Emotivní dopis novináře premiérovi: Na konci života mám nálepku nepřítele českého lidu

Pražský zpravodaj agentury RIA Novosti Alexandr Kuranov je jedním ze dvou ruských novinářů, kterým české ministerstvo zahraničí odepřelo prodloužit akreditaci. Rusko na to reagovalo oznámením, že vyhostí dva ze tří Čechů, kteří jako novináři působí v Moskvě. Zatím se nic neděje, konkrétní jména nepadla, Kreml vyčkává, jak se situace v Praze vyvine. Ale Alexandr Kuranov nechce nečinně čekat. Do médií rozeslal otevřený dopis, v němž velmi emotivně líčí svou situaci.

Deník Neovlivní.cz jako první informoval už loni na podzim, že Alexandr Kuranov, který v Praze žije  třicet let a z toho 27 let píše jako dopisovatel pro řadu ruských periodik, dostal na tradiční, každoroční žádost o prodloužení akreditace zamítavou odpověď.

Černínský palác tehdy důvody nesdělil s tím, že jde o utajované skutečnosti. Podobné kroky bývají součástí opatření státu proti cizím špionům. Anebo odvetou za ruské vyhošťování (podrobněji jsme psali zde »).

Alexandr Kuranov před rokem ve vysílání České televize komentoval ruský postup na Krymu. Repro: Neo

Alexandr Kuranov před rokem ve vysílání České televize komentoval ruský postup na Krymu. Repro: Neo

Kuranov se začal bránit: Psal žádosti o vysvětlení, prosby na ministerstva, k premiérovi, na Hrad. Bez reakce. A o půl roku později dostal na opětovnou žádost o akreditaci znovu zamítavé stanovisko. A znovu bez vysvětlení (detailněji zde »). Spolu s ním Černínský palác “potrestal” ještě dalšího ruského žurnalistu; na základě doporučení bezpečnostních složek přišel o akreditaci také Vladimir Sněgirjov zastupující tu metropolitní večerník Večernaja Moskva.

Jak Kuranov, tak Sněgirjov kategoricky odmítají, že by mohli být pro Česko jakýmkoli bezpečnostním rizikem. Redakce s oběma muži hovořila, oba nezastírali, jak je zasáhlo, že dostali nálepku špionů Kremlu.

Kuranov nyní své pocity sepsal do otevřeného dopisu premiérovi, který ve čtvrtek rozeslal do redakcí. Předkládáme vám jeho pohled na věc bez jakýchkoli redakčních úprav.

 

Otevřený dopis

Předsedovi vlády České republiky Bohuslavu Sobotkovi
od pražského spolupracovníka ruské agentury RIA Novosti Alexandra Kuranova

Vážený pane předsedo,

Chápu míru Vaší pracovní vytíženosti na postu předsedy vlády a předsedy České strany sociálně demokratické, přesto Vás prosím o účast na řešení situace, která se pro mě nyní stala životní tragédií.

V tomto případě se na Vás obracím jako na šéfa českých zpravodajských služeb. Již 8 měsíců žiju v podezření ze strany těchto služeb, že se nějak podílím na aktivitách namířených proti bezpečnosti České republiky, fakticky s nálepkou „špiona“. To se, po 29 letech mého života v Čechách, stalo důvodem pro zamítnutí prodloužení mé novinářské akreditace v MZV ČR a související kampani v řadě českých medií, během níž se někteří novináři, a také známí politici a exdiplomati o mě vyjádřili jako o potenciálním či dokonce faktickém agentovi ruské rozvědky.

S odkazem na údaje BIS se objevili, například, publikace o tom, že patřím do kategorie tzv. „spících agentů“, kterého nyní, po několika desítkách let v ČR, Moskva „aktivovala“ pro aktivní práci. Patrně ruské tajné služby nenašly pro špionskou práci v ČR mladší lidi, než skoro 70tiletého člověka, který se 29 let před nikým neskrýval, každý rok prodlužoval u MZV akreditaci, a všech 29 let aktivně vystupoval v československých/českých TV, rádiu, novinách a v české redakci BBC s komentáři o událostech v Rusku a často velmi kriticky.

