Jak skončil Janečkův protikorupční fond

Ve své době to byla jedna z nejmocnějších protikorupčních iniciativ. S miliardářem Karlem Janečkem a dalšími zvučnými jmény z byznysu v zádech, s lidmi spojenými s tajnými službami ve výkonných rolích. S tím je po čtrnácti letech definitivní konec. Nadační fond proti korupci oficiálně skončil.

Byl rok 2011 a do legendárního zásahu na Úřadu vlády, kterým Robert Šlachta totálně změnil politické poměry v zemi, ještě zbývaly dva roky. V zemi vládl kabinet Petra Nečase složený z ODS, TOP 09 a Věcí veřejných Víta Bárty. A na Hradě seděl coby prezident Václav Klaus.

Slovenský miliardář z Průhonic Andrej Babiš sice právě oznámil založení hnutí ANO, protože tu „všeci kradnú“, nikdo ho ale ještě nebral moc vážně.

Naopak další právě vzniklá formace – Nadační fond proti korupci, který založil rovněž miliardář a matematik Karel Janeček – získávala stále větší vliv a přístup do médií. V prosinci pak NFPK vyjel se svojí nejslavnější kauzou: Ivo Rittig a jízdenky. Jednoho z tehdejších nejvlivnějších hráčů politického zákulisí fond spojil s údajně nevýhodným tiskem jízdenek pro pražskou MHD. Příběh byl znám pod zkratkou „17 haléřů z každé jízdenky pro Rittiga“.

Střih. Po čtrnácti letech má Andrej Babiš opět reálnou šanci vrátit se do Strakovy akademie coby premiér. Nadační fond proti korupci naopak loni v prosinci definitivně skončil, jak jsme popsali v listopadovém časopisu Neovlivní.cz. A Ivo Rittig vyhrává jeden soud za druhým.

Karel Janeček na dotaz redakce tehdy konec fondu nekomentoval. Ukončení projektu pak oficiálně oznámil těsně před Vánoci, proto to tak trochu zapadlo.

Různí lidé, různé zájmy

Někdejší šéf rozvědky Karel Randák, který byl v počátcích fondu klíčovou postavou, dnes hodnotí jeho přínos opatrně. „Je to diskutabilní. Osobně svého angažmá nelituji, ale na druhou stranu: začátek byl dobrý, pak to začalo drhnout,“ říká Randák.

Na postupném útlumu, personálním rozpadu a aktuálním konci se podle insiderů podepsalo hned několik skutečností. Ve vedení fondu se například ocitli lidé různých zájmů a motivací. A ty se začaly časem víc a víc projevovat. Vedle lihovarníka Stanislava Bernarda, majitele Kofoly Jannise Samarase či filantropa Libora Winklera se tam objevil také dravý dopravce Radim Jančura. A začal podle ostatních lidí z fondu nosit kauzy, které se týkaly i jeho byznysu.

„A to jsme dělat nechtěli. Nechtěli jsme, aby fond využíval pro svůj prospěch. Jako zásadní se pak ale ukázal problém s Karlem Janečkem. Sice by bez něj fond nikdy nebyl, ale to, jak dopadl, přičítám také jemu. Jan Kraus odešel výslovně kvůli němu a já ve finále taky,“ vzpomíná Randák.

Excentrický Karel Janeček se totiž stejně jako pro fond nadchnul pro tisíce dalších věcí. A na boj s korupcí už mu nezbývalo tolik sil. Navíc časem začal sám pošilhávat po politice, neúspěšně například kandidoval na prezidenta. Výstředností přibývalo, kvůli prohlášení o neškodnosti covidu pro děti se od něj distancoval i Nadační fond Neuron, který přitom podporoval. Spoustu energie také spotřebovalo jeho věčné téma: ženy.

Postupně tedy z fondu odešel Randák, ale také herec Kraus i pivovarník Bernard. Ten právě řešil zdravotní potíže a v rámci zachování duševního zdraví usoudil, že není nejlepší nápad brodit se při tom bahnem korupce a zločinů.

