Jak ubránit Evropu: Nakolik je reálná společná armáda

„Jak dokládá Niinistöova studie, Evropa trpí nedostatkem vůle, odvahy a schopnosti jednat.“ Bývalý šéf špionáže Petr Mlejnek o tom, zda by Evropská unie měla mít vlastní vojenské síly nezávislé na Severoatlantické alianci.

Polsko loni oznámilo záměr postavit nejsilnější armádu v Evropě. Země kolem Baltského moře zvažují po sabotážích na jeho dně společnou námořní policii. Estonsko, Lotyšsko i Litva už připravují obranné linie na hranicích s Ruskem a Běloruskem. Testují bunkry, nakupují miny, rychle zvyšují výdaje na obranu. Švédsko stoplo výstavbu větrného parku v Baltském moři; stát měl naproti ruské exklávě Kaliningrad. Armáda totiž zjistila, že v případě útoku by turbíny mohly rušit fungování techniky a zpomalit švédskou reakci…

To je jen drobná výseč zpráv ukazující, jak zásadním tématem se už v minulých měsících po ruské invazi na Ukrajinu stala bezpečnost Evropy. Po páteční veřejně konfrontační schůzka mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským, se Evropa snaží převzít iniciativu v jednání s Ukrajinou a ochránit se, aniž by musela spoléhat na USA.

Odemykáme analýzu bývalého šéfa špionáže Petra Mlejnka, který loni v listopadu pro časopis Neovlivní.cz popsal, jak reálné jsou plány evropské obrany včetně návrhu na společnou armádu.

Myšlenka evropské armády se objevuje znovu a znovu, zejména v době krizí a zvýšeného geopolitického napětí. Válka na Ukrajině, hrozby z Ruska i snaha o posílení evropské „strategické autonomie“ vyvolávají otázky, zda by Evropská unie neměla mít vlastní vojenské síly nezávislé na Severoatlantické alianci.

Na první pohled se tato idea jeví jako logický krok ke sjednocení evropské obrany, ale při bližším pohledu zjistíte, že jde spíše o nedosažitelný cíl než o reálnou možnost.

Evropská armáda: Nerealizovatelný sen?

Jedním z hlavních důvodů, proč evropská armáda pravděpodobně nikdy nevznikne, je otázka velení a národní suverenity. Jak upozorňuje řada odborníků – nejen Poláci a Maďaři, ale především Francouzi by nikdy nepřijali nadnárodní velení, pokud by v jeho čele nestál francouzský generál. Pro Francii je strategická autonomie především prostředkem k prosazení vlastního vlivu, přičemž její představa „Evropy řízené Francií“ naráží na zásadní odpor ostatních členských států.

Podobně problematická je i spolupráce v oblasti obranného průmyslu. Představa jednotného evropského vojensko-průmyslového komplexu (VPK) je podle kritiků rovněž mýtem. Takový vesmír, v němž by Francie kupovala německý tank nebo ponorku, byť by měla na stole důkazy, že jsou lepší a levnější, si znalci z oboru zkrátka ani neumí představit. Rivalita mezi evropskými státy je natolik zakořeněná, že dohoda o společných zbrojních systémech často končí kompromisy, které nevyhovují nikomu, a projekty, které přinášejí vyšší náklady než efektivitu.

Studie Sauli Niinistöho: Z papíru na papír

Další překážky pro jednotnou evropskou obranu odhalila studie o civilní a vojenské připravenosti EU, kterou na žádost šéfky Evropské komise Ursuly von der Leyenové připravil bývalý finský prezident Sauli Niinistö.

Zveřejněna byla na sklonku října a na rozdíl od podobné zprávy týkající se evropské ekonomiky a konkurenceschopnosti, kterou pro von der Leyenovou vypracoval bývalý šéf Evropské centrální banky Mario Draghi a které se dostalo obrovské pozornosti, Niinistöova práce se na titulních stranách příliš neohřála.

Je přitom neméně naléhavá. „Bezpečnostní prostředí v Evropské unii se v posledních letech v mnoha ohledech zhoršilo. Svět je nebezpečnější a náchylnější ke krizím. (…) Rozsáhlá ruská invaze na Ukrajinu ukázala, že k udržení míru jsou zapotřebí dva, ale k zahájení války pouze jeden. Ruská invaze také podtrhla Putinův dlouhodobý názor, že Západ a lidé na Západě jsou slabí,“ napsal finský exprezident v úvodu více než 160stránkové analýzy. „Musíme být lépe připraveni nejen na to, abychom přežili, ale také abychom v této nové realitě prosperovali, což vyžaduje změnu způsobu, jakým my Evropané vidíme roli EU při zajišťování bezpečnosti nás všech.“

Zpráva obsahuje přibližně 80 doporučení. Mimo jiné navrhuje vytvoření evropské zpravodajské služby, která by zajišťovala jednotné informace pro členské státy.

