Časopis Sorry patří do stejné kategorie jako Čtvrtníčkova Česká soda. Nekorektní, drsný humor, který dnes už skoro vymizel. „Žaloba kvůli fóru ale byla jen jedna. Za urážku hlavy státu nás v devadesátkách zažaloval komunistický poslanec kvůli vtipu na Havla. Jenže asi za čtyři měsíce umřel, a tím to skončilo,“ říká v rozhovoru pro Neovlivní.cz zakladatel Sorry Milan Podobný alias Fefík.
Mezi dnešními padesátníky je patrně jen málo těch, kteří v devadesátých letech nikdy nedrželi v ruce humoristický měsíčník Sorry. Ve své době patřil v určitých skupinách k fenoménům, nedočkavě vyhlížely další dávku nevybíravého černého humoru, který si dělal legraci snad úplně z čehokoli a z kohokoli – včetně vozíčkářů nebo nevidomých. I když zlaté časy má Sorry dávno za sebou, už nevychází v desetitisícových nákladech, a jednu chvíli mu dokonce hrozil úplný konec, své věrné čtenáře časopis plný nekorektního humoru stále má. Stárnou spolu s ním. „Je to otec od rodiny, je mu tak pětapadesát, dříve provozoval nějaký sport, ale teď už má bříško, protože rád pije pivo. A protože má rád hospody, má rád legraci,“ přibližuje v rozhovoru spoluzakladatel Sorry Milan Podobský alias Fefík. Letos to bylo 33 let, co na jaře 1992 vyšlo první vydání.
O spoluzakladateli legendárního časopisu Sorry Milanu Podobském alias Fefíkovi se říká, že je takovým patriotem Prahy 6, kde se před osmapadesáti lety narodil, že jen výjimečně opouští tuto městskou část. „Přesnější je, že jen výjimečně opouštím levý břeh Vltavy,“ říká Fefík. Schůzku jsme měli samozřejmě v jedné kavárně v Bubenči v šestém pražském obvodu. „Dáme si kávičku a třeba i pivíčko,“ oznámil. Nakonec zůstalo jen u druhé položky.
Neo: Známe se téměř čtyřicet let, studovali jsme spolu žurnalistiku, i když každý v jiném ročníku. Nikdy jsem se tě ale nezeptal, jak vlastně vznikla tvá přezdívka Fefík?
Vymyslel jsem si ji sám. Znamená to Železný Fík, podle chemické značky železa Fe, plus Fík. Na základní škole jsme měli kapelu a v každé pořádné kapele musí mít každý přezdívku. Tehdy jsem na buben místo paliček používal takové ocelové štětinky, tak proto Železný Fík, Fefík. Vymyslel jsem přezdívku také kamarádovi: Huhu. Protože nezřetelně mluvil. Dokonce si myslím, že ji používá dodneška. S tou kapelou jsme hráli až do maturity, do roku 1985. Jmenovali jsme se Žebráci.