Jak funguje ruská propaganda v Česku? Zapleveluje zprávami a vytváří chaos

Symboličtější datum to ani nemohlo být. Na výročí sovětské okupace, 21. srpna, se v Havlíčkově Brodě na Letní žurnalistické škole odehrála debata o ruské propagandě. Jedním z hlavních řečníků byla Sabina Slonková, šéfredaktorka Neovlivní.cz. Deníku, který mimo jiné připravuje unikátní databázi serverů a médií, které se v Česku propagandě Kremlu věnují. Přinášíme vám to nejdůležitější, co během diskuse zaznělo.

Jsou Češi pod vlivem propagandy? A je potřeba se jí bránit, máme z ní mít strach? Má už Evropa recept, jak s ruským vlivem bojovat?

To byly hlavní otázky, na které v Havlíčkově Brodě hledali odpovědi Pawel Kowal, polský politik a historik, novinář Libor Dvořák z Českého rozhlasu a Sabina Slonková.

“Současná ruská propaganda má v oficiálních médiích jinou podobu, než jak jsme na ni bývali zvyklí v dobách Sovětského svazu. Po formální stránce jejich novinařina vypadá pořád jako novinařina. Má střih normální západní publicistiky – ale jen formálně. Obsahově musí elementárně zkušený člověk rozpoznat, že je s ním manipulováno,” soudí Libor Dvořák. “Daleko nebezpečnější jsou otevřená média. V Česku je v tuto chvíli asi čtyřicet webových stránek, které jsou vyloženě krmeny z Ruska.”

Mnohé se podle něj dají rozpoznat na první pohled, už třeba z jazyka, který se v článcích používá. Čeština je v nich cinklá ruštinou. “Jedna z hlavních metod současné ruské propagandy je, že se nás snaží zavalit informacemi. Příkladem za všechny je kauza sestřeleného malajsijského boeingu. Už se vyrojilo asi deset různých teorií, co se stalo. Lidé se tím probírají, čtou si nejrůznější teorie, ale jejich výsledný dojem je, že si připadají jako pod stále větší kupkou písku.”

Podobně funguje propaganda v Česku i podle Sabiny Slonkové. “Jejím cílem není přesvědčit adresáta, že kremelský pohled na svět je ten jediný správný. Usiluje o to zahlušit veřejný prostor strašnou spoustu informací k jedné dané konkrétní události. Vytvořit naprostý chaos. V podstatě zahltit veřejný prostor tak, aby nepoučený čtenář, člověk, který nemá čas ověřovat si jednu informaci na padesáti serverech, v novinách, v televizi, tak aby nutně nabyl dojmu ‘Bůhví, jak to celé bylo’.”

Dva typy médií

Deník Neovlivní.cz sestavuje unikátní databázi serverů a médií, která se ruské propagandě věnují. (Dababázi si můžete prohlédnout zde »).

V tuto chvíli obsahuje databáze v podstatě dva typy sdělovacích prostředků.

Jednak stránky, které jsou snadno čitelné. “Na první pohled vidíte, že je to web, který vznikl za minimálních nákladů a v podstatě s jediným cílem: Označit za jediné zlo Západ, Spojené státy. A za jediné dobro Vladimira Putina a Kreml,” říká Sabina Slonková. “Tato prvoplánovitá propaganda – myslím si – v Česku až tak nefunguje”.

Druhou skupinou jsou weby, které zdánlivě vypadají v pořádku. Přinášejí ovšem k jediné konkrétní události přehršel pohledů a teorií. “Když se pod ty články podíváte, obvykle se pod nimi strhne obrovská debata. Pak nastupuje další fáze propagandy, ti takzvaní trollové, kteří usměrňují debatu směrem, který sami potřebují. Ve výsledku, pokud se dané oblasti nevěnujete a nejste poučený čtenář, nabudete dojmu, že se musíte zákonitě zbláznit, protože se nedá věřit už vůbec ničemu,” říká Slonková.

Smyslem této propagandy je vyvolávat v lidech pocit, že nemohou důvěřovat svým úřadům; že oficiální místa a zodpovědné orgány nejsou schopny reagovat na hrozby z vnějšku.

Příběh protestu

Propagandistickým serverům se už v minulosti podařilo několikrát proniknout na stránky seriozních médií. Asi nejviditelněji loni během oslav výročí 17. listopadu, které byly ve znamení protestů proti výrokům prezidenta Miloše Zemana. “Tehdy vypustily informaci, že protesty proti Zemanovi financovala a organizovala americká ambasáda,” připomíná Slonková.

