Děti ztracené v černobílém světě

Maturita není podle aktuálního výroku premiéra důležitá. Vláda poslala domů ze škol i nejmenší děti. A jsme rekordmany v délce uzavření škol. Staly se české děti oběťmi vládního boje s covidem?

„Děti jsou jasnými obětními beránky neschopnosti vlády a my se musíme snažit proti tomu bojovat. Já jako pediatr to pokládám za svůj hlavní cíl,“ prohlásila pro Neovlivní.cz Tamara Polášková. Dětská lékařka, která nedávno vyvolala bouřlivou diskusi, když na Facebooku publikovala svoji zkušenost z ordinace: „Dítě sedí, hledí před sebe, moc ho to nezajímá. Má 2 kila od jara navíc. Nezájem. Nula. Ve škole nebyli někteří skoro celý rok… teď už jsou apatičtí. Je jim to jedno. Proboha proč jsme obětovali děti?“

Je to opravdu tak? Jsou děti oběťmi boje s covidem v českém provedení?

Jaký je rozdíl v boji s covidem v Česku a ve Švédsku? V podstatě žádný. Zní to jako začátek anekdoty a vypadá to vysoce nepravděpodobně. Česko vyznává mohutné plošné restrikce, které v první fázi pandemie přinesly velký úspěch. Švédsko naopak od začátku sází na osobní odpovědnost jednotlivců, plošnými zákazy šetří. Během první vlny pandemie se vzhledem k počtu zemřelých stalo odstrašujícím příkladem pro mnoho politiků i epidemiologů.

Ministr zdravotnictví Jan Blatný však nedávno bezděky přiznal, že rozdíl tu vlastně není. Snad jen v tom, že nyní je odstrašujícím příkladem Česko. Blatný prohlásil: „Plošná opatření přestala fungovat. Nefungují, pokud nejsou dodržována. Odpovědnost je na každém z nás.“

Máme za sebou měsíce nouzového stavu, jsme rekordmany v délce uzavření škol a v posledních týdnech nám patří i nejvyšší příčky, pokud jde o počet nově nakažených a zemřelých. Ve Švédsku, které má přibližně stejný počet obyvatel, zemřelo na covid o třetinu méně lidí než v Česku.

Jak je to možné? Jak se česká restrikce proměnila ve svůj opak, navíc s katastrofálními důsledky?

„Česká státní správa je velmi zastaralá, zkostnatěla a izolovaná od vývoje moderních technologií, managementu, využívání poznatků vědy a je neochotná spolupracovat i například mezi ministerstvy, natož navenek,“ vysvětluje pro Neovlivní.cz ekonom Daniel Münich z akademického institutu Cerge-ei. „Dokázala a dokáže dělat rutinní činnosti, jako je měsíční výplata důchodů. Avšak promyslet, navrhnout, prodiskutovat, vyzkoušet a úspěšně implementovat reformní opatření pro ni byl těžký oříšek už dávno před covidem. Není tedy vůbec divu, že náš státní aparát v době covidu tak selhává. Kdo trochu vidí do fungování státu a vlády, vnímal tohle už před příchodem covidu. Většinová společnost zažívá velmi smutné prozření bohužel až teď. A skoro všichni za to platíme a ještě zaplatíme obrovskou cenu.“

NASLEPO, POMALU, S NEDŮVĚROU

Daniel Münich se už na začátku první vlny pandemie zapsal do širokého povědomí veřejnosti jako „ten, kterého Prymula vykázal za dveře“. Tehdejší náměstek ministra zdravotnictví vypudil Münicha ze schůzky jednoho z vládních poradních sborů, protože se mu nelíbily jeho otázky. Následně prohlásil, že ekonom práci poradců „dehonestuje v tisku“.

Tu příhodu by nemělo smysl připomínat, pokud by se přístup vlády ke zvládání krize v principu změnil. Podle Münicha ale zůstává stejný: Vláda nemá k dispozici data a analýzy, na jejichž základě by se mohla rozhodovat se znalostí věci. Rozhoduje intuitivně, naslepo. Otázky, rady a varování vědců nebere vážně. Často reaguje arogantně.

„Způsob fungování vlády a jejího řízení premiérem většinu odborníků, špičkových analytiků a vědců odpuzuje jako mastnota vodu,“ konstatuje Münich, jemuž se přitom nedá vyčítat, že by i přes tuto osobní zkušenost rezignoval.

Münich se mimo jiné věnuje školství a vzdělávání. A v době krize opakovaně připomíná, že dlouhodobé plošné uzavření škol je opatření, které ohrožuje budoucnost dětí i ekonomiky jako celku. A opakovaně tvrdí i to, že ani v této oblasti vláda neví, co dělá.

Co přesně vláda Andreje Babiše dětem provedla? A jak to cítí sami děti a studenti? Čtěte v březnovém časopise Neovlivní.cz

Zdroj náhledové foto: Shutterstock.com