 miliard korun. Z dosavadních výsledků je však zcela patrné, že přínosy EET stanovená očekávání pohodlně dosahují a po kompletním náběhu systému bude plánovaného efektu bez jakýchkoliv pochybností dosaženo,” stojí ve stanovisku resortu Aleny Schillerové.
Nejvyšší kontrolní úřad však vidí čísla ministerských úředníků zcela odlišně. Ve zprávě nezávislých auditorů státu k výsledkům Státního závěrečného účtu se v kapitole příjmů státního rozpočtu u části DPH podrobněji věnují vykazovaným přínosům EET a kontrolního hlášení ze strany ministerstva financí.
A zvlášť NKÚ vypichuje fakt, že zástupci resortu sami nejsou schopni se shodnout na jednotlivých číslech . “Podle Ministerstva financí a Generálního finančního ředitelství bylo inkaso DPH v minulém roce ovlivněno zavedením kontrolního hlášení (od roku 2016) a postupným zaváděním elektronické evidence tržeb (od prosince roku 2016). V návrhu Státního závěrečného účtu je uvedeno, že kontrolní hlášení v roce 2017 způsobilo nárůst výběru DPH ve výši 4,2 miliard korun, ačkoliv podle Státního rozpočtu 2017 v kostce byl předpokládán výběr vyšší o 8,2 miliard. Naopak Konvergenční program ČR 2017 uvádí přínos kontrolního hlášení v roce 2017 pouhé 2 miliard. Podobné odlišnosti ve výši nárůstu výběru se vyskytují také u elektronické evidence tržeb. Podle Státního závěrečného účtu měl být nárůst výběru DPH díky EET ve výši 3 miliard, podle Konvergenčního programu ČR přineslo EET 4,5 miliard a podle důvodové zprávy k zákonu o EET mělo přinést v minulém roce 5,5 miliard korun.
Odhadované dopady zaváděných opatření se v jednotlivých dokumentech ministerstva financí významně lišily. Věrohodnost těchto údajů je diskutabilní, protože v materiálech jsou zveřejňovány rozdílné hodnoty, u nichž není vysvětlena metoda jejich výpočtu a nejsou podloženy ani analýzou konkrétních dat,” výslovně píší auditoři NKÚ.
Zmatená čísla ministerských úředníků však nejsou hlavní problém důvěry v proklamace o skutečných přínosech výběru daní díky zavedené EET.
Výpočty za minulý rok totiž nemají úředníci NKÚ s čím porovnat. Před zavedením elektronické evidence tržeb ucelená čísla úředníci neměli. Vyčíslené nárůsty DPH tak mohou být pouze odhadem skutečného nárůstu jak v oblasti samotných tržeb, tak i v oblasti nárůstu výběru daně. Je otázkou, do jaké míry je takový odhad kvalifikovaný a odpovídá realitě.
K diskutabilním přínosům nezávislých auditorů lze přidat ještě další nejasná čísla o EET. Jde o plánované náklady na samotné zavedení elektronických pokladen. Od přínosů bychom přeci měli skutečné náklady, které zavedení systému provázeli, odečíst.
O těch se však už ministryně Schillerová a premiér Babiš při jejich veřejných vystoupeních nezmiňují. Podle důvodové zprávy k samotnému zákonu měly být náklady na pořízení EET cca 370 milionů. Úředníci ministerstva přitom doufali v nižší vysoutěžené ceny. Provozní náklady byly naplánované na 170 milionů korun ročně.
Michal Bláha, tvůrce webové aplikace Hlídač státu, dokonce současného premiéra Andreje Babiše a ředitele finanční správy Janečka obvinil ze lži, když mluvili o výhodnosti zakázky EET.
