Evropský fotbalový trh prochází proměnou, která přitahuje ke sportu jinou skupinu majitelů, než na které jsme byli v Česku dlouhá desetiletí zvyklí. Můžeme to samé čekat i ve fotbalovém prostředí v České republice?
Rozhodčí Felix Zwayer na trávníku v Bilbau naposledy foukl do píšťalky a Manchester United věděl, že právě ztratil 103 milionů liber. Nejmíň.
Slavný velkoklub prohrál finále Evropské ligy s londýnským celkem Tottenham Hotspur a v nové sezoně nebude hrát Champions League. V přepočtu na české koruny mnohamiliardová díra v rozpočtu ukazuje, v jaké finanční monstrum se evropské klubové soutěže organizované asociací UEFA v průběhu posledních let vyvinuly.
Český fotbal stále hraje v evropském finančním systému druhé housle. Vlastně až čtvrté, podle podrobných ekonomických analýz se tuzemské kluby řadí do předposledního „finančního koše“ na starém kontinentu. Za Českou republikou už je pouze pátá, ekonomicky nejslabší skupina týmů třeba z Albánie, Islandu, Malty či San Marina.
Tak nízká pozice neodpovídá hospodářské síle Česka v rámci EU ani faktu, že fotbal v zemi aktivně hrají statisíce lidí. Finanční potenciál českého fotbalu by měl být větší. A tím i příjmy firem, které české a moravské elitní profesionální kluby vlastní.