© Dead Line Media s.r.o. 2016 – všechna práva vyhrazena | buďte s námi v kontaktu: facebook – twitter – napište nám
© Design: Prokoho.cz | Souhlas se zpracováním osobních údajů (nastavení, odvolání)
Bývalý šéf špionáže Petr Mlejnek v časopise Neovlivní.cz rozebírá unikátní studii bývalého finského prezidenta Sauli Niinistö, která řeší společnou evropskou armádu nebo jednotné vyzbrojení států EU.
Polsko před časem oznámilo záměr postavit nejsilnější armádu v Evropě. Země kolem Baltského moře zvažují po sabotážích na jeho dně společnou námořní policii. Estonsko, Lotyšsko i Litva už připravují obranné linie na hranicích s Ruskem a Běloruskem. Testují bunkry, nakupují miny, rychle zvyšují výdaje na obranu.
Ilustrace: Shutterstock
Švédsko stoplo výstavbu větrného parku v Baltském moři; stát měl naproti ruské exklávě Kaliningrad. Armáda totiž zjistila, že v případě útoku by turbíny mohly rušit fungování techniky a zpomalit švédskou reakci… To je jen drobná výseč zpráv ukazující, jak zásadním tématem se po ruské invazi na Ukrajinu stala bezpečnost Evropy.
Na stole jsou nyní i plány na společnou evropskou obranu včetně návrhu na společnou armádu. Jak reálné tyto představy jsou, rozebírá v časopise Neovlivní.cz bývalý šéf špionáže Petr Mlejnek,
Myšlenka evropské armády se objevuje znovu a znovu, zejména v době krizí a zvýšeného geopolitického napětí. Válka na Ukrajině, hrozby z Ruska i snaha o posílení evropské „strategické autonomie“ vyvolávají otázky, zda by Evropská unie neměla mít vlastní vojenské síly nezávislé na Severoatlantické alianci.
ČTĚTE TAKÉ: Jaký má Blažek plán, až během Vánoc skončí Igor Stříž
Na první pohled se tato idea jeví jako logický krok ke sjednocení evropské obrany, ale při bližším pohledu zjistíte, že jde spíše o nedosažitelný cíl než o reálnou možnost.
Evropská armáda: Nerealizovatelný sen?
Jedním z hlavních důvodů, proč evropská armáda pravděpodobně nikdy nevznikne, je otázka velení a národní suverenity. Jak upozorňuje řada odborníků – nejen Poláci a Maďaři, ale především Francouzi by nikdy nepřijali nadnárodní velení, pokud by v jeho čele nestál francouzský generál. Pro Francii je strategická autonomie především prostředkem k prosazení vlastního vlivu, přičemž její představa „Evropy řízené Francií“ naráží na zásadní odpor ostatních členských států.
Podobně problematická je i spolupráce v oblasti obranného průmyslu. Představa jednotného evropského vojensko-průmyslového komplexu (VPK) je podle kritiků rovněž mýtem. Takový vesmír, v němž by Francie kupovala německý tank nebo ponorku, byť by měla na stole důkazy, že jsou lepší a levnější, si znalci z oboru zkrátka ani neumí představit. Rivalita mezi evropskými státy je natolik zakořeněná, že dohoda o společných zbrojních systémech často končí kompromisy, které nevyhovují nikomu, a projekty, které přinášejí vyšší náklady než efektivitu.
Ubrání se tedy Evropa? Analýza Petra Mlejnka v aktuálním vydání časopisu Neovlivní.cz. PŘEDPLATNÉ.
Zdroj náhledové foto: Shutterstock.com