Související: 

» Češi musí opustit Moskvu. Kdo je kdo? Dvě postavy sporu o novináře
» Dva ruští novináři v Praze přišli o akreditaci, Moskva slibuje odvetu
» Nikdo mi neřekl, co jsem udělal špatného, říká ruský novinář, který přišel o akreditaci
» Praha neprodloužila akreditaci novináři kremelských médií
» Exkluzivně: Úřady vyhostily za špionáž 11 ruských diplomatů
» Potvrzeno: Zpravodaj ČT obětí ve vyhošťování ruských agentů
» Nový terč ruských špionů: Mozky Galilea v Praze

Za těch 29 let jsem také připravil stovky článku pro dva přední liberální ruské deníky, které jsem zastupoval v ČR jako stálý korespondent – „Nězavisimaja Gazěta“ a „Kommersant“, a ani v jednom z nich nenapsal jediné slovo proti Česku, ale vždy pouze slova podpory mně blízkému českému lidu a jejich zemi při realizaci postkomunistických reforem, při návratu republiky k normálnímu demokratickému životu. V tom samém jsem pokračoval i v letech 2001-2004, kdy jsem pracoval v Moskvě jako zástupce šéfredaktora předního liberálního deníku „Nězavisimaja Gazěta“.

V letech 1987-88 jsem psal pro sobotní přílohu k bratislavskému deníku „Pravda“ do rubriky „100 riadkov o perestrojke“ články o nejdůležitějších reformách M. Gorbačeva. Čtenáři tyto články následně množili a rozesílali po celému, tehdy ještě skutečně „spícímu“, Československu. Byl jsem také první sovětský novinář, který napsal pravdu o prvních dnech „sametové revoluce“ v roce 1989, první jsem udělal a opublikoval v týdeníku Svazu spisovatelů SSSR „Litěraturnaja gazěta“ v listopadu 1989 rozhovor s Václavem Havlem, který mi později poskytl ještě několik rozhovorů, a to i v době puče v SSSR v srpnu roku 1991.

Byl jsem jediným představitelem SSSR v Praze, který se nebál 22. srpna 1991 vystoupit na mítinku proti pučistům na Václavském náměstí. Je možné, že za posledních 29 let jsem více než kdokoli jiný ze zahraničních novinářů vynaložil úsilí na propagaci České republiky a českého lidu mezi čtenáři v jiných zemích. A za to všechno jsem na konci svého života dostal špinavou a ostudnou nálepku „nepřítele českého lidu“, kterou československá komunistická státní bezpečnost obvykle používala proti disidentům.

Bohužel, nevím, jak reagovat na proti mně přednesená obvinění, kromě slov „Nejsem špion ani dezinformátor!“, které posledních 7 měsíců opakuji jako zaklínání v desítkách rozhovorů pro českou TV, rádia a noviny. Nic konkrétnějšího na svou obranu říct nemohu, jelikož žádné konkrétní obvinění proti mně nebylo předneseno, jelikož podle MZV ČR veškeré informace o mně jsou tajné a nemůžou být zveřejněná. To je jako kdyby soud poslal obviněného do vězení a neřekl za co, jelikož všechna obvinění jsou tajná.

Přísahám na životy svých tří děti, ze kterých se dvě narodily v Česku, že jsem se nikdy nepodílel na jakékoli zpravodajské činnosti, nikdy jsem neudělal nic špatného proti Česku a jeho lidu, nenapsal jedinou novinářskou větu namířenou proti Česku a jeho lidu.

V listopadu-prosinci roku 2015 jsem napsal dopisy s prosbou o pomoci s vysvětlením situaci ministrovi zahraničí ČR Lubomíru Zaorálkovi a řediteli BIS Jiřímu Langovi. V těch dopisech jsem podrobně popisoval svoji novinářskou práci během mého dlouhého života – od prvních zpráv, napsaných v 10-ti letech pro celostátní sovětský dětský deník, po články a rozhovory s vedoucími představiteli mnoha zemí v předních ruských novinách. Odpovědi ani od jednoho jsem se bohužel nedočkal. Naopak, BIS, pravděpodobně, použila údaje z mého upřímného dopisu pro posílení tvrzení (jak zmínilo několik médii) o mých antičeských aktivitách při opakovaném posouzení otázky prodloužení mé akreditace v MZV ČR.

Naše rodina žije v Československu/Česku nepřetržitě 29 let. Využili jsme pohostinnosti Vaší země, Vašeho lidu pro život tady místo toho, abychom se vrátili po skončení pracovního poměru do Moskvy v prvních letech „divokého kapitalizmu“, kdy naši dospívající synové mohli být vtaženi do nejhorších skupin a situací. Všichni členové naší rodiny berou Česko za svoji novou rodnou zemi, naši dva synové a dcera tady vyrostli a získali své rodinné štěstí mezi svými českými přáteli.