„V prosinci 2015 Státní pokladna Centrum sdílených služeb a Generální finanční ředitelství vysoutěžili vytvoření celého EET včetně napojení na ADIS za 39,9 milionů korun s odhadovanými ročními náklady provozu 15 milionů. Investice do HW byla odhadována na 10-15 milinů (nebylo součástí výběrového řízení). Toto výběrové řízení bylo na přímý pokyn ředitele Janečka zrušeno bez uvedení důvodu. Začátkem roku 2016 nabídla společnost IBM, největší dodavatel IT služeb pro finanční ředitelství vyhotovení EET za 50 milionů. A prý je to výhodnější nabídka než vysoutěžené řešení ve zrušeném výběrovém řízení,” popsal Bláha, jak mu resort argumentoval při debatách o ceně EET.
Jenže Bláha zjistil, že 50 milionů pro IBM bez výběrového řízení je pouze na část EET (integrace s ADIS), ostatní části EET v této ceně nejsou. Zrušené výběrové řízení s cenou 39.9 přitom milionu obsahovalo všechny části EET.
Celkově tak EET stálo 244 milionů korun. Porováme-li náklady na pořízení a provoz dle zrušené zakázky a skutečné náklady podle zadání na přímo bez veřejné soutěže: Náklady na EET včetně provozu do roku 2021, kdy bude muset být přesoutěžen, budou stát 895 milionů korun. Pokud by se realizovala původní transparentně vysoutěžená zakázka, stál by rozvoj a provoz EET 95 milionů, tedy skoro 10 x méně.
Mimo několikanásobně předražené výdaje na systém, které by měly být při prezentaci skutečných přínosů EET zohledněny, je také nezbytné zmínit 400 úředníků, kteří by měli být podle důvodové zprávy k zákonu o EET placeni státem. To představuje dalších minimálně 200 milionů korun ročně.
Poslední ale možná nejpodstatnější náklady, které ministerstvo financí bagatelizuje, jsou náklady na EET, které museli vynaložit kontrolovaní podnikatelé.
Reálný případ z praxe: Hostinský z hospody na rohu, do které autor analýzy Neovlivní.cz pravidelně chodí, popsal jeho skutečné náklady na EET.
Musel pořídit nové zařízení pro výdej účtenek. Elektronická pokladna ho stála 6 tisíc korun. Vzhledem k tomu, že ji kupoval jako podnikatel, nevztahuje se na zařízení dvouletá záruka ze zákona jako pro běžného konečného spotřebitele. Zařízení nevydrželo a po roce a měsíci si musel koupit nové. Mimo to musel do hospody zavést internet, který před tím pro podnikání v provozovně nevyužíval. Ročně ho stojí paušální platby 7,2 tisíce korun.
Jeho bilance za minulý rok je tak necelých 20 tisíc korun. Je samozřejmě nutné zmínit, že mohl vynaložené náklady uplatnit do daňového základu. Nicméně i tak se zvýšily tržby o zmíněných 20 tisíc. Nejde však o tržby za prodej piva, ale o tržby firem, které dodávají EET zařízení a poskytují datové služby.
Celkové náklady, resp. tržby, které vznikly živnostníkům kvůli EET, lze odhadnout jen těžko. Při uvažování 160 tisíc připojených podnikatelů a nákladech 15 tisíc na jednoho může jít o číslo v rozmezí od nula do 2,4 miliardy korun.
Závěrem lze tedy k údajným několika miliardovým výnosům DPH kvůli zavedenému EET konstatovat několik věcí:
1. Vyčíslený podíl přínosu EET na výběru DPH není a ani nemůže být skutečným ověřitelným číslem a nelze tak vyhodnotit, jestli byl nárůst výběru daně způsobený růstem ekonomiky nebo zavedením kontroly podnikatelů.
2. MF nikde neuvádí skutečné náklady, které by od odhadu vyššího výběru daně měly být odečteny. Jde minimálně o stovky milionů spojené s platy kontrolorů finanční správy a tvorbu systému, který nebyl transparentně vysoutěžený.
3. Stejně tak je nejasný skutečný nárůst tržeb, který vyvolalo samotné zavedení systému a který jde do kapes firem, které na zavedení systému postavily svůj byznys.
4. Konečně i samotné NKÚ zpochybňuje výpočty ministerských úředníků, které se v různých dokumentech liší o miliardy korun.