Jan Hrušínský: Až přijde kocour

Březnové vzestupy a pády podle principála Divadla Na Jezerce

Pamatujete si báječný film z počátku šedesátých let s Janem Werichem? O kocourovi v brýlích? A co se začalo dít, když mu ty brejličky z očí sundali? Viděl svýma očima lidi takové, jací ve skutečnosti jsou. Jejich charaktery se projevovaly v různých barvách. Hned bylo jasné, kdo je kdo. Barvy odhalily lásku i nenávist, pokrytectví a lež, závist a faleš, pravdu i kradáctví. Jen čisté a nevinné dětské duše se kocourka nemusely bát.

Jak by kocourovy oči asi viděly nás? Jak by se vybarvila taková Alena Schillerová za řečnickým pultem ve sněmovně, když plamenně hovoří o drahotě a inflaci způsobené bůhví kým a o neschopnosti současné vlády popasovat se s dluhy, které tu zůstaly bůhví po kom. Prý po covidu, říká Schillerová. Jo, to by byla paleta barev! Ten ušlechtilý výraz, make-up a načesaný vlas. Bože, jak ta by se vybarvila. Vždyť ty vlasy jsou fialové! Ta byla ve filmu barvou pokrytectví. A teď, chudák Alena, celá zešedivěla. Takovou by ji měli fotit ti její drazí fotografové. Žlutá, fialová, modrá a šedá by se nám míhaly před očima jak v barevném kaleidoskopu. Pokrytectví a lži by se střídaly s šedí nepoctivosti, pomluv a závisti. A co teprve Babiš! Havlíček, Bašta, Foldyna nebo Křeček. A tisíce dalších. Kam zmizel Faltýnek? Už ho zavřeli za to Brno a dobrovolná přiznání v jeho deníčku? A co ti ostatní? Malí přizvukovači z hnutí ANO. Nacherové, Berkovci či Malé Taťány.

A co kandidáti na vybarvení z dalších politických stran? Vládní většina pustila do druhého kola Babišovy a Okamurovy kandidáty do Rady České televize. Chudák kocour! Tolik nestoudných výroků a lží jsme nuceni slyšet od chvíle, kdy vrchní kradák volbami přišel o miliardy dotací pro svůj byznys. A hlavně od chvíle, kdy ruský přítel našeho prezidenta přepadl Ukrajinu! Když Zeman náhle prohlásil svého kremelského guru za šílence, vlastenec Tomio začal zběsile mazat ze svých sociálních sítí obdivné výroky o duchovním vůdci SPD Putinovi a sám zmizel z televizních diskusí. Zalezl asi do jedné z věží svého břevnovského hradu a bojí se tam konfrontace s kocourovýma očima a následného zbarvení. Do veřejných debat za sebe posílá největší mozky SPD – Baštu a Foldynu. Prý kdyby nebylo té obrany, žádná válka na Ukrajině by nebyla. Samá šeď a kýble fialových fleků od hlavy až k patě.

Ačkoliv, tady žádný kocour není zapotřebí. Ale hodil by se, že?

Jen si to představte! Nechci ani domyslet, kolik barev by se na nás vylilo, kdybychom měli možnost vzít kocoura do Vladislavského sálu při udílení metálů a tam mu sundat brýle z očí. Jenom na chviličku, třeba když Zeman řečnil o náhlé potřebě pomáhat Ukrajině. A Nejedlý s Mynářem se mohli utleskat. To by byly barvičky, když hradní kšeftaři s Českou republikou vyhlašovali udělení nejvyššího řádu Volodymyru Zelenskému. Úplná barevná symfonie. Pastva pro oči! Tedy pro kocourovy oči. Šedá a fialová by nestačily.

Kolik poslanců by asi v parlamentu hlasovalo proti kocourovi! Ten by se po šedesáti letech stal opět veřejným nepřítelem číslo jedna a svéráz národního lovu by znovu započal. Zabijte tu mrchu! Jako ve slavném filmu Vojtěcha Jasného. To byl jasnozřivý člověk.

Jenže co kdyby se kocour bez brýlí podíval i na nás ostatní? Jak bychom se vybarvili? Člověk nikdy neví. Sami sebe máme většinou tendenci vidět v příznivějších barvách, než jaké by možná uviděly oči kočičí. Tak se spokojme s výše zmíněnými pány a jednou vybarvenou fotomodelkou. Beztak na barvy, jakými hrají oni, my ostatní stoprocentně nemáme.

Pro Neovlivní.cz Jan Hrušínský, principál Divadla Na Jezerce,
28. března 2022

Zdroj náhledové foto: Divadlo Na Jezerce