V uplynulých šesti letech patřilo Česko k ekonomikám, které nejvíc zasáhly vnější šoky, ať šlo o pandemii, nebo ceny energií. Letos se ukáže, jestli už jsme dost silní, abychom depresi překonali. Nic není předem jisté. Tím spíš, že se nová vláda rozhodla otevřít stavidla a utrácet.
„Českou ekonomiku čeká s velkou pravděpodobností dobrý rok.“ Názor Víta Hradila, hlavního ekonoma společnosti Investika, sdílí většina analytiků. Obvykle dodávají, že to může být rok přímo skvělý, pokud budou Česku přát poměry v zahraničí. Hlavně když se probudí hospodářství Německa, hlavního odběratele českého zboží, a pokud všechno nezkomplikuje další celní válkou americký prezident Donald Trump.
Pozitivní očekávání netají ani vládní politici a podle Jana Bureše z Patria Finance k tomu mají přinejmenším jeden dobrý důvod. „Nová vláda přebírá ekonomiku v ideální době,“ podotkl Bureš a myslel tím, že se ekonomika pohybuje na vzestupné straně hospodářského cyklu.
Mimo jiné to znamená, že se odhady ekonomického růstu průběžně zvyšují. Pokud ještě loni v srpnu předpovídalo ministerstvo financí na minulý rok hospodářský růst o 2,1 procenta HDP a pro ten letošní o rovná dvě procenta, v lednu už odhad v obou případech dosáhl úrovně 2,5 procenta. Mezi dobrými zprávami se neztratil ani žebříček týdeníku Economist, podle kterého česká ekonomika loni posílila šestým nejrychlejším tempem ze všech zemí OECD. Experti přitom nehodnotili jen samotný ekonomický růst, ale také inflaci, zaměstnanost a cenu akcií. Proč by se stejný trend neměl udržet i letos?
Podnikatelé se tak mohou těšit na příval nových zakázek a mohou s klidným svědomím investovat, zaměstnanci budou díky rostoucím platům utrácet a stát bude mít dost peněz na vylepšování veřejných služeb. Jednou větou: Vrací se prosperita, jaká byla v letech 2014–2019.