Jak covid změnil práci novinářů

Schůzky na benzinkách, telefonní žurnalistika a neochota tajných zdrojů k setkání. Rok 2020 změnil i práci novinářů.

Stejně jako svět kolem nás i práci novinářů poznamenala pandemie koronaviru. A to hned v několika ohledech.

To nejpodstatnější je, že se na několik měsíců do značné míry změnil způsob získávání informací. Ne těch oficiálních z tiskových konferencí, ale těch skutečně podstatných. Těch, které si mocní přejí utajit.


Ilustrace: Shutterstock.com

Ty se většinou novináři dozvídají na osobních schůzkách. Jenže spousta lidí v éře covidu taková setkání odmítala, z pochopitelných důvodů upřednostňovali telefonický kontakt. Potíž je, že stejnou spoustu věcí do telefonu nelze říkat.

“Nezlobte se, ale až osobně,” slyšela jsem za poslední rok mnohokrát. Některé věci tak musely počkat.

A druhý problém: kde se scházet, když restaurace a kavárny jsou otevřené-zavřené-otevřené?

Jako nejbezpečnější se na první pohled zdají benzínové pumpy. Čerstvý vzduch, snadná dostupnost. Horší to bylo jen ve chvíli, kdy pršelo…

Kromě nestálého počasí to má ale ještě jeden háček. Na každé čerpací stanici jsou bezpečnostní kamery. Takže někteří lidé, kteří by mohli kvůli schůzce s novinářem přijít o práci, zase nepřišli (slovy premiéra).

Koronavirová pandemie se odrazila i na obsahu většiny médií. Na Neovlivní.cz jsme se dál věnovali investigacím, ale většina odhalení se od jara týkala právě covidu.

Třeba toho, jak vládní politici zjara vědomě odsunuli seniory na druhou kolej, zničili trh s respirátory a proto chyběly ochranné pomůcky, ignorovali letní varování před druhou vlnou nebo totálně selhali při přípravě na podzimní návrat epidemie.

Vládní politici také zjara pochopili, že je třeba izolovat novináře, kteří by na tiskových konferencích v přímém přenose, kdy je nelze zarazit, kladli nepříjemné dotazy. Přístup na vládní tiskovky tak nezávislým médiím opakovaně zcela zamezili. Při online konferencích se pak stávalo, že potencionálně dotěrní novináři nedostali prostor nebo “selhalo” spojení.

A fyzicky někde polapit premiéra a “přitlačit” ho k rozhovoru je už několik let prakticky nemožné. Premiér poskytuje rozhovory jen na bezpečné půdě svým oblíbeným novinářům, redakce Neovlivní.cz (stejně jako další nezávislá média) žádala o interview marně. Když pak na premiéra takový novinář po několika hodinách či dnech čekání nakonec narazí, dozví se, že se s ním stejně nebude bavit.

Premiér a jeho tým tak především zjara dostali od televizí a veřejnoprávního rozhlasu nerušený prostor, jak v přímém přenosu lhát, aniž by je kdokoli konfrontoval s realitou. Díky tomu se vládě dařilo vytvářet mezi lidmi dojem, že pandemii zvládá. A například fakt, že kabinet zjara selhal při ochraně seniorů a zdravotníků se do těchto médií dostal až se značným odstupem.

Selhání médií během jarní vlny epidemie jsme sepsali na základě rozsáhlé datové analýzy ZDE.

Poté, co na podzim začalo dramaticky přibývat mrtvých, situace se trochu změnila a premiér začal i od veřejnoprávních médií na tiskovkách – pokud na ně přišel – dostávat kritické dotazy. I tak se ale dál vládní PR mašině daří prezentovat vlastní realitu.

Jako například o doručení 9750 kusů vakcín proti covid, které vláda vydává za plošné očkování občanů. Že jde o lživé PR, protože běžná populace se k vakcíně ve skutečnosti dostane nejdřív zjara, jsme popsali v tomto textu. Přesto se z veřejnoprávních médií lidé dozvídali, že očkování je v plném proudu.

“Dopadlo to, jak jsem očekával. Z médií se valí videa a fotky s premiérem a ministrem, ale otázky na stěžejní parametry očkování – kdo, kde a jak – média nepokládají. Platí to bohužel i o ČT24živěa iRozhlas.cz,” napsal regionální politik ODS Tomáš Gajdušek.

Zdroj náhledové foto: Shutterstock.com

Sdílet článekShare on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Email this to someone
email

Štítky: , ,