Dana Drábová v rozhovoru s Radovanem Vávrou o elektřině, tendru v Dukovanech a blackoutu
Její tvář je tak známá a důvěryhodná, že se u ní před pár lety střídaly partaje, které ji chtěly získat pro kandidaturu na Hrad. Dana Drábová zůstala věrná tomu, co ji niterně zajímá celý život: otázkám jádra, energetické bezpečnosti, budoucnosti energetiky jako takové. Těžko hledat někoho povolanějšího, s kým se pobavit o rozjetém plánu na výstavbu nového bloku Jaderné elektrárny Dukovany. O tom, jestli nás spotřeba elektřiny jednou sežere. Proč je nutné hledat další zdroje a jak fatální by mohl být blackout v zemi, kde – slovy Drábové – panuje rozšířená představa, že elektřina prostě pochází ze zásuvky. Role moderátora se tradičně ujal investor Radovan Vávra, bývalý šéf Komerční banky, který je na stránkách Neovlivní.cz pravidelným autorem.
Rozhovor začal docela netradičně, poslouchali jsme spolu hudbu. Což bylo trochu legrační, protože jsme se s Danou Drábovou propojili přes aplikaci Zoom – ono v době uzavřených okresů a tisíců nakažených denně mnoho jiných možností nezbývá –, a po zdvořilostech na úvod se zaposlouchali do instrumentálky Telstar britské kapely The Tornados vydané v srpnu roku 1962. Klávesy, výrazné elektronické zvuky, na svou dobu naprosto futuristická záležitost. Zřejmě první song ovlivněný sci-fi, který bodoval v popové hitparádě. Pro ty z vás, kteří nejsou ani pamětníci, ani fanoušci vesmírného průzkumu, je nutné dodat, že vznik nahrávky i její název ovlivnila telekomunikační družice vynesená v červenci téhož roku na oběžnou dráhu.
Radovan Vávra: Z téhle písničky úplně na mě vyzařuje optimismus, takové to omráčení technologií, nadšení, které tehdy lidstvo zažívalo. Vždycky si u toho říkám: kde jsme to poztráceli?
Dana Drábová: Asi to bude tak, že nám technologie umožnily velmi pohodlný a kvalitní život. Už se nemusíme tak intenzivně snažit o dosažení základních životních potřeb, alespoň v naší části světa je máme všechny více než bohatě zajištěné. A to vede k lenosti a k pocitu samozřejmosti; že to tak musí být. Tím pádem se technooptimismus opravdu poněkud ne snad vytratil, ale ustoupil do pozadí.