Dokument: Proč Staněk rozhodl ve prospěch Zemanova sponzora

Antonín Staněk poslední hodiny ve funkci ministra kultury navzdory památkářům a dosavadním postojům svého úřadu rozhodl, že teplické Hadí lázně po jedenašedesáti letech nově nebudou kulturní památkou. Vyšel tak vstříc majiteli lázní Jaroslavu Třešňákovi, jinak také významnému sponzorovi prezidentské kampaně Miloše Zemana. Antonín Staněk odmítá své rozhodnutí veřejně vysvětlit. Redakce Neovlivní.cz nyní získala text jeho rozhodnutí.

“Je nesporné, že tento objekt i nadále disponuje řadou památkových hodnot, pro které je nutné zachovat jeho památkovou ochranu.”

“Vyhovuje se žádosti účastníka a zrušuje se prohlášení za kulturní památku objektu lázeňského domu Hadí lázně”.

Tyto dvě věty dělí pouhých čtyřiadvacet dní. Obě stanoviska vzešla z ministerstva kultury. To druhé ale vydal ministr na odchodu Antonín Staněk poslední den ve funkci. A původní stanovisko resortu jednoduše změnil. A protože “vyšší bere”, je jeho rozhodnutí definitivní.

Památkově chráněné Hadí lázně, klasicistní budova v Teplicích, tak pozbyly ochrany. Jejich majiteli Jaroslavu Třešňákovi už nic nestojí v cestě, aby realizoval své plány s lázněmi, které podle dosavadních předložených dokumentů počítají se stržením historické budovy.

Antonín Staněk své překvapivé rozhodnutí  s číslem jednacím MK 54650/2019 OLP vydal 31. července. A to poté, co jím řízené ministerstvo 8. července zamítlo Třešňákovy snahy a opakovaně – v souladu se stanovisky památkářů – potvrdilo Hadím lázním status památkově chráněného objektu. Tím byly od roku 1958.

Ministr Staněk se ale rozhodl, že dosavadní výroky jeho úřadu i památkářů byly chybné. Své rozhodnutí zdůvodnil třemi body. Takto je popsal v dokumentu z 31. července, který má Neovlivní.cz k dispozici:

• Hadí lázně vlastně vůbec nejsou památka –“Ze shromážděných vyjádření dotčených orgánů státní památkové péče (Magistrát města Teplice a Krajský úřad Ústeckého kraje) a odborné organizace státní památkové péče (Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Ústí nad Labem), jakož i z  posudků dodaných účastníkem řízení, vyplývá, že jednotlivé autenticky dochované prvky obsažené v interiérech, které nejsou předmětem plošné ochrany v památkové zóně, samy o sobě nevykazují natolik významné památkové hodnoty, aby byl dán dostatečný důvod pro zajištění jejich ochrany prostřednictvím institutu kulturní památky.

• Lázně jsou už moc zničené – “V rámci posuzování památkových hodnot dochovaných prvků interiérů objektu jsem dále přihlédl ke skutečnosti, že vzhledem ke zhoršujícímu se značně havarijnímu stavu objektu, což je podrobně popsáno ve vyjádřeních dotčených orgánů státní památkové péče, jakož i v posudcích dodaných účastníkem, je zřejmé, že nutná rekonstrukce objektu, aby mohl být využit, a to nejen k lázeňským účelům, bude v interiérech vyžadovat doplnění či nahrazení značné části architektonických prvků a konstrukcí novodobými replikami či kopiemi v takovém rozsahu, že interiéry (již nyní zasažené průběžnými modernizacemi a následným vyklizením) pak ve výsledku již nebudou vykazovat dostatečné památkové hodnoty ve smyslu § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., což je důvodem pro zrušení prohlášení objektu za kulturní památku postupem dle § 8 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb. “

• Postačí, že lázně stojí v památkové zóně – “S ohledem na výše uvedené jsem proto dospěl k závěru, že  památkově hodnotné prvky exteriéru objektu a jeho tvar, členění, objem a výška jsou již dostatečně chráněny ochranným  režimem městské památkové zóny, zatímco památkovou zónou nechráněné interiéry objektu svých památkových hodnot do značné míry pozbyly a dále pozbydou v důsledku nezbytné sanace současného značně havarijního stavu a rekonstrukce objektu pro jeho budoucí využití.”

Ministr Staněk dokázal rozhodnout komplikovaný spor o Hadí lázně během čtyř pracovních dní. Rozklad proti původnímu zamítavému stanovisku resortu mu na stůl podle interní dokumentace, kterou má redakce k dispozici, dorazil v pátek 26. července. Ve středu 31. července pak Staněk vydal své rozhodnutí.

A k čemu ministerstvo dospělo původně? Zde je názor úředníků před tím, než ministr na odchodu zasáhl:

“Ministerstvo kultury především dospělo k názoru, že i přes skutečnost, že od prohlášení lázeňského domu „Hadí lázně“ za kulturní památku došlo, jak v důsledku necitlivých stavebních úprav uskutečněných v 70. a 80. letech 20. století, tak v důsledku dlouhodobého zanedbávání péče a ochrany kulturní památky ze strany vlastníků, k poškození a úbytku hmoty a konstrukcí, je nesporné, že tento objekt i nadále disponuje řadou památkových hodnot, pro které je nutné zachovat jeho památkovou ochranu, a pro které byl zapsán do Státního seznamu nemovitých kulturních památek…Ministerstvo kultury se proto zcela jednoznačně ztotožňuje s odbornými stanovisky dotčených orgánů státní památkové péče, které jednomyslně zrušení prohlášení lázeňského domu „Hadí lázně“ nedoporučily. Dle názoru Ministerstva kultury jsou „Hadí lázně“ i přes svůj současný žalostný stav zapříčiněný dlouhodobou absencí péče o kulturní památku ze strany vlastníka, kvalitním dokladem klasicistní lázeňské architektury situované v přilehlém lázeňském parku a na významném místě lázeňské části Teplic.”