Odemykáme kauzu z časopisu Neovlivní.cz o tom, jak někdejší pražský kmotr unikal švýcarským úřadům. Nakonec se zdá, že českému vězení neujde. Soud mu znovu nařídil nástup trestu.
Bylo pondělí 22. září 2008. V pronajatém pražském bytě švýcarského policejního atašé Charlese Marchona se večer sešla elita švýcarských a českých expertů na sofistikované finanční zločiny. Původně měli u večeře řešit Mosteckou uhelnou. Privatizační kauzu, v níž švýcarské úřady zabavily v tamních bankách miliardy korun a nakonec dosáhly tvrdých trestů pro české manažery, kteří kdysi za Zemanovy vlády doly získali.
V jednu chvíli si ale švýcarský žalobce Luc Leimgruber vzal stranou dalšího z účastníků dýchánku, šéfa české protikorupční policie Jiřího Nováka. „Na odděleném jednání pan Leimgruber informoval pana Nováka o stavu vyšetřování ve Švýcarsku a o tom, že se jedná o významný případ praní peněz ve vztahu k Romanu Janouškovi. Pan Novák byl kooperativní. Řekl, že ÚOKFK (protikorupční služba, pozn. Neo) se o pana Janouška zajímá již delší dobu,“ zaprotokolovali čeští policisté o několik let později výpověď žalobce Leimgrubera.
Lobbista Roman Janoušek na archivním snímku. Foto: Neovlivni.cz
Jedenáct let starým rozhovorem mezi čtyřma očima tak začal hon dvou států na Romana Janouška. Někdejšího pražského kmotra, kterému se dařilo zejména za vlády ODS a Pavla Béma a jemuž se v pražském zákulisí kvůli jeho vlivu přezdívalo lord Voldemort.
O pokusech Švýcarů dostat Janouška za mříže už se psalo i v minulosti. Teprve díky případu jiného kdysi mocného hráče – náměstka vrchního žalobce Libora Grygárka – ale vyšly najevo detaily.