Jan Hrušínský: Atak nevkusu a ušmudlané bídy

Srpnové vzestupy a pády

 

Žijeme ve zvláštní době. Jsme svobodní, máme demokracii, máme se nejlíp, jak jsme se kdy měli, ale jsme smutní a se stavem společnosti nespokojení.

Principál Jan Hrušínský. Foto: Divadlo Na Jezerce

Občas mi naše současnost připomíná počátky normalizace z let 1969–1971. Jako kluk jsem ta léta zažil a dobře si je pamatuji. Ačkoliv tenkrát jsme nebyli ani svobodní, ani demokratičtí. Pražské jaro 1968 přineslo naději, že svobody a snad i demokracie jednou dosáhneme. Byla cítit ve vzduchu, byla blízko, ale přišli jsme o ni naráz během jediné srpnové noci. Ostnaté dráty se nám zaryly do duší víc než předtím. Netalentovaní a zamindrákovaní jedinci zvedli pyšně hlavy a všem dali najevo, že teď budou mít hlavní slovo oni. A měli.

Tady vidím podobnost s dneškem. Miloš Zeman a Andrej Babiš polili živou vodou všechny nýmandy, kteří se derou na slunce ve všech oborech lidské činnosti. Slova sprostoty a lží vyřčená veřejně prezidentem snížila práh našeho vnímání a hulvátům a podvodníkům dala zelenou. Udávání, vulgarita a neomalenost se staly součástí našich životů. Porušování všech pravidel prezidentem i trestně stíhaným předsedou vlády, pozitivně lustrovaným estébákem, který kariéru zahájil jako člen KSČ udáváním a donášením na své přátele, zbavilo mnoho lidí zábran k jakékoliv špatnosti. Jsme svědky neonacistických srazů konaných pod záštitou prezidenta České republiky, kterých se hrdě účastní redaktoři veřejnoprávního rozhlasu a členové Rady České televize, což jsou funkce, které ještě nedávno vyžadovaly vysoký stupeň profesionality. Hranice našeho vkusu je denně atakována médii (většinu jich vlastní sám trestně stíhaný premiér), dezinformačními weby, na jejichž chod většinou přispívá Rusko, nebo je samo řídí. Na náš vkus útočí desítky každoročně vznikajících podprůměrných filmů i divadelních představení. Záplava filmových komedií, kde vrcholem humoru je vulgarita na úrovni Miloše Zemana. Kameňáky, Babovřesky, Ženy na vrcholu, Chlapi na střídačku, Castingy na lásku (kde muži sledující fotbal komentují hlavní hrdinku slovy: ‚Hele, ku*da‘, a kde okatý product placement propagované výrobky spíše poškozuje) nesplňují ani ta nejzákladnější pravidla filmového řemesla, která kdysi nastavily osobnosti kvalit Jiřího Menzela, Oldřicha Lipského nebo Miloše Formana.

Samozvaní umělci zavádějící své pokleslosti ve všech lidských oborech nabývají vrchu všude, kam se podíváte. Vláda nadutě považuje za svůj úspěch, když z Prahy do Brna dojede vlak, aniž by se srazil s jiným a nikdo při tom nezemře. Úspěchem vlády je, zvládne-li řidič cestu po dálnici D1, aniž by měl zpoždění a dojede-li do cíle zdráv. Součástí našich životů se staly slepice týrané v klecích kvůli zisku několika politiků, plesnivá kuřata a párky bez masa – a my jen mlčky každé narušení svobody a životního standardu přijímáme.

Zvykáme si? Není tajemstvím, že nejbohatší dnešní kapitalisté většinou začínali v KSČ, v StB, nebo jen jako veksláci kšeftující s bídou socialismu a jeho pseudo devizovou politikou. Proto dodnes nemáme euro, ale chatrnou a totálně nespolehlivou korunu. Dolarová konta mají tito vládci většinou v jiných zemích či různých daňových rájích. Předseda vlády, bohatší než Donald Trump, nabyl svůj majetek za éry Václava Klause a Miloše Zemana zcela neprůhledným způsobem. Vyšetřování skončilo, zapomeňte.

21. srpna 1968 mi bylo třináct let a byl jsem s rodiči na chatě v Plané nad Lužnicí. S tátou jsme časně ráno stáli na silnici plné rachotících tanků se sovětskými vojáky. Ve vzduchu byl cítit pach nafty, propocených uniforem a střelného prachu z nazdařbůh vypálených dávek ze samopalů, jimiž nás ruští bratři chtěli zastrašit a rozehnat. Ti nejhorší z nás je tenkrát do Československa pozvali, aby si zajistili svou umaštěnou existenci a bez odpovídajících schopností a talentu dosáhli na funkce, po kterých toužili. Ti nejhorší z nás se o totéž snaží i dnes. Ataku nevkusu a ušmudlané bídy bychom se my ostatní měli začít bránit. V krajských a senátních volbách budeme mít příležitost. Nepromarněme ji.

Pro Neovlivní.cz Jan Hrušínský, principál Divadla Na Jezerce, 17. srpna 2020

 

Jan Hrušínský publikuje pravidelně v tištěném časopise Neovlivní.cz.

 

Zdroj náhledové foto: Facebook Jana Hrušínského

Sdílet článekShare on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Email this to someone
email

Štítky: , ,


Tento web používá k personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

Služby společnosti DeadLineMedia mohou pro své správné fungování vyžadovat tzv. cookies – tedy malá množství dat, které www servery přes prohlížeč běžně posílají a ukládají do počítače uživatele, aby identifikovaly jeho osobní předvolby a nastavení a usnadnily tak přístup k webovým stránkám. Celosvětově cookies na drtivé většině webových stránek využívají rovněž provozovatelé reklamních systémů pro zobrazování co nejrelevantnější inzerce. Pokud se rozhodnete, že tato cookies ukládat nechcete, najdete více informací a další postup na: http://www.youronlinechoices.com/cz/vase-volby.

Zavřít