V roce 2016 pak fond opustil i Petr Soukenka, bývalý zpravodajský důstojník, který byl ředitelem NFPK.

„Myslím, že to byla poslední rána. Byl dobrý analytik, byl pracovitý a za něj už se náhrada nenašla. Správní rada je vám k ničemu, když vám nefunguje tým,“ dodává Randák.

Odchod Soukenky provázela navíc jistá pachuť. Bývalý ředitel protikorupčního fondu, který se profiloval – slovy otce zakladatele Janečka – bojem se „zlojedy“, začal pracovat pro uhlobarona Pavla Tykače.

Jak Babiš šplhal po zádech fondu

Protikorupční fond navíc od vstupu Babiše do politiky a jeho převzetí moci v zemi musel čelit kritice, že mu v tom pomáhal. „Několik let patřili lidé z fondu k velkým podporovatelům Andreje Babiše a svými výstupy mu umetali cestu do vlády,“ napsal například Jiří Sezemský, bývalý mluvčí ODS.

V počátcích hnutí ANO se průhonickému miliardáři skutečně dostávalo podpory od lidí z fondu. A to jak od herce Jana Krause, tak od podnikatelů Samarase, Jančury či samotného Janečka. Byznysmenů a lidí z veřejného života, kteří byli naštvaní mírou korupce, prostě tehdy bylo dost.

„Iniciativu pana Babiše osobně velmi podporuji a doufám, že ve svém poslání bude úspěšná a pomůže dosáhnout pozitivního vývoje a výsledku v naší společnosti,“ objevilo se tehdy na stránkách ANO se jménem Karla Janečka.

A pak tu bylo i názorové souznění ohledně boje s úplatky. Janeček veřejně uváděl pro vznik svého fondu stejné argumenty jako tehdy Babiš pro vstup do politiky: země je prolezlá korupcí a politici s tím ve skutečnosti nechtějí nic dělat.

„Bohužel je to tak, že politickou scénu u nás ovládají zákulisní hráči, můžeme klidně říct ekonomické mafie, které to prostě řídí. A ačkoliv někteří jedinci by třeba sami proti korupci chtěli něco udělat, tak bohužel nemají tu politickou sílu. Takže v podstatě ty proklamace vlády, i když se snaží něco dělat, tak hodně z toho jsou pouze alibistické proklamace a ta konečná opatření jsou slabá, výrazně slabší, než by mohla být,“ řekl Janeček v roce 2011 pro veřejnoprávní rozhlas.

Souznění mezi oběma miliardáři ale netrvalo dlouho. Rozkol přišel záhy poté, co Babiš na protikorupční vlně v roce 2013 nečekaně uspěl ve volbách a usedl ve vládě. Stačilo pak pár měsíců, kdy Andrej Babiš působil ve funkci ministra financí, a z Janečka se stal jeho neúnavný kritik. Dokonce odmítal, že by jej původně podporoval.

„O spojení anebo podpoře Andreje Babiše nemůže být řeč. Že mě následně využil a bez mého vědomí či dokonce svolení mě uvedl na svém webu jako svého podporovatele, považuji za skandální jednání, proti kterému jsem se důrazně ohradil, jakmile jsem tuto skutečnost zjistil. Andrej Babiš mě následně ze svého webu stáhl. Mimo jiné se Andrej Babiš také jednou pokusil finančně podpořit NFPK, což jsem striktně odmítl,“ distancoval se Janeček od Babiše v roce 2022 na svých sociálních sítích.

Jakkoli tedy pohled na původní personální složení fondu a jeho záběr vypadá jako jasné propojení, bylo by nefér tvrdit, že fond šel Babišovi na ruku. Opakovaně veřejně ocenil lidi, kteří se Babišovi postavili. Jako byl třeba jeho náměstek na financích a pozdější senátor za Piráty Lukáš Wagenknecht. Ondřeje Závodského, dalšího z Babišových náměstků, s nímž se rozešel ve zlém, fond dokonce zaměstnal.

