Sport je drahá záležitost a bezmála polovinu toho, co stojí, si platí přímo sportovci. V případě dětí tedy rodiče ze svých rodinných rozpočtů.
Podle údajů z roku 2014 stojí sportování dětí průměrně 7 320 korun ročně. Bez tohoto příspěvků, ale často i bez darů a sponzorských příspěvků svých členů, by se chod většiny klubů prakticky okamžitě zastavil. Stát, kraje a obce se na fungování klubů podílejí necelou pětinou jejich příjmů. Významná část klubů a oddílů má potíže s provozním financováním.
Kluby se podle atraktivity a rozšíření jednotlivých sportů dělí do šesti skupin.
První, „áčko“, tvoří atletika, basketbal, cyklistika, fotbal, lední hokej, golf, lyžování, tenis a volejbal, tedy sporty, jimž se věnuje početně masová základna, a jsou současně mediálně atraktivní.
Do „áčka“ patří čtvrtina všech klubů a třetina všech registrovaných sportovců.
V šestiletce mezi roky 2007 a 2011 putovalo z veřejných zdrojů na sport v průměru ročně 16,7 miliard korun. Tento objem peněz ale postupně klesal, v posledních dvou letech cyklu o 3,2 miliardy.
Obce, z jejichž rozpočtů pochází nejvyšší díl příspěvků na sport, začaly více a více peněz určených pro sportovce směřovat jinam, například do zájmových aktivit nesportovního charakteru.
Pouze v Česku, Lotyšsku a částečně na Kypru neexistuje povinnost loterijních firem, jejichž podnikání je úzce spjato se sportem, povinnost odvádět peníze na sport.
O někdejší zlatou slepici, Sazku, sport přišel, další ranou byly úpravy zákonných norem a pravidel, podle nichž přestal hazard přímo platit sportu.
Pojďme se podívat zblízka na jeden modelový rok.
Z každých 100 korun tržeb a příjmů sportu stát inkasoval na daních 42,20 Kč.