Dva roky s nálepkou islámského radikála. Tady je Sáňkova zpověď

Ještě ráno se v souvislosti s Vladimírem Sáňkou, zástupcem Islámské nadace v Praze, psalo, že mu kvůli “šíření hnutí potlačujícího práva a svobody” hrozí až desetiletý žalář. Odpoledne jej Obvodní soud pro Prahu 1 osvobodil. Po dvou letech, kdy žil se štemplem radikálního islamisty. Co přesně se v jeho životě odehrálo, popsal před časem v rozhovoru pro Neovlivní.cz, který vám znovu předkládáme.

Vladimír Sáňka s redakcí hovořil zhruba rok poté, co byl obviněn za vydání knihy o islámu, která se v západní Evropě běžně prodává. V dubnu 2014 ho zatklo komando v kuklách a se samopaly doma ve sprše, zásahovka vtrhla i do muslimského centra v době hlavní modlitby.

Sáňka se pak dlouhé měsíce vyhýbal médiím, ve vůbec prvním rozhovoru, který poskytl právě Neovlivní.cz, ovšem zevrubně popsal nejen svůj případ, ale promluvil také obecně o islámu a problémech tohoto náboženství v Evropě.

Neo: Policie o vás tvrdí, že jste nebezpečný islámský radikál. Cítíte se tak?

V žádném ohledu. To vám dosvědčí každý, kdo se mnou přišel do styku. Mám spoustu křesťanských i židovských přátel, scházíme se a diskutujeme spolu. Mám je rád jako lidi. Ano, zachovávám si svou víru, ale mám respekt k ostatním lidem a nic jim nevnucuji. Zakazuje mi to i samotný islám. Je to tolerantní náboženství, které chová respekt k jiným věroukám.

Neo: Protimafiánský útvar ÚOOZ vás ale navrhl obžalovat za to, že jste vydal knihu Základy tauhídu − Islámský koncept Boha, která podle něj šíří rasismus, antisemitismus, xenofobii a násilí proti tzv. méněcenným rasám. To zní tak, že bych se vás měl bát.

To obvinění je absurdní a nezakládá se na pravdě. Hodnocení samotné knihy považuji za velice neadekvátní, nepravdivé a nekompetentní. Vůbec nic z toho se v té knize neobjevuje. A ani policejní spis neodkazuje na žádnou pasáž knihy, kde by se něco takového mohlo objevit.

Do spisu jsme navíc založili několik posudků největších českých kapacit na islám z univerzit a všechny říkají: obvinění je nesmyslné.

Neo: Dá se laikovi jednoduše popsat, o čem kniha je?

Kniha pojednává o jednom z hlavních témat islámské věrouky – o jedinosti a jedinečnosti našeho stvořitele. Jaký Bůh je a jaký naopak není, tedy co s ním nemáme spojovat. Učí přímému vztahu člověka a stvořitele. Policisté tvrdí, že kniha obsahuje radikálně fundamentalistickou rétoriku, která útočí na základní hodnoty, na nichž stojí evropské státy. To je absolutní nepochopení. Autor se v knize vymezuje především vůči různým praktikám, které jsou mezi muslimy často rozšířené a nejsou v souladu s principy uctívání jediného Boha, jeho jedinosti a nedělitelnosti. V několika místech se vymezuje i vůči jiným věroukám, ale na nikoho neútočí. Ta kniha byla přeložena do řady jazyků, je k dostání v kamenných obchodech ve Velké Británii, Francii, v Německu, na internetu ji nabízí i velké internetové knižní obchody jako Amazon a podobně. Je i běžně ke stažení a nikde nebyla zakázána, čímž bych chtěl vyvrátit mylnou informaci, která se v našich médiích objevila. Text knihy nelze nijak spojovat s činy extrémistů, kteří mezi téměř dvěma miliardami muslimů bohužel existují a jejichž činy opakovaně důrazně odsuzujeme.

Neo: Opravdu tam není nic, co by podporovalo radikály a teroristy?

Není. Samozřejmě ta kniha se kriticky vymezuje vůči tomu, co v oblasti uctívání Boha není v souladu s učením islámu. Není však knihou politickou, nevyzývá k žádnému druhu nezákonného jednání a nepřekračuje rámec standardní teologické polemiky. Je určena především muslimům. Dává jim tuto informaci, ale v souladu s islámem nikomu nic nevnucuje. Podle Koránu mají muslimové mít respekt k jiným náboženstvím a neurážet to, co jiní lidé uctívají. Korán také říká – Kdo chce, ať věří, kdo chce, ať nevěří. My máme svou víru, vy máte svou víru.

Neo: Proč jste knihu vydával? Nenapadlo vás, že by mohla být v této zjitřené době objektem zájmu policie?

On to hlavně nebyl vůbec můj záměr, já jsem v tiráži uveden jako redaktor vydání. Ale jen proto, že jsem měl v muslimské nadaci na starosti administrativu, logistické zajištění všech vydávaných knih a podobně. Odborný výběr publikací měl na starosti někdo jiný, překlad a korektury také. Bylo to kolektivní dílo stejně jako v případě jiných publikací v posledních patnácti letech. Ale mnohem podstatnější je, že já na té knize neshledávám nic závadného.

V tom obvinění je ale řada dalších nesmyslů.

Neo: Jakých?

