Dokument: Ivan Langer píše médiím

 Vážená paní Slonková,

obracím se na vás s následujícím vyjádřením:

Nemine teď den, abych nebyl žádán o vyjádření pro média. Opakovaně jsem nucen tyto výzvy odmítat. Nechci zavdat sebemenší podnět k tomu být označen za osobu mařící trestní řízení.

To neznamená, že je mi lhostejné, co se o mně píše a říká. Až na výjimky se v médiích dovozuje, že jsem fakticky „obviněn“ a dokonce „vinen“ a když náhodou ne, zůstávám „sprostým podezřelým.“

Rád bych sdělovacím prostředkům připomenul, že vzhledem k probíhajícímu trestnímu řízení mám značně omezenou možnost přístupu do médií, nemohu se veřejně bránit.

Ve světle nedávného nálezu Ústavního soudu ČR ve věci II. ÚS 577/13 si tak dovolím jen odcitovat čtyři věty z jeho odůvodnění, lépe bych to nevyjádřil: „Svoboda projevu nemá vést k tomu, aby byl kdokoliv v očích veřejnosti fakticky shledán vinným bez možnosti se efektivně bránit proti obviněním vůči své osobě. V demokratickém právním státě se závěr o vině nesmí odvíjet od veřejného mínění, nýbrž musí být procesně adekvátním způsobem prokázán v trestním řízení. Ve své podstatě nejde o nic jiného, než o elementární úctu k osobě čelící takovému podezření a jejím právům. Informování veřejnosti o trestním řízení, jakož i na ně navazující veřejná diskuse, nesmí být vedeny v tom smyslu, že otázka viny je předem rozhodnuta.“

To myslím platí dvojnásob v situaci, kdy jsou zmiňovány údajné útržky z odposlechů, ke kterým v této fázi trestního řízení nemohou mít sdělovací prostředky legální přístup.

Nečekám, že mi budou média fandit, ani je o to nežádám, mají-li však platit novinářské kodexy, k nimž se aspoň navenek hlásí, čekal bych – zvláště v situaci, kdy se nemohu vyjadřovat – kritický odstup a jistou zdrženlivost v závěrech, které veřejnosti předkládají.

S odstupem času se totiž může ukázat, že zvolený způsob informování nebyl nepodobný tomu, jak média nahlížela na „veřejného nepřítele“ v temnějších dobách ne tak dávné historie. Rychlost, emocionální předpojatost a davovost podobných odsudků zpravidla neublíží jen „odsouzeným“, ale zakládá na strach ve společnosti a z něho plynoucí napětí, příklon k jednoduchým řešením a v konečném důsledku dláždí cestu mocenskému autoritářství. Ani to mi není lhostejné.

Pokud jde o můj další postup, dál se nebudu vyjadřovat, abych nezavdal jakoukoliv záminku k osočení, že mařím trestní řízení. Čas ukáže. Už jednou, trvalo to sice sedm let a 24 dnů, jsem u soudu dokázal vyvrátit obvinění, které proti mně sdělovací prostředky nepravdivě vznesly právě na základě údajných útržků z policejního spisu včetně odposlechů. Ten příběh shodou okolností 13. 10. 2015 skončil, smiřuji se s tím, že ve stejný den druhý začal. Snad nebude trvat tak dlouho.

 

V Praze 3.11.2015

 

MUDr. Mgr. Ivan Langer

PS: Vnímejte prosím mé vyjádření i v širším kontextu, a to i vůči ostatním osobám, které jsou v souvislosti s tzv. Olomouckou kauzou zmiňovány a na něž se výše citovaná formulace z nálezu Ústavní soudu ČR ve věci II. ÚS 577/13 nepochybně rovněž vztahuje.

 

 

 



Tento web používá k personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

Služby společnosti DeadLineMedia mohou pro své správné fungování vyžadovat tzv. cookies – tedy malá množství dat, které www servery přes prohlížeč běžně posílají a ukládají do počítače uživatele, aby identifikovaly jeho osobní předvolby a nastavení a usnadnily tak přístup k webovým stránkám. Celosvětově cookies na drtivé většině webových stránek využívají rovněž provozovatelé reklamních systémů pro zobrazování co nejrelevantnější inzerce. Pokud se rozhodnete, že tato cookies ukládat nechcete, najdete více informací a další postup na: http://www.youronlinechoices.com/cz/vase-volby.

Zavřít