Evropa stojí na hraně propasti. Starému kontinentu, který po staletí žil v luxusu, reálně hrozí propad do kategorie zemí, kterým jsme si přezíravě zvykli říkat „třetí svět“. Pád je blíž, než si připouštíme.
Informace, že Evropa v ekonomickém růstu viditelně prohrává s Amerikou a Čínou, není nová. V posledních pár letech se stala módním tématem debat evropských boháčů, ekonomů či pár osvícenějších politiků.
Veřejná vysvětlení, proč se starý kontinent propadá, obvykle skončí výčtem, kdo a co všechno je na vině. Války, které jsme nezpůsobili. Nečekané a neférové obchodní regulace, bariéry a cla. Nepřátelské zásahy autoritativních režimů, které narušují fér soutěž.
Může za to někdo jiný.
Ale co zkusit nový pohled? Přiznat si, že ve skutečnosti je chyba ve mně, bývá těžké. Tím spíš, pokud dlouho žijete v pokřivené iluzi trvalého míru, dostatku všeho a kulturní i společenské převahy vůči velké části planety.