Tuto teorii pak opakovali mnozí politici, mezi nimi například sociální demokrat Michal Hašek, a skloňovala se i na stránkách tisku. “Michal Hašek je předsedou krajské asociace, je zástupcem vládní strany, je to nikoli nevýznamný politik. Ve chvíli, kdy i on nabízí tuto alternativu jako jedinou možnou, tak už s tím musíte pracovat jako s informací, nad kterou nelze mávnout rukou,” míní Slonková.

Databáze obsahuje kromě známých propagandistických webů – jakými jsou Aeronet či Sputnik – i weby jako například Parlamentní listy a jejich nejrůznější odnože, které na sebe navzájem navazují, odkazují.

“Samozřejmě jsme se setkali s velkou kritikou, protože mottem Parlamentních listů je, že jsou nestranní, že vyvažují, že pokud vydají dva články ‘doleva’, pak vydají i dva ‘doprava’. Tvrdí, že dávají prostor všem. Ale je to podobná teorie jako ’10 minut židé, 10 minut Hitler’. Když se ponoříte do útrob tohoto serveru, zjistíte, že to, co na první pohled vypadá vyváženě, ve vnitřních částech, v komentářích, vyvážené není. Převažují komentáře proputinovské, jednoznačně proti sankcím. A z titulu toho, že komentáře píší lidé, kteří bojují proti vládám – a je jedno, zda pravicovým nebo levicovým -, jejich obsahem je, že nemůžete věřit ničemu, nikdo vás neochrání a všechno bude horší a horší,” vysvětluje Slonková.

Stát se zatím nepřidal

Otázkou je, zda a jak tomu vzdorovat. “Nemůže to být jako v dobách Studené války, kdy se na každý podnět odpovídalo protipodnětem. Na BBC jsem našel projekty, jak se bránit, abychom nebyli jen ve vleku a neodpovídali jen na to, co říká Kreml. Kanály, kde by k ruskému pohledu na věc byl položen do diskuse pohled EU. Ale jsou to zatím jen návrhy,” uvedl Libor Dvořák. “Je vidět, že zatímco z ruské strany byla tato informační válka pečlivě a dlouho připravovaná, Západ na ni reaguje poněkud chaoticky, protože na něco takového a v tak masivní podobě nebyl připraven.”

V Bruselu nyní vzniká tým, který by měl začít proti ruské propagandě v zemích EU aktivně bojovat.

“Osobně jsem velmi zvědavá, jaký návod k nám z Bruselu připutuje,” říká Sabina Slonková. “Už z toho titulu, že když jsme pátrali po originálních článcích k překladům, které se objevují na českých webech, často jsme dostali na takové weby, které už ani nelze označit slovem bulvár. Byly to weby, kde máte kuriozity typu dvouhlavé tele, svlečená modelka a do toho statement Sergeje Lavrova. Takhle tam fungují propagandistické weby. Úplně upřímně si nedovedu představit, že Evropská unie bude vyrábět něco podobného. A naopak si nejsem jistá, jestli může takovému mixu zábavy, do kterého je umně vpletená propaganda, konkurovat nějaký seriozní zdroj. Jestli o to lidé budou mít zájem.”

Účastníci diskuse se shodli na tom, že stát zatím na sílící propagandu v Česku nijak nereaguje. Například neexistuje oficiální databáze propagandy. Žádný z úřadů nic podobného nemá. “Takže se pak úplně v pohodě může stát, že editor nějaké televize pozve na debatu člověka, jehož názory jsou zjevně cinknuté ruskou propagandou. Prostě proto, že o tom neví, není natolik fundovaný a nemá, kam se podívat. Očekávala bych, že databáze, o kterou se v Neovlivní.cz snažíme a kterou bychom bez peněz od donátorů z Open Society Fund nebyli schopni udělat, by měla být v režii státu. Stát má zpravodajské složky, které mají možnost dosledovat finanční toky a zjistit, z čeho jsou jednotlivá média financována. Tam novináři nedosáhnou, je to oblast, která je kryta bankovním tajemstvím,” dodala Slonková.

Celá diskuse se vysílala živě a vy si ji v archivu můžete najít na stránkách Letní žurnalistické školy Karla Havlíčka Borovského zde »