Ekonom Radovan Vávra rozmlouvá s jadernou fyzičkou Danou Drábovou.
Její tvář je tak známá a důvěryhodná, že se u ní před pár lety střídaly partaje, které ji chtěly získat pro kandidaturu na Hrad. Dana Drábová zůstala věrná tomu, co ji niterně zajímá celý život: otázkám jádra, energetické bezpečnosti, budoucnosti energetiky jako takové. Těžko hledat někoho povolanějšího, s kým se pobavit o rozjetém plánu na výstavbu nového bloku Jaderné elektrárny Dukovany.
O tom, jestli nás spotřeba elektřiny jednou sežere. Proč je nutné hledat další zdroje a jak fatální by mohl být blackout v zemi, kde – slovy Drábové – panuje rozšířená představa, že elektřina prostě pochází ze zásuvky. Role moderátora se tradičně ujal investor Radovan Vávra, bývalý šéf Komerční banky, který je na stránkách Neovlivní.cz pravidelným autorem. Rozhovor vyšel v jednom z jarních vydání tištěného časopisu Neovlivní.cz
Rozhovor začal docela netradičně, poslouchali jsme spolu hudbu. Což bylo trochu legrační, protože jsme se s Danou Drábovou propojili přes aplikaci Zoom – ono v době uzavřených okresů a tisíců nakažených denně mnoho jiných možností nezbývá –, a po zdvořilostech na úvod se zaposlouchali do instrumentálky Telstar britské kapely The Tornados vydané v srpnu roku 1962. Klávesy, výrazné elektronické zvuky, na svou dobu naprosto futuristická záležitost. Zřejmě první song ovlivněný sci-fi, který bodoval v popové hitparádě. Pro ty z vás, kteří nejsou ani pamětníci, ani fanoušci vesmírného průzkumu, je nutné dodat, že vznik nahrávky i její název ovlivnila telekomunikační družice vynesená v červenci téhož roku na oběžnou dráhu.
Radovan Vávra: Z téhle písničky úplně na mě vyzařuje optimismus, takové to omráčení technologií, nadšení, které tehdy lidstvo zažívalo. Vždycky si u toho říkám: kde jsme to poztráceli?