Kde musíme zasáhnout hned, trvale a razantně, jsou provozní výdaje státu. To je něco, co Vládu Kopýtek nechávalo zcela klidnou, protože to byl hlavní nástroj maskování její neefektivity a zároveň způsob politické korupce a kupčení s hlasy. To musí přestat okamžitě, masivně a navždy. Bankéř a investor Radovan Vávra píše pro Neovlivní.cz
Když jsem přemýšlel nad názvem tohoto článku, chtěl jsem se vyhnout obvyklým klišé jako „jak na dluhy“ nebo „jak zkrotit naše dluhy“ a podobným. Nerad to říkám, ale podobných článků jsem, bohužel bez valného výsledku, za posledních dvacet let napsal už fakt dost. Název, který jsem vybral dnes, si ale musím sám pochválit. Pamatujete se, jak jsme na jaře všichni toužebně očekávali, kdy Gilead Sciences uvolní pro „českého pacienta“ zázračný experimentální lék remdesivir? Stejně tak se vlády upínají k ekonomickému remdesiviru; tedy k něčemu, co samo, bezbolestně a ideálně ve voňavých tabletkách vyřeší problémy veřejných financí prvního světa. Remdesivir zřejmě nějaké účinky má, ale rozhodně to není kovidí stříbrná kulka. Bystrý čtenář našeho magazínu již jistě tuší, že ani na veřejné finance žádný zázrak neexistuje. Nicméně za debatu tento předmět definitivně stojí. Už proto, že porozumění globálnímu obrazu světových a našich veřejných financí každému umožní přijímat kvalifikovaná řešení ve sféře našich financí privátních. Tak pojďme do toho.
Vlády se zadlužují. To má obrovské důsledky pro celý ekonomický systém. Nechci je tady všechny vypočítávat, ale například role zlata nebo digitálních měn budoucnosti s tím bezprostředně souvisí, ale to je fakt na jindy. Dluh sám o sobě je neutrální ekonomická kategorie a není z definice špatný. Umožňuje vládám „cestovat v čase“, tedy dnes financovat programy za peníze, které budeme mít až v budoucnosti.
Typickým příkladem takového projektu jsou investice do dopravní infrastruktury. Vláda se zadluží, postaví dálnice, z jejich provozu přes mýto vybere peníze a dluhy zaplatí. Většinou za nízké desítky let, ovšem dálnice zůstane navždy. To samozřejmě smysl dává. Jenže vlády mají všude po světě tendenci půjčovat si i na méně inteligentní projekty. Příkladů najdeme nekonečné množství, bohužel zejména u naší #VládyKopýtek, která na dluh rozdává v období zákazu vycházení třeba slevy na vlak. Ne, to není nějaké dada avantgardní představení. To je realita Česka roku 2020.
Takže dluhy vlády dělají. Některé jsou chytré, některé méně chytré. Pak je ovšem speciální kategorie, a tou jsou dluhy vynucené. Typickým příkladem jsou války. V těch se zadlužení vlád šplhá na násobky úrovní, které jsou normálně považovány za bezpečné. Podobnou kategorií jsou dluhy kovidí. Prostě pokud zastavíte ekonomiku a zároveň do ní pumpujete peníze, které nemáte, vzniká dodatečný dluh. Neměli jste to v rozpočtu, nemáte to nijak zvlášť promyšlené, ale udělat to musíte. V tom se neliší stát rozvinutý od státu rozvojového, protože nikdo na světě nemůže rozpočtovat s riziky, jakými jsou právě epidemie nebo války.