Fiala na TikToku. Uvěří mu to ti, kteří proti jeho vládě protestují?

Většina lidí je spokojených. Proč tedy protestujeme proti vládě Petra Fialy?

Byl to velký protest proti vládě, komentoval sociolog Martin Buchtík podzimní krajské volby, které drtivě vyhrálo opoziční hnutí ANO. V průzkumu České televize uvedlo 53 procent dotázaných, že by vláda měla rezignovat.

Jenže ani volební výsledek, ani šetření nedává odpověď na otázku, co lidem na vládě vlastně vadí. Třeba ekonomické důvody se hledají těžko, protože tři čtvrtiny Čechů jsou podle Eurobarometru s finanční situací svých domácností spokojeny.

Nabízí se jiné vysvětlení. Krajské volby zřejmě ukázaly, jak se v několika posledních letech změnila společnost a že na to Petr Fiala – na rozdíl od Andreje Babiše – nedokáže reagovat.

Šťastně nespokojení

Agentura STEM vydává už třicet let „index finanční situace domácností“, který shrnuje, jak rodiny hodnotí své aktuální ekonomické poměry, jak se tyto poměry změnily v uplynulém roce a co očekávají v příštích měsících. Pokud se výsledek z letošního května označí cifrou 100, pak byl index před rokem 2017 vždycky pod touto hranicí. Je pravda, že v letech 2018–2020 dosahoval mnohem výš, až na úroveň 126 bodů, a že potom prudce poklesl. Ovšem od roku 2022 opět roste.

Průzkum STEM není výjimkou. Také Eurobarometr v květnu zjistil, že s rodinnými financemi je spokojeno 74 procent Čechů, tedy větší podíl než kdykoli před rokem 2018. I v tomto případě spokojenost po roce 2018 rostla ještě výš a svého vrcholu 85 procent dosáhla díky vládní covidové podpoře v lednu 2022, těsně před vpádem Rusů na Ukrajinu.

Údaje o důvěře občanů ke své vládě tomu neodpovídají. Po nástupu covidu a ještě záhy po vypuknutí války na východě byla důvěra podle CVVM na čtyřiceti procentech, koncem loňského roku však poklesla na necelou polovinu a dodnes se zotavila jen málo.

Analytik STEM Jiří Táborský přesto potvrzuje, že „ekonomická situace domácnosti patří k velmi dobrým prediktorům politické orientace. Není samozřejmě jediným, ale patří k těm nejsilnějším.“

Lidé ovšem nemusí hodnotit vládu podle toho, jak na tom reálně s penězi jsou, ale jak finančně zajištěni si připadají. Například skoro polovina Čechů si podle STEM stále myslí, že jsou na tom hůře než před rokem, i když mzdový růst inflaci převážil a zvyšování důchodů drahotu překonalo úplně. Zároveň se lidé nezbavili nejistoty, která je zasáhla před dvěma lety. Ještě letos se třetina z nich obává, že se jejich finanční situace zhorší, a také ekonomickou situaci své země hodnotí podle Eurobarometru jako dobrou jen čtvrtina Čechů.

Zbaveni iluzí

Subjektivní obavy, že nevyjdu s penězi, kterých mám přitom víc než dřív, přesto k vysvětlení protestů proti vládě sotva stačí. Stejnou otázku řešil uznávaný sociolog Steffen Mau, který se proslavil výzkumem, proč jsou východní Němci tak nespokojeni s vládními stranami a obecně politickou situací své země, i když ekonomicky na tom jsou výrazně lépe než v časech komunistické NDR. „Jednostranné užívání ekonomických čísel nestačí pro rozklíčování společenských otázek,“ zní jeden ze závěrů, ke kterému dospěl v knize s názvem Lütten Klein. Název je odvozen od stejnojmenného „vzorového města“, které vyrostlo na přelomu 60. a 70. let minulého století ve válkou těžce poškozeném Rostocku. Pod heslem „každý má právo na svůj byt“ tu vyrostlo panelové monstrum s 10 tisíci byty, dnes jde o vyhlášenou problémovou lokalitu.

Nespokojenost východních Němců, která vedla mimo jiné k tomu, že před pár týdny získaly v zemských volbách v Durynsku většinu protestní strany AfD s BSW, a v Sasku jim jen těsně unikla, má podle Maua hlubší důvody.

