Stříbrný olympijský medailista a mistr světa ve vodním slalomu v kategorii kajakářů v pravidelném měsíčním sloupku psaném pro časopis Neovlivní.cz.
Česká cesta letošním mistrovstvím světa v hokeji skončila jedním z nejsmutnějších a nejméně výrazných vystoupení našich hokejistů za poslední roky. Nechci rozebírat, co všechno bylo špatně a kde nám chybělo ono pověstné štěstíčko. Spíše než za celkovým výsledkem se chci ohlédnout za zápasem s Norskem. Prohráli jsme ho, a to celkem jednoznačně.
Nebylo to úplně poprvé. Český fanoušek si ale jedinou předchozí porážku s Norskem na mistrovství světa, tu z roku 2010, nejspíš jen tak nevybaví. Právě proto se podobný výsledek okamžitě zapisuje do kolonky trapas, úlet, nebo facka.
Jenže tahle facka možná sedí. A je dost možné, že podobné facky budou přicházet i v dalších letech. Ale o to mi nejde.
Proč píšu právě o Norsku? Protože ačkoliv Norsko pořád nemusí být v hokeji vnímané jako etablovaná velmoc, ve sportu obecně představuje mimořádně funkční systém. Systém, který učí sportovce hrát, hýbat se, a hlavně mít sport rád.