Hodnocení po krátkém programu: Fiala zajel čistě, další kazili

Sto dnů, které vláda nedostala. Žádná vláda. Umělecký dojem aktuální české vládní reprezentace rozebírá pro Neovlivní.cz expert na politický marketing Petros Michopulos, strůjce úspěšných kampaní ČSSD v letech 1996 a 1998.

Nový kabinet s důvěrou máme přes měsíc a ukazuje se, že anglosaská zvyklost o sto dnech hájení nové vlády se u nás neuchytila. Tento zvyk, vzniklý z pochopitelné potřeby ministrů zorientovat se v nové vládní funkci, vznikal v tradičních demokraciích ze zkušenosti všech stran, že vládní začátek je vždycky těžký. My na to jdeme zhurta a od našich vlád chceme stoprocentní výkon od prvního dne. Nejen od té současné, ale skoro od všech v minulosti.

Pokaždé to vedlo a vede ke smršti chyb, komických situací a ztrátě bodů pro nastupující vládní garnitury.

Sám bych „sto dnů hájení“ už z českého politického slovníku vyřadil, protože jen mate nově nastupující ministry a vede k tomu, že se na svou funkci nepřipravují svědomitě a dlouhodobě. Žádných sto dnů hájení prostě u nás v Česku nechceme a každý nový předseda vlády by s ničím takovým neměl počítat. Na ministerské kandidáty by měl být přísný od prvního dne a měl by od nich vyžadovat důkladnou přípravu dřív, než je do funkcí uvede, nebo ještě lépe: než jejich jméno vůbec oznámí.

Takže jaký je umělecký dojem nové vlády?

VLASTNÍ GÓLY

Od současné vlády pěti stran čekali její voliči, že rychle napraví všechno to, co tady vlády s účastí Andreje Babiše způsobily a zanechaly. Zkrocení astronomických deficitů, racionální a nechaotické řízení zdravotnických opatření během pandemie, vztahy vlády s prezidentem, řízení a konání ministerstev v zájmu občanů, nikoli jen jednoho holdingu.

To jsou velké cíle a asi nikdo nečekal, že se to bude dít od prvních dnů po nástupu nového týmu do Strakovy akademie. A to už vůbec nemluvím o strategických cílech, jako je penzijní reforma, modernizace školství, náprava našich vztahů s EU a v neposlední řadě naše evropské předsednictví.

Možná ne všichni předsedové vládních stran věřili, že se vůbec k vládnutí dostanou, a výsledky voleb je tak zastihly nepřipravené v mnoha směrech. Personální nepřipravenost ovšem ční z celého povolebního vyjednávání asi nejvíc.

To se projevilo ještě dřív, než vláda vůbec vznikla. Překvapivé nominace hlavně u Pirátů, KDU-ČSL a TOP 09 ukázaly, že ne všichni počítali s vládní účastí.

Největší vlastní gól si však dal STAN, když se ukázalo, že naprosto podcenil prověrku svého nominanta na ministra průmyslu Věslava Michalika. Očekávat, že s Andrejem Babišem v opozici projde bez povšimnutí podnikatelská minulost jejich ministra, bylo nejen bláhové, ale i amatérské. Hnutí ANO a Andrej Babiš museli čelit osmi letům důkladného prověřování každého svého kroku ze strany opozice i médií, takže se zdá nepochopitelné, že STAN nepočítal s tím, že stejně se bude ANO chovat k nové vládě. Životnost Michalika byla jen několik dnů, než byl nahrazen Jozefem Síkelou.

Na tuto kauzu plynule navázala další, která se také týkala hnutí STAN. Financování partají je dlouhodobě největším zdrojem afér v politickém prostoru a s tím, že se novináři budou zajímat o financování vládních stran, museli počítat všichni. Ve STAN v tomto ohledu evidentně nefungovaly žádné bezpečnostní mechanismy a výsledkem byl zatím asi největší skandál v jeho historii, který vyvrcholil vrácením všech zpochybněných sponzorských darů a ukončením financování strany od firemních dárců. Přitom celá aféra nemusela vůbec vzniknout, kdyby ve straně existoval systém, jakým se kontrolují a přijímají sponzorské dary, protože to, že médiím budou připadat dary od firem s majiteli na Kypru podezřelé, by asi napadlo každého, kdo se v politice pohybuje delší dobu.

Sérii mediálních přešlapů STAN završil odjezdem předsedy svého poslaneckého klubu na půlroční stáž do USA. Na té by nebylo nic pobuřujícího, kdyby ji Jan Farský oznámil před volbami a pořádně ji vysvětlil. Místo toho kandidoval jak ve volbách, tak se následně stal i šéfem klubu poslanců. Teprve v lednu svůj záměr oznámil a vůbec nepočítal se složením mandátu. Být v takové situaci překvapen z razantní reakce opozice, médií, a nakonec i vlastní strany a koaličních partnerů je ukázkou naprosté ztráty empatie vůči prostředí české politiky i vůči voličům. Přitom Jan Farský patří k nejtalentovanějším politikům v hnutí STAN a je jedním z nejtalentovanějších ve své generaci.

Pokud bych chtěl hodnotit novou vládu za umělecký dojem jako v krasobruslení, tak bych určitě musel strhávat body za přešlapy Pavla Blažka s pokusem jmenovat šéfkou svého kabinetu manželku Jana Hamáčka, Gabrielu Kloudovou. Nevím, co k tomu Blažka vedlo, ale z uměleckého hlediska to působilo jako pád na led při závěrečné jízdě.

Jaké hodnocení si zatím odnáší ministr zdravotnictví Vlastimil Válek? A jak dokáže Fialův kabinet čelit kampani Andreje Babiše? Čtěte v únorovém časopise Neovlivní.cz, který získáte v sekci PŘEDPLATNÉ.

Zdroj náhledové foto: Úřad vlády