Dokument: Ivan Langer píše médiím

 Vážená paní Slonková,

obracím se na vás s následujícím vyjádřením:

Nemine teď den, abych nebyl žádán o vyjádření pro média. Opakovaně jsem nucen tyto výzvy odmítat. Nechci zavdat sebemenší podnět k tomu být označen za osobu mařící trestní řízení.

To neznamená, že je mi lhostejné, co se o mně píše a říká. Až na výjimky se v médiích dovozuje, že jsem fakticky „obviněn“ a dokonce „vinen“ a když náhodou ne, zůstávám „sprostým podezřelým.“

Rád bych sdělovacím prostředkům připomenul, že vzhledem k probíhajícímu trestnímu řízení mám značně omezenou možnost přístupu do médií, nemohu se veřejně bránit.

Ve světle nedávného nálezu Ústavního soudu ČR ve věci II. ÚS 577/13 si tak dovolím jen odcitovat čtyři věty z jeho odůvodnění, lépe bych to nevyjádřil: „Svoboda projevu nemá vést k tomu, aby byl kdokoliv v očích veřejnosti fakticky shledán vinným bez možnosti se efektivně bránit proti obviněním vůči své osobě. V demokratickém právním státě se závěr o vině nesmí odvíjet od veřejného mínění, nýbrž musí být procesně adekvátním způsobem prokázán v trestním řízení. Ve své podstatě nejde o nic jiného, než o elementární úctu k osobě čelící takovému podezření a jejím právům. Informování veřejnosti o trestním řízení, jakož i na ně navazující veřejná diskuse, nesmí být vedeny v tom smyslu, že otázka viny je předem rozhodnuta.“

To myslím platí dvojnásob v situaci, kdy jsou zmiňovány údajné útržky z odposlechů, ke kterým v této fázi trestního řízení nemohou mít sdělovací prostředky legální přístup.

Nečekám, že mi budou média fandit, ani je o to nežádám, mají-li však platit novinářské kodexy, k nimž se aspoň navenek hlásí, čekal bych – zvláště v situaci, kdy se nemohu vyjadřovat – kritický odstup a jistou zdrženlivost v závěrech, které veřejnosti předkládají.

S odstupem času se totiž může ukázat, že zvolený způsob informování nebyl nepodobný tomu, jak média nahlížela na „veřejného nepřítele“ v temnějších dobách ne tak dávné historie. Rychlost, emocionální předpojatost a davovost podobných odsudků zpravidla neublíží jen „odsouzeným“, ale zakládá na strach ve společnosti a z něho plynoucí napětí, příklon k jednoduchým řešením a v konečném důsledku dláždí cestu mocenskému autoritářství. Ani to mi není lhostejné.

Pokud jde o můj další postup, dál se nebudu vyjadřovat, abych nezavdal jakoukoliv záminku k osočení, že mařím trestní řízení. Čas ukáže. Už jednou, trvalo to sice sedm let a 24 dnů, jsem u soudu dokázal vyvrátit obvinění, které proti mně sdělovací prostředky nepravdivě vznesly právě na základě údajných útržků z policejního spisu včetně odposlechů. Ten příběh shodou okolností 13. 10. 2015 skončil, smiřuji se s tím, že ve stejný den druhý začal. Snad nebude trvat tak dlouho.

 

V Praze 3.11.2015

 

MUDr. Mgr. Ivan Langer

PS: Vnímejte prosím mé vyjádření i v širším kontextu, a to i vůči ostatním osobám, které jsou v souvislosti s tzv. Olomouckou kauzou zmiňovány a na něž se výše citovaná formulace z nálezu Ústavní soudu ČR ve věci II. ÚS 577/13 nepochybně rovněž vztahuje.

 

 

 

Sdílet článekShare on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Email this to someone
email


Images are for demo purposes only and are properties of their respective owners. Old Paper by ThunderThemes.net

Tento web používá k personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

Služby společnosti DeadLineMedia mohou pro své správné fungování vyžadovat tzv. cookies – tedy malá množství dat, které www servery přes prohlížeč běžně posílají a ukládají do počítače uživatele, aby identifikovaly jeho osobní předvolby a nastavení a usnadnily tak přístup k webovým stránkám. Celosvětově cookies na drtivé většině webových stránek využívají rovněž provozovatelé reklamních systémů pro zobrazování co nejrelevantnější inzerce. Pokud se rozhodnete, že tato cookies ukládat nechcete, najdete více informací a další postup na: http://www.youronlinechoices.com/cz/vase-volby.

Zavřít