Policie například píše, že jsme vydáním té knihy získávali finanční prostředky, abychom podporovali radikální hnutí. No to je nesmysl! Prodalo se pár desítek knih, zisk byl možná pár tisíc korun, které šly na účet Ústředí muslimských obcí a tam ležely. Potom se použily na vydání jiné brožurky na úplně jiné téma.

Nebo když policie tvrdí, že zásah v muslimských centrech v době modlitby byl neodkladný, protože se v ten pátek chystala masivní distribuce knihy. Výmysl.

Policisté také uvádějí, že muslimská komunita je velmi uzavřená skupina osob, i když jde o umírněné muslimy, natož o muslimy radikálně fundamentalistické. Což asi myslí mně. Mezi takové skupiny prý nemá policejní orgán šanci proniknout, protože její členové jsou enormně soudržní a jiný svět mezi sebe nepustí.

Neo: A není to pravda?

Není. My se státními orgány úzce spolupracujeme. Ministerstvo zahraničí nás například ocenilo za pomoc při snaze o propuštění unesených českých novinářů v Iráku (podrobnosti zde – pozn. red.). Ujišťuji vás, že kdyby se u nás objevil nějaký nebezpečný radikál, tak naše komunita bude spolupracovat se státními orgány na jeho dopadení. Vždyť on je stejným nebezpečím i pro nás! My tu také žijeme, pracujeme a můžeme být terčem teroristů. Vždyť ti zabíjejí především muslimy.

Neo: Před více než rokem vás policie zatkla za dramatických okolností. Jak se to seběhlo?

Byl to samozřejmě šok a velká osobní újma. Bylo to kolem poledne, byl jsem ve sprše a ozvalo se zvonění. Manželka přiběhla vyděšená, že tam je policie. Řekl jsem jí, ať chvíli počkají, že hned vylezu. Ona ale vyděšeně přiběhla znovu, že říkají, že vylomí dveře. Tak jsem ještě mokrý vystartoval, otevřel dveře a dovnitř vpadlo komando ozbrojených policistů, někteří byli v kuklách. Jako první mi nasadili pouta a přečetli souhlas soudu s domovní prohlídkou. Uvnitř byli deset až dvanáct hodin, obrátili celý byt vzhůru nohama.

Neo: Hledali tu knihu?

Ano. Zeptali se mě, zda mám doma něco v souvislosti s tou knihou. Tak jsem jim přinesl jeden harddisk, kde jsem měl zálohovaný počítač z muslimského centra, a kde jsem předpokládal, že ta kniha bude. Řekl jsem jim, že nic víc doma nemám. Oni ale odpověděli, že mají důvodné podezření, že u mě něco najdou a jali se prohledávat celý byt. Vedli mě v poutech po schodech domu, prohledávali sklep i mé auto, takže samozřejmě sousedé to všechno viděli. Vodili mě jako zločince. Pak si vzali, co se jim zdálo důležité, tedy počítače, cd, dvd, flash disky a všechny úspory, co jsem měl doma. I když je manželka prosila, aby jí tam nechali aspoň něco, tak si vzali všechny peníze.

Neo: Kolik to bylo?

Nebyly to velké peníze, jen úspory. A dodnes mi je nevrátili. Odvezli mě do Bartolomějské ulice na policii, kde mě fotili, odebírali mi několikrát otisky prstů, pak mě posadili do cely předběžného zadržení a celý následující den vyslýchali. Večer mě propustili.

Neo: Proč vás celý den vyslýchali? Jen kvůli knize?

Zajímavé bylo, že na knihu se příliš neptali. Dostával jsem otázky na věci kolem islámského centra, co děláme, jak funguje a podobně.

Neo: Jak jste se vlastně dostal k islámu?

Jako geochemik jsem pracoval tři roky v Sýrii, setkal jsem se tam s místními lidmi, našel si tam manželku. Dlouho to ve mně zrálo. Islám jsem přijal až asi pět let po návratu, kdy jsem hledal odpovědi na spoustu otázek o vzniku vesmíru, života, smrti. A v islámu mi to připadalo všechno nejlogičtější, nejsrozumitelnější.

Neo: V Evropě je dnes islám velké téma. Máme se ho bát?

Určitě ne. Islám je bohužel v Evropě stále nepochopený. Názory Evropanů jsou často založeny na předsudcích a nepravdách. Mohou za to radikálové, které ale my jako muslimové odsuzujeme. Odsuzujeme násilí, které páchají třeba ve jménu islámu. Taková zvěrstva však nemají s islámem nic společného! V tom jsme přece na jedné lodi. Mrzí mě, že se otázka údajného islámského nebezpečí stává nástrojem politiky.

Neo: Není ale chybou muslimů, že se málo od radikálů distancují?

Ale my jsme zřetelně a opakovaně odsoudili několik atentátů. Možná je chyba v tom, že to lidé nechtějí slyšet. Odsoudili jsme otevřeným způsobem útoky v New Yorku, Madridu, Londýně i Paříži. Extremismus škodí všem a muslimům nejvíce.

Neo: Cítí to muslimská komunita podobně jako vy?

Myslím, že ano. My jsme vlastně mezi dvěma mlýnskými kameny. Mezi radikály na straně jedné a mezi společností, která nás z násilných činů radikálů viní. Používá princip kolektivní viny. Ale my za to nemůžeme, my to otevřeně kritizujeme!