Stříbrný olympijský medailista a mistr světa ve vodním slalomu v kategorii kajakářů v pravidelném měsíčním sloupku psaném pro časopis Neovlivní.cz.
Už tři roky spolupracuji s Radegastem na kampani za ochranu vody. A protože už třicet let jezdím na kajaku, stačí mi obyčejná paměť, abych věděl, že věta „Za nás to bylo jinak“, která většinou zní jako klišé, je v tomto případě všechno jen ne klišé.
Vody bylo v našich řekách opravdu výrazně víc. Jasně, nízké letní průtoky si pamatuji i z doby, kdy jsem na vodě začínal. Ale aby se na jaře nedalo kvůli bídným průtokům vyrazit ani do Rakouska? To opravdu běžné nebývalo.
Bohužel je pro nás naprosto normální řešit vodu až ve chvíli, kdy jí je málo – nebo naopak příliš mnoho. Je to zvláštní paradox. Voda je jednou z nejdůležitějších surovin pro náš život, přesto s ní dokážeme navzdory všem varováním odborníků neuvěřitelně hazardovat.
Na části polí se už léta hospodaří, jako by voda byla nezajímavým zbožím. Hlavně z půdy vytěžit do posledního haléře všechno, co se dá. Samosprávy asfaltují a betonují, o stromy se nestarají a lidé zalévají pitnou vodou z kohoutku. Kdo se opováží vnést do veřejné debaty téma sucha, toho současná vláda označí za žabičkáře nebo ekologického teroristu a jako bonus mu sebere granty, které ani nepobírá.