Analýza: O fašismu na Ukrajině

Ve spojitosti s Ukrajinou se v mainstreamových médiích často objevuje téma krajní pravice a jejího vlivu v ukrajinské politice. Je zapotřebí tuto problematiku vnímat objektivně, a odmítnout jak nesprávná tvrzení, která vzbuzují falešnou představu Ukrajiny ovládané fašisty, tak pokusy o zbytečné ospravedlňování skupin, které se hlásí k rasismu a anti-semitismu. Tento článek analyzuje nejčastější nařčení politických hnutí na Ukrajině z vazeb na extrémní nacionalismus, rasismus, a anti-semitismus.

Stejně jako v jiných zemích i na Ukrajině operuje celá řada malých krajně pravicových skupin. Jednou z nich je Horizont, který sdružuje různé nacionalistické proudy. Další jsou Národní Socialisté, kteří se ztotožňují s národnostní politikou revolucionáře Nestora Machna, který v roce 1917 krátce vedl anarchistickou republiku na území východní Ukrajiny. Jsou zde i jednotlivci, kteří kolem sebe sdružují krajně pravicová uskupení. Například Vita Zaverukha, která se otevřeně hlásí k rasismu, za poslední rok zorganizovala hned několik operací proti etnickým Rusům. Zajímavé je i Sociální-patriotické slovanské sdružení (SPAS) s politikou slovanského socialismu. SPAS se vyhraňuje proti národnostním pravicovým skupinám a hlásá jednotu slovanských národů. Všechny tyto skupiny jsou ale malé a jejich politický vliv je neznatelný.

Nejčastěji zmiňované krajně pravicové organizace na Ukrajině jsou Svoboda a Pravý sektor, kvůli jejich relativně široké popularitě ve srovnání s jinými krajně pravicovými skupinami. Zatímco Svoboda na Ukrajině funguje již delší dobu jako parlamentní strana, Pravý sektor se seskupil jako koalice několika krajně pravicových proudů v roce 2013. Na rozdíl od Svobody je dnes Pravý sektor ozbrojenou organizací s vlastním dobrovolnickým praporem, který spolupracuje s Ukrajinskou armádou ve válce proti separatistům. Zatímco západní zdroje tyto skupiny většinou popisují jako nacionalistické, ruská média jako RT je označují za fašistické nebo neonacistické. Tato obvinění jsou odůvodněna tím, že obě organizace jsou antisemitistické a rasistické, používají stejnou symboliku jako nacistické Německo a hlásí se k odkazu ideologa Stepana Bandery. Tato tři tvrzení jsou ale vyvratitelná.

Ve skutečnosti Svoboda i Pravý sektor rasismus i antisemitismus oficiálně odmítají. Je samozřejmě možné, že se tím tyto strany pouze snaží rasismus zamést pod koberec, protože působí negativním dojmem. Zejména historie Svobody je propředena rasistickými a antisemitickými výroky. Podle experta na ukrajinskou pravici Antona Shekhovtsova ale obě organizace, stejně jako ostatní ukrajinské pravicové skupiny, nespojuje ideologie etnické nebo náboženské nadřazenosti, jako je tomu u mnoha krajně pravicových skupin v západních zemích, ale nevraživost vůči Kremlu.

Sami Židé žijící na Ukrajině se necítí být od pádu Janukovičova režimu ve větším ohrožení, a naopak tolerují ukrajinskou pravici jako nutný nástroj pro zastavení ideologie ruského imperialismu, která antisemitismus obsahuje. Pravý sektor dokonce zorganizoval pochod na podporu Izraele a jeho boji proti terorismu. Ve stejném duchu také ze svých řad vyloučil skupinu Bílé kladivo za podezření z rasismu. Přestože je třeba obě skupiny monitorovat a poukázat na případné náznaky rasismu, pokud se u některých členů objeví, jejich vedení podporuje nacionalismus, aniž by se hlásilo k rasismu nebo antisemitismu. Z tohoto úhlu tedy nelze Svobodu ani Pravý sektor považovat za fašistické nebo nacistické skupiny.

Téma nacistické symboliky je více komplikované, protože zde opravdu existuje velká podobnost. Emblém dobrovolnického praporu Azov, jehož členové se hlásí ke krajní pravici, kombinuje zrcadlově obrácený Wolfsangel spolu se znakem černého slunce. Tato symbolika je odvozena od politického hnutí Patriot Ukrajiny v čele s Andrejem Bileckým, který se zasadil o vytvoření praporu Azov a nyní mu velí. Symbolem této strany, jejíž členové se podíleli na založení Pravého sektoru, byl právě obrácený Wolfsangel. PU ovšem ukončila svou aktivitu a její jádro je pouze aktivní v rámci praporu Azov.

Jak Wolfsangel tak symbol černého slunce používali nacisté, spolu s hákovým křížem, který se také objevuje u jednotlivců s vazbami na Azov. To ovšem nemusí nutně znamenat, že tyto organizace se hlásí k odkazu Adolfa Hitlera. Hitlerovo Německo totiž používalo jako svou symboliku starověké evropské znaky, které jinak neměly s nacismem nic společného. Symbol černého slunce, Wolfsangel i hákový kříž se používaly jak na Ukrajině, tak jinde ve světě k různým účelům, a jejich rozšíření pouze pokleslo v posledním půl století díky asociaci s nacismem. Právě hákový kříž, dnes nezaměnitelný symbol nacismu ve většině zemí, má na Ukrajině dlouhou populární tradici a často se například nachází na ukrajinských krojích. Na Ukrajině byl dokonce nalezen nejstarší předmět, na kterém je vyobrazen hákový kříž: malá figurka ptáčka, vyřezaná do mamutího klu.

