Írán neblokuje jen klíčový průliv pro světovou energetiku. Testuje také, zda Spojené státy ještě dokážou vynucovat pravidla globálního řádu. A hlavně – boj o Hormuz rozhoduje o tom, v jakém světě budeme v dalších letech žít., píše bývalý šéf rozvědky Petr Mlejnek.
Uzavření Hormuzského průlivu se stalo bodem, v němž válka s Íránem přestala být regionálním konfliktem a proměnila se v krizi se světovými dopady. V sázce už není jen bezpečnost lodní dopravy v Perském zálivu. V sázce je cena ropy, stabilita finančních trhů, postavení dolaru i důvěryhodnost Spojených států jako mocnosti, která po desetiletí garantovala otevřenost nejdůležitějších obchodních tras.
Právě proto je dnešní boj o Hormuz víc než jen další blízkovýchodní epizodou. Je to test, zda Amerika stále představuje sílu schopnou udržet světový systém pohromadě, nebo zda vstupujeme do éry, v níž i relativně slabší regionální aktér dokáže pomocí geografie, levných technologií a politické vůle otřást samotnými základy globálního pořádku.
Když úzký pás vody rozhoduje o síle států
Dějiny ukazují, že podobná „úzká místa“ mají v mezinárodní politice význam zcela neúměrný své velikosti. Průlivy, kanály a námořní chokepointy byly po staletí místem, kde se lámala síla impérií, měnila se pravidla obchodu a rozhodovalo se o tom, kdo bude mít přístup k bohatství a kdo bude platit za jeho přepravu. Kdo ovládá úzký průchod, získává páku, která může být větší než jeho skutečná vojenská nebo ekonomická váha. A právě to je případ i dnešního Íránu.
Hormuz není důležitý jen proto, že jím prochází značná část světového obchodu s ropou a plynem. Je důležitý proto, že v sobě spojuje geografii, ekonomiku, psychologii i vojenskou strategii. Stačí, aby byl provoz v průlivu omezen, a okamžitě rostou ceny energií, pojištění lodí, náklady na dopravu i nervozita na trzích. Zpochybňuje se tím i schopnost Spojených států chránit mořské komunikace, které byly jedním z pilířů jejich globální moci. Hormuzská krize tak není jen konfliktem s Íránem. Je to zároveň střet o důvěryhodnost americké moci, o stabilitu petrodolaru a o to, zda se do vznikajícího vakua nezačne ve větší míře tlačit Čína.