Východní Němci se nedokázali vyrovnat s dědictvím NDR, s potížemi, které jim přineslo sjednocení, když se ze dne na den začali cítit jako občané druhé kategorie, nebo s dopady obtížné transformace na kapitalismus. Vzpomínky na bolestné zážitky mohli vytěsnit, stejně jim však zůstaly pod kůží jako nevyléčené „fraktury“. „Podél těchto fraktur se vytvářejí další praskliny, které se mohou zanítit a vyvolat rozhořčení a nespokojenost,“ vysvětluje sociolog Mau, proč lidé z území bývalé NDR tak snadno reagují na lákání populistů.

„Dominuje tu vyčkávací, skeptický postoj zbavený všech iluzí, který od politiky očekává málo, ale nebouří se proti ní,“ popsal náladu na rostockém sídlišti Lütten Klein sociolog. Pokud se však šikovný populista dotkne citlivých míst pod povrchem společenského vědomí, tzv. „spouštěčů“, může vyvolat emotivní reakci, kterou pak využije ke svým politickým cílům.

Výsledky výzkumů z Německa se na první pohled nedají do Česka přenést. V Německu může jako spouštěč zafungovat třeba přidělování bytů migrantům, nařízení vyměnit plynové kotle nebo povinnost změnit slovník podle pravidel genderu. V tuzemsku však migranti z arabských a afrických států nejsou, za záchranu klimatu politici nebojují a otázky genderu se do veřejné diskuse nedostaly. Spíše výjimečný byl úspěch Motoristů v evropských volbách, kde jako spouštěč posloužil plánovaný zákaz spalovacích motorů.

Tuzemští populisté se však mohou obrátit na stejnou společenskou skupinu jako jejich němečtí kolegové.

Jak probudit emoce

Sociolog Mau v jiné ze svých knih (Triggerpunkte) shrnuje, jak se během posledních desetiletí přeskládala západní společnost. Třídy se už nedělí podle vlastnictví výrobních prostředků, jak definoval Karel Marx, ale podle vztahu ke globalizaci. Kdo má dostatečné vzdělání i sociální kapitál a bez problémů se dokáže za prací stěhovat třeba do zahraničí, ten má také všechny předpoklady patřit v globalizovaném světě k vítězům. Dole zůstávají ti, kteří nejsou schopni překročit regionální poměry, často bývají odkázáni na menší výdělky v upadajícím průmyslu, snaží se především zachovat stávající poměry a hlásí se ke konzervativním názorům.

Lidé z dolních vrstev, pokud možno z odlehlých venkovských regionů, jsou ideálními klienty současných populistů. Letos v září to potvrdily východoněmecké volby. Například radikálně pravicová AfD inkasovala v centrálních čtvrtích Lipska, Drážďan nebo Jeny 10–15 procent, na česko-saských hranicích však překročila 40 procent. Při tuzemských krajských volbách tomu nebylo jinak. V pražském okolí a v Brně se musel Babiš se svým ANO spokojit s 20–25 procenty, pomohlo mu však pravidlo „čím odlehlejší region, tím lepší výsledek“. Proto v Bruntále, Opavě a Karviné dostal přes 50 procent.    

Je úkolem politologů zjistit, kde vlastně Babišův marketingový tým objevil spouštěč na vyvolání potřebných protivládních emocí. ANO v každém případě zarámovalo volby heslem „Vrátíme vám, co vám Fialova vláda vzala“. Vztahuje se k minulosti a může připomenout letní měsíce 2022, kdy tuzemské domácnosti stály před katastrofickou vyhlídkou, že ceny elektřiny a plynu porostou neomezeně. Vláda přispěchala s pomocí až později, dvojnásobnému zdražení přesto nezabránila. Přeloženo do termínů sociologa Maua, po této drsné zkušenosti zůstala lidem pod kůží špatně zahojená fraktura. Zdánlivě nevinný billboard mohl potřebné emoce spustit.

Kampaň ANO zabrala v regionech, které globalizací spíše ztrácejí. Lidé se v nich sice mají lépe než před pěti nebo deseti lety, zároveň se však cítí znevýhodněni proti velkoměstům. Snadněji podléhají obavám a jsou otevřeni slibům, že jim stát pomůže, i když vlastně peníze ani nepotřebují.

Zdroj náhledové foto: EU2022_CZ