Nikdy jsem se před nikým v Čechách neskrýval, vždy jsem byl na očích, nikdy jsem neměl žádné připomínky od oficiálních orgánů. Poslední roky jsem již byl v důchodu. Avšak poté, co mi v červnu 2014 nabídli psát pro agenturu RIA Novosti krátké články o událostech v ČR a Slovensku, dostal jsem se hned pod podezření tajných služeb. I když všechny moje zprávy pro agenturu byly založeny na informacích z webových stránek českých a slovenských tiskových agentur, TV a rádio, a předních deníků obou republik. Jsem ve svých článcích nelhal, nevedl jsem žádnou propagandu ani dezinformaci, nesbíral žádné tajné údaje.

My se ženou žijeme v malém městečku Veltrusy 20km od Prahy, kde asi není ani 2000 obyvatel. Všichni jsou jeden druhému na očích, všichni všechno vidí – jdu li do obchodu, stojím na autobusové zastávce či jdu „poklábosit“ k sousedovi. Moje žena každé ráno odjíždí na celý den naším autem do práce v Praze a já sedím doma, hledám na internetu aktuální informace a píšu na jejich základě články pro agenturu. Domnívám se, že tajné služby to mají velmi jednoduché sledovat a kontrolovat můj život a moji práci.

Pane předsedo, vím, že vznesené nyní proti mně obvinění jsou absolutně bezdůkazná a lživá. Tato obvinění haní mé lidskou i profesionální důstojnost. Hází nepříjemný stín na mé děti a budoucí vnoučata, kterým kdokoli dnes či v budoucnu může předhodit urážku „děti/vnoučata špióna“.

Nikdo z oficiálních představitelů ČR se nechce se mnou potkat, nechce mluvit o současné situaci. Nevím, za co mně označili za „špiona“, nerozumím, jak mohly takto postupovat tajné služby demokratického státu, nevím jak proti tomu bojovat a co a kde vyvracet. Je možné, že jsem se jenom stal hračkou v nějakých zpravodajských hrách. Nebo je snad pro českou kontrarozvědku ruský člověk, a tím spíš ruský novinář – apriori špion?

Celý svůj život jsem byl poctivým, váženým člověkem. A neprovedl jsem ve svém životě nic odsouzeníhodného – ani vůči příbuzným, Rusku a už vůbec ne vůči České republice. A najednou se někdo úmyslně snaží přeměnit mě v odpadlíka, v malomocného, udělat z mnohaletého přítele Čech a Čechů jejich nepřítele.

Nechci končit svůj život s hloupou a urážející nálepkou špiona a nemohu dál žít v takové atmosféře. Nyní veškeré své síly 70-ti letého člověka přikládám tomu, abych ochránil sebe a svoji rodinu před absolutně nepodloženým, lživým, hnusným, odporným obviněním z antičeských aktivit.

Cítím se potupen, ponížen, uražen. Čestné slovo, nevím, co mám dál dělat. Chci prožít ještě pár let daných mi osudem. Ale chci je prožít s pocitem vlastní důstojnosti, s pocitem čestného, ne podezřívaného z žádných vymyšlených zločinů, člověka.

Pomozte mi s tím, prosím, pane předsedo! Pomozte mi opět a znovu dokázat, že v Čechách stále platí celosvětově proslulé heslo Václava Havla a sice, že “pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí”.

S úctou,

Alexandr Kuranov; 05.05.2016

Sdílet článekShare on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Email this to someone
email


Images are for demo purposes only and are properties of their respective owners. Old Paper by ThunderThemes.net

Tento web používá k personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

Služby společnosti DeadLineMedia mohou pro své správné fungování vyžadovat tzv. cookies – tedy malá množství dat, které www servery přes prohlížeč běžně posílají a ukládají do počítače uživatele, aby identifikovaly jeho osobní předvolby a nastavení a usnadnily tak přístup k webovým stránkám. Celosvětově cookies na drtivé většině webových stránek využívají rovněž provozovatelé reklamních systémů pro zobrazování co nejrelevantnější inzerce. Pokud se rozhodnete, že tato cookies ukládat nechcete, najdete více informací a další postup na: http://www.youronlinechoices.com/cz/vase-volby.

Zavřít