Přesto jsou tyto symboly velmi kontroverzní, a prapor Azov je za jejich použití kritizován. Podle Bileckého je obrácený Wolfsangel odvozen od kozácké tradice země. Do jaké míry je rasismus a antisemitismus tolerován či podporován vedením praporu je těžké objektivně zhodnotit. Někteří členové praporu se ale otevřeně hlásí k rasismu. Dá se předpokládat, že stinná stránka tohoto praporu je přehlížena, protože Azov hraje důležitou roli ve válce na východě země a zaznamenal několik vítězství proti separatistům. Přesto je zapotřebí Azov monitorovat a upozornit na možné prvky rasismu.

Svoboda a Pravý sektor podobné symboly nepoužívají. Svoboda obrácený Wolfsangel používala předtím než došlo ke změně vedení strany v roce 2004. Od té doby tato strana používá symbol tří vztyčených prstů pravé ruky, což je varianta Ukrajinského trojzubce. Ukrajinský trojzubec je oficiální státní znak Ukrajiny. Pravý sektor se znakem Ukrajinského trojzubce vyznačuje od svého vzniku.

Co se týká Stepana Bandery, tento ukrajinský nacionalista stále vzbuzuje kontroverzní reakce kvůli tomu, že organizace, kterou vedl, se podílela na vraždách národních menšin na Ukrajině a Bandera se neúspěšně snažil vyjednat pakt s Adolfem Hitlerem a tak dosáhnout ukrajinské nezávislosti. To, že se s jeho ideologií ztotožňuje ukrajinská krajní pravice, tedy může působit dojmem, že podporuje neonacismus a vyhraňuje se proti národním menšinám. Vztah mezi Banderou a Adolfem Hitlerem byl ale spíše oportunistický, protože obě strany bojovaly proti Sovětskému svazu. Když Německo převzalo nad Ukrajinou kontrolu, Bandera se naopak stal ideologickým nepřítelem Hitlerovy říše. Jak píšou čeští ukrajinisté v jejich nedávném dopise prezidentu Zemanovi, “Bandera nemohl být masovým vrahem, ani kdyby chtěl, válečná léta totiž strávil v německém koncentračním táboře”.

Oportunistický vztah mezi Banderou a nacisty byl obnoven v roce 1944, když Hitler zoufale hledal spojence proti Sovětské armádě. Bandera byl propuštěn a vybaven zdroji k odporu proti Sovětskému vlivu na Ukrajině. Bandera tedy s nacisty spolupracoval proti společnému nepříteli. Tvrzení, že Bandera sám byl nacista, však pokulhává.

Svoboda a Pravý sektor tedy přes svou nacionalistickou ideologii nejsou fašistické organizace. I nacionalismus je třeba objektivně analyzovat a popřípadě poukázat na sklony jeho příznivců k násilí. Nařčení z podpory fašismu a nacismu ale tomuto procesu nijak nepomáhají.

Na Ukrajině přitom operují krajně pravicové pro-ruské skupiny, které se svým rasismem a anti-semitismem nijak netají. Jednou z takových skupin je Svaz ruského národu, který propaguje obnovení říšského Ruska, jehož součástí by byla i Ukrajina. O něco populárnější je Organizace za jednotu Ruska, Běloruska a Ukrajiny (ZUBR), jejíž stránka na VKontakte čítá přes 70 tisíc fanoušků. Na této stránce není obtížné najít rasistické příspěvky všeho druhu, a přímo na stránce ZUBRu lze najít anti-semitskou a pro-stalinistickou propagandu. Příznivci ruského imperialismu, kteří varují před fašismem na Ukrajině, by si tedy měli zamést před vlastním prahem.

Vliv krajně pravicových stran v ukrajinské politice je navíc ruskými médii značně přeceňen. Parlamentní volby na Ukrajině kombinují systém stranických voleb, který funguje v České republice, se systémem volby jednotlivých kandidátů ve volebních obvodech, který používá Velká Británie. V loňských volbách do ukrajinského parlamentu ani jedna krajně pravicová skupina nepřekročila práh 5% hlasů ve stranických volbách, který je nutný k zisku mandátů pro politické strany. Někteří členové Svobody a Pravého sektoru se dostali do parlamentu skrz nezávislé vítězství ve svých volebních obvodech, přesto ale dohromady drží pouze 7 křesel ze 450. V samotné vládě tyto strany nemají zastoupení žádné.

Je ovšem možné, že vliv krajní pravice bude narůstat v důsledku prohlubujícího se konfliktu na východě země. Vláda Petra Porošenka se může brzy ocitnout v pozici, kde bude vnímána jako příliš slabá na to, aby se se separatisty vypořádala. Tomu nasvědčují protesty, které 2. února 2015 zorganizovala nová pravicová organizace Ukrajinské bratrstvo praporů před ministerstvem obrany. Demonstranti na této akci požadovali, aby prezident Porošenko vyhlásil stanné právo. Členové této skupiny často pocházejí z rozpuštěných jednotek ukrajinské armády. Jako veteráni tedy vzbuzují respekt a uznání širší veřejnosti. Pokud tedy budou výsledky bojů na východě i nadále neuspokojivé, je pravděpodobné, že popularita krajní pravice zesílí. Ironicky tedy může ruská podpora separatistů napomoci vzrůstu silnějších krajně pravicových skupin ve zbytku Ukrajiny. I proto je třeba co nejdříve celou zemi stabilizovat, což ale separatisti dlouhodobě odmítají.

 

Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha