Rostoucí moc Druhé správy FSB proto není pouze příběhem o posilování jedné části ruské kontrarozvědky. Je především signálem hlubší změny Putinova režimu. Čím déle pokračuje válka na Ukrajině a čím větší ekonomické, sociální a politické náklady vytváří, tím méně může Kreml spoléhat pouze na pasivní souhlas společnosti a tím více se musí opírat o kontrolu, zastrašování a donucení, píše bývalý šéf špionáže Petr Mlejnek.
Federální bezpečnostní služba dnes představuje jednu z nejmocnějších institucí ruského státu. Její význam již dávno přesahuje úkoly klasické kontrarozvědky. FSB zasahuje do domácí politiky, ekonomiky, informačního prostoru, kontroly strategických podniků i fungování ruských elit a v podmínkách pokračující války na Ukrajině její vliv dále roste. Nejde přitom jen o počet trestních řízení nebo rozšiřování pravomocí. Podstatnější je, že bezpečnostní hledisko stále více určuje samotný způsob, jakým je Rusko řízeno.
Uvnitř rozsáhlého aparátu FSB jsou pro pochopení současného vývoje důležité zejména dvě struktury. První správa odpovídá za klasickou kontrarozvědku, tedy především za odhalování a potírání aktivit zahraničních zpravodajských služeb na území Ruska. V jejím vedení stojí generál Ivan Tkačev, který je v ruském mocenském prostředí spojován s okruhem Igora Sečina. Druhá správa odpovídá za ochranu ústavního zřízení a boj proti terorismu. Právě její působnost zahrnuje vnitřní politickou bezpečnost, opozici, extremismus a stále významnější část kontroly informačního prostoru.
Právě Druhá správa se nyní dostává do centra pozornosti. Vladimir Putin jí podle informací z prostředí ruských elit poskytuje mimořádně široký prostor k vyšetřování, trestnímu stíhání a kontrole společnosti. Nejde pouze o další kolo represí. Podstatnější je změna mechanismu, kterým je Rusko řízeno. Dosavadní Putinův model založený na vyvažování jednotlivých mocenských skupin se postupně posouvá k systému, v němž bezpečnostní aparát získává stále větší autonomii.
Putin přestává vyvažovat jednotlivé mocenské skupiny