Zpracovával navíc témata, která byla v přímém rozporu se zájmy oligarchy. Jako například v roce 2021 analýzu o přidělování dotací ze Státního zemědělského a intervenčního fondu. Nadační fond tehdy analyzoval kontrolní mechanismy v SZIF a dospěl k závěru, že platební agenturu ovládla firma Agrofert napojená na premiéra. V roce 2020 dokonce fond v režii Závodského podal trestní oznámení kvůli podezření, že firmy holdingu Agrofert porušují zákon, když tvrdí, že nejsou ve střetu zájmů, a soutěží tak o veřejné zakázky.

Velká očekávání. Jaký byl konec?

Na začátku existence fondu byly informací o jeho aktivitách plné noviny a zpravodajské weby. Bylo to zčásti i proto, jaké protivníky si protikorupční bojovníci vybírali. Ivo Rittig byl tehdy v plné síle. V zádech měl podporu od premiérovy milenky-sekretářky Jany Nagyové a vliv v byznysovém i politickém zákulisí.

Stejně tak byl velkou rybou i Martin Dvořák, tehdy ředitel pražského dopravního podniku, po kterém fond vystartoval.

Fond pak sice v dalších letech přinášel další a další kauzy, žádná už ale takový rozruch nevyvolala.

„Myslím, že to hezky řekl hned na začátku Honza Kraus, když po Rittigovi povídal: No, jen jestli jsme nenasadili laťku moc vysoko. Teď bude těžké to udržet a může to jít celé do kytek. A přesně tak to taky nakonec bylo,“ podotýká k tomu bývalý člen správní rady fondu Karel Randák.

Ve světle původních očekávání je pak trestněprávní rozměr zmiňovaných velkých kauz naprosto žalostný. Ivo Rittiga za jízdenkovou kauzu obvinil tým Roberta Šlachty, policisté pracovali pod dozorem vrchní žalobkyně Lenky Bradáčové. A u soudu prohráli. Rittig byl osvobozen a naopak teď požaduje po České republice odškodnění za neoprávněné stíhání.

A stejně dopadl příběh manažera Martina Dvořáka. „Státní zástupce činí závěry ze svých domněnek, nikoliv na podkladě důkazů,“ prohlásil soudce, který zprostil Rittiga, Dvořáka a další obžaloby. Žalobce z týmu Lenky Bradáčové se kauzu pokoušel zvrátit, pravomocný verdikt ale nakonec zní: osvobozeni.

Karel Randák dnes říká, že důkazy viděl v kauze jasně: „Nejsem právník, ale z pohledu normálního člověka pro mě bylo nepředstavitelné, že by to dopadlo tak, jak to dopadlo.“

Pochybení nebo nekvalitní práci na případech Rittig a Dvořák nikdy nepřipustil ani žalobce, ani Robert Šlachta, který kauzu coby šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu rozjížděl.

„Případ, kdy bych si něco takového řekl, že jsem neměl dost důkazů, není. Přesný na milion procent nikdy být nemůžete. To hodnocení důkazů ale probíhá až před soudem a tam to může být už po letech jinak, svědci změní výpovědi a podobně,“ trval na svém ve starším rozhovoru s Neovlivní.cz.

Rittiga a Dvořáka časem v repertoáru protikorupčního fondu Karla Janečka vystřídala méně zvučná jména, až jeho práce vyšuměla do ztracena.

Ne proto, že by korupce vymizela. Bude tu vždycky. Poptávka po nejrůznějších institucích, které s ní bojují, ale zkrátka poslední roky objektivně klesla.

Zdroj náhledové foto: Shutterstock.com

NFPK patřil mezi podporovatele projektu Neovlivní.cz.