Dva nad kávou: Elektřina, ropa 21. století

Dana Drábová v rozhovoru s Radovanem Vávrou o elektřině, tendru v Dukovanech a blackoutu

Její tvář je tak známá a důvěryhodná, že se u ní před pár lety střídaly partaje, které ji chtěly získat pro kandidaturu na Hrad. Dana Drábová zůstala věrná tomu, co ji niterně zajímá celý život: otázkám jádra, energetické bezpečnosti, budoucnosti energetiky jako takové. Těžko hledat někoho povolanějšího, s kým se pobavit o rozjetém plánu na výstavbu nového bloku Jaderné elektrárny Dukovany. O tom, jestli nás spotřeba elektřiny jednou sežere. Proč je nutné hledat další zdroje a jak fatální by mohl být blackout v zemi, kde – slovy Drábové – panuje rozšířená představa, že elektřina prostě pochází ze zásuvky. Role moderátora se tradičně ujal investor Radovan Vávra, bývalý šéf Komerční banky, který je na stránkách Neovlivní.cz pravidelným autorem.

Rozhovor začal docela netradičně, poslouchali jsme spolu hudbu. Což bylo trochu legrační, protože jsme se s Danou Drábovou propojili přes aplikaci Zoom – ono v době uzavřených okresů a tisíců nakažených denně mnoho jiných možností nezbývá –, a po zdvořilostech na úvod se zaposlouchali do instrumentálky Telstar britské kapely The Tornados vydané v srpnu roku 1962. Klávesy, výrazné elektronické zvuky, na svou dobu naprosto futuristická záležitost. Zřejmě první song ovlivněný sci-fi, který bodoval v popové hitparádě. Pro ty z vás, kteří nejsou ani pamětníci, ani fanoušci vesmírného průzkumu, je nutné dodat, že vznik nahrávky i její název ovlivnila telekomunikační družice vynesená v červenci téhož roku na oběžnou dráhu.

Radovan Vávra: Z téhle písničky úplně na mě vyzařuje optimismus, takové to omráčení technologií, nadšení, které tehdy lidstvo zažívalo. Vždycky si u toho říkám: kde jsme to poztráceli?

Dana Drábová: Asi to bude tak, že nám technologie umožnily velmi pohodlný a kvalitní život. Už se nemusíme tak intenzivně snažit o dosažení základních životních potřeb, alespoň v naší části světa je máme všechny více než bohatě zajištěné. A to vede k lenosti a k pocitu samozřejmosti; že to tak musí být. Tím pádem se technooptimismus opravdu poněkud ne snad vytratil, ale ustoupil do pozadí.

Radovan Vávra: Není to dáno tím, že jako všechno mají i technologie nějakou S–křivku, kdy v určité fázi pádí pokrok kupředu, třeba se z roku na rok znásobí výkonnost počítačů, a pak nastane fáze, když už to nejde? Nevyčerpali jsme se v tom, co jako lidstvo můžeme reálně během jednoho lidského života objevovat?

Dana Drábová: Tohle bude hrát roli, alespoň v některých oborech. Ale vidíme, že jsou oblasti jako biomedicína, informační technologie, umělá inteligence, kde pokrok pokračuje, a dokonce znamená, že to řada lidí není schopna pobrat. I když jsme o desítky tisíc let vepředu, pořád máme mozek Kromaňonce. Mozek se prostě vyvíjí pomaleji než to, co nám umožňuje dělat. Zní to paradoxně, ale podle mě je to tak.

Radovan Vávra: Může v tom hrát roli i to, že vědci, inženýři, zkrátka lidé zvyklí myslet strukturovaně, jsou zahleděni spíše do podstaty problémů než do jejich prezentace?

Dana Drábová: To určitě také, ale navíc, když použiji termín pana prezidenta Havla, my si vytváříme jazyk ptydepe, který nám je dobře srozumitelný. Jak pořád někam pospícháme, umožňuje nám vyjadřovat se ve zkratkách. Přitom si málo uvědomujeme, že akceptovatelnost toho, co vymýšlíme a co v důsledku umožňuje ten zmíněný kvalitnější život, není samozřejmá. Musíme to umět vysvětlit. A musíme to umět vysvětlit lidskou řečí, a ne tím naším ptydepe.

Radovan Vávra: Někdy je pro získání dalšího impulsu dobrá – řekněme – střední krizička. Ne něco velkého, co by problematiku zavraždilo. Ale když se teď dívám na to, co dělá covid s naší společností, musí podle mě přibývat lidí, kteří půjdou studovat chemii či medicínu. Díky pandemii najednou vidíme, jak je to důležité. Myslíte si, že bychom potřebovali nějaký lehčí blackout, abychom se zamysleli nad tím, jak sofistikovaná výroba a distribuce elektrické energie je?

Dana Drábová: No… Na jednu stranu by to pomohlo, ale rozsáhlejší blackout by znamenal, že reálně budou umírat lidé – jako v případě covidu. A nebylo by jich málo. Proto také ti, kteří se v energetice a zejména v elektroenergetice pohybují, dělají všechno možné i nemožné pro to, aby se to nestalo.

Celý rozhovor najdete v dubnovém časopise Neovlivní.cz

Zdroj náhledové foto: Úřad vlády ČR/Vladimir Weiss