Tento nápad však narazil na tvrdou realitu: většina národních zpravodajských služeb už nyní prohlašuje, že bude evropskou zpravodajskou centrálu bojkotovat.

Já osobně bych byl zásadně proti. Důvod? Nedůvěra, obavy o bezpečnost sdílených informací a také zkušenosti s již existujícím EU INTCEN – institucí, která je vnímána jako směšná a bez reálného vlivu.

Stejný osud by patrně potkal i další návrhy Niinistöa, jako jsou centralizované obranné iniciativy nebo posílení společného velení. Kritici tvrdí, že podobné plány zůstanou jen na papíře a stanou se součástí mnoha „strategických textů, úvah a koncepcí“, které nebudou mít žádný skutečný dopad.

Realita: Národní obrana a spolupráce v rámci NATO

Evropa čelí zásadnímu dilematu: buď bude pokračovat ve spolupráci v rámci NATO, nebo se pokusí vytvořit vlastní obranné struktury. Jak ale ukazuje dosavadní praxe, evropské státy stále preferují investice do národních armád a spoléhají na NATO jako na hlavního garanta bezpečnosti.

Pro menší státy, jako je Česká republika, je obzvlášť důležité zachovat si kontrolu nad vlastními ozbrojenými silami. Dobrovolné vzdání se suverenity „pro dobrou věc“ může mít fatální důsledky, pokud by rozhodování o obraně bylo centralizováno v Bruselu. Buďme hrdí a starejme se o svou obranu hlavně sami – nikdo jiný to za nás dělat nebude. A obrana je drahá.

Evropský zbrojní průmysl a unifikace zbraňových systémů

Jednou z hlavních překážek budování evropské armády je roztříštěnost zbrojního průmyslu v EU. Každá země má vlastní výrobce, zbraňové systémy a standardy.

To vede za prvé ke zvýšeným nákladům: Duplicitní vývoj systémů je drahý a neefektivní. A za druhé: Ke snížené kompatibilitě: Rozdíly mezi tanky Leopard a Leclerc například ztěžují společné operace.

Unifikace zbraňových systémů by přinesla úspory a zvýšila efektivitu. Studie finského exprezidenta proto doporučuje posílit společné evropské iniciativy v oblasti výzkumu, vývoje a výroby zbraní.

Centrální nákupy zbraní: Role NAMSMA

Model centrálních nákupů, například prostřednictvím NATO Maintenance and Supply Agency (NAMSA), může být příkladem, jak sjednotit nákup zbraní a munice i na úrovni EU. Tento přístup přináší výhody, jako jsou úspory z rozsahu a rychlejší dostupnost materiálu.

Naráží nicméně na problémy. Předně: státy mají rozdílné priority, některé preferují nákup zbraní od domácích výrobců, jiné ne. Pak je tu politická citlivost: Centrální nákupy mohou být vnímány jako omezení národní suverenity.

Zbrojení v kontextu války na Ukrajině

Válka na Ukrajině je jasným důkazem, že Evropa musí zvýšit svou obranyschopnost. Investice do zbrojení jsou však efektivní pouze tehdy, pokud je doprovází koordinace a standardizace.

Jak upozorňuje Niinistö, růst zbrojení by měl být zaměřen nejen na počet, ale i na kvalitu a kompatibilitu systémů. Je nezbytné, aby státy EU dokázaly reagovat společně, efektivně a rychle.

Závěr: Evropská obrana mezi snem a realitou

Evropa má potenciál stát se silným geopolitickým aktérem, ale její obranná politika zůstává roztříštěná. Myšlenka evropské armády nebo jednotného zbrojního průmyslu je v současnosti spíše snem než reálným projektem. Jak dokládá Niinistöova studie, Evropa trpí nedostatkem vůle, odvahy a schopnosti jednat.

Klíčem k bezpečnosti evropských států proto zůstává národní obrana doplněná o efektivní spolupráci v rámci NATO. Jak správně podotýkají kritici, jen silné a dobře financované národní armády mohou zaručit, že se Evropa dokáže ubránit i v době rostoucích hrozeb. A právě na to by se měly státy soustředit – na obranu, která dává smysl, a na investice, které posílí jejich vlastní schopnosti. Protože jak historie ukazuje, spoléhat se jen na druhé se může krutě vymstít.

Odemykáme analýzu bývalého šéfa špionáže Petra Mlejnka, který loni v listopadu pro časopis Neovlivní.cz popsal, jak reálné jsou plány evropské obrany včetně návrhu na společnou armádu.

Zdroj náhledové foto